Kompaktní čtyřdveřové kupé se v minulém roce dočkalo rozšíření modelové nabídky, která kromě jiného přinesla i nový nejslabší čtyřválcový turbodiesel.
Tohle sportovní a elegantní čtyřdveřové kupé, jak BMW označuje model řady 2 Gran Coupé, v našem testu není poprvé. Po vrcholné vznětové i zážehové motorizaci se ale tentokrát dostalo i na jeden ze základů nabídky. Konkrétně na vznětový čtyřválec 218d s výkonem 110 kW, který automobilka představila v rámci loňského rozšiřování nabídky jako nový čtyřválcový základ mezi vznětovými motory.
Nezavděčí se každému
Vezměme to ale tradičně od designu exteriéru, který je pro mnohé stejně rozporuplným tématem, jako samotná koncepce s pohonem předních kol. Jenže design byl vždy především o subjektivních dojmech, které si nemohu odpustit ani já.
A rád bych začal hned od masky chladiče, která na rozdíl od dříve testovaných modelů vsadila na jednoduchý chromový rámeček, zatímco vnitřek je čistě černý. Jednoduchá maska tak nepřitahuje tolik pohledů, nepůsobí tak výstředně, příď mně s ní nepřijde tak odulá a celkově dvojkovému Gran Coupé podle mě sluší. Za zmínku pak stojí i příplatkové adaptivní LED světlomety s funkcí Selective Beam (+13.546 Kč), které skvěle svítí a slušně stínují okolní provoz.
Při pohledu na boční profil vozu se mi pořád moc nelíbí zadní splývající linie střechy, která by měla navozovat kýžený dojem kupé. Na můj vkus kvůli ní působí vůz z profilu trochu nevyváženě. A příliš šťastná mi nepřijde ani sázka na poměrně tenké a protáhlé zadní svítilny, které podle mě působí až příliš „asijským“ dojmem. Zato dvojice kulatých koncovek výfuku je celkem elegantním doplňkem.
V podbězích by měly být standardně obuty 17“ lité disky s pneumatikami o rozměru 225/45 R17. Testovaný vůz však dostal příplatkové 18“ disky z lehkých slitin (+23.582 Kč) obuté do zimních pneumatik Bridgestone Turanza T005 s rozměrem 225/40 R18.
Tradiční koncepce, ale málo místa
Ovšem zatímco exteriér působí rozporuplně, interiér se podle mě náramně povedl. Tedy přinejmenším v přední části, kde jsou věci přesně tak, jak jsme zvyklí od větších mnichovských modelů.
Nešetřilo se na materiálech, kvalita zpracování je příkladná, výbava bohatá a ergonomie stále patří k těm nejlepším. To platí především pro ergonomii ovládacích prvků, pochválit musím ale též sportovní sedačky s prodloužitelným sedákem a nastavitelnou tuhostí bočnic, v našem případě dodaných v rámci výbavy „Model Sport Line“ (+68.900 Kč), a opomenout nelze ani vynikající infotainment.
Díky příplatkovému paketu ConnectedDrive Plus (+75.452 Kč) vůz nabízí 10,25" digitální přístrojový štít a stejně velkou dotykovou obrazovku infotainmentu. Ten si přitom zaslouží chválu nejen za svou rychlost, plynulost a přehlednost, ale také kvůli ovladatelnosti. Kromě voliče ve středovém tunelu totiž podporuje i ovládání gesty, na které se strašně rychle a snadno zvyká. Jakmile se totiž naučíte pár základních pohybů, nebudete už chtít ovládat audio jinak.
S odkládacími prostory to vpředu tentokrát není úplně slavné, bavíme se však o kompaktním sedanu, takže je to pochopitelné. Trochu víc mě ale zamrzel prostor na zadních sedadlech, který trpí hned ze dvou důvodů.
Tím prvním je samozřejmě splývající zadní linie střechy, kvůli které je výrazně omezen prostor nad hlavou. Druhá potíž pak souvisí s příjemným posazem za volantem vozů BMW, které tradičně nabízí příjemnou a uvolněnou pozici s nataženýma nohama. Jenže tím zase trpí místo na kolena vzadu.
Sednout si sám za sebe tak při mých 183 centimetrech nebylo nic moc extra pohodlného – škrtal jsem hlavou i koleny. Zadní dveře navíc nejsou z největších, což neusnadňuje ani samotné nastupování. Zadní sedadla tak budou vyhovovat buď lidem menšího vzrůstu, nebo dětem. Jenže to v segmentu kompaktních sedanů není nic překvapivého, jakkoliv mám pocit, že například Audi A3 Sedan byla vzadu prostornější. Samozřejmě ale můžete namítat, že to není „elegantní a sportovní“ čtyřdveřové kupé, ale prostě praktičtější sedan.
Zavazadelník má standardní objem 430 litrů a nabízí i dvojité dno, které mi ale nepřišlo zas tak snadno využitelné. Mnohem víc potěší sedačky sklopné v poměru 40:20:40, které se dají odklopit přímo z kufru. Automobilka ovšem maximální objem zavazadelníku po sklopení zadních sedadel bohužel neuvádí. Vzhledem k poměrně omezenému nakládacímu otvoru, který odpovídá karoserii typu sedan, navíc nepočítejte s tím, že byste převáželi nějaké extra velké náklady. Osobně mi přijde celkem škoda, že se BMW u 218d Gran Coupe nevydalo po vzoru BMW řady 6 GT (nebo staršího 5 GT) cestou karoserie ve stylu liftbacku.
Novinka pod kapotou
Pojďme se ale konečně podívat na to nejdůležitější, čímž je u testovaného vozu bezesporu vznětový motor s označením 218d. Ten oproti základu 216d nabídne konečně čtyři válce a výkon zvýšený z 85 na 110 kW.
Vznětový dvoulitrový čtyřválec BMW TwinPower Turbo pod kapotou BMW 218d je vybaven dvoustupňovým systémem přeplňování dvojicí turbodmychadel a zdokonaleným přímým vstřikováním Common Rail se selenoidovými vstřikovači.
Motor nabízí nejvyšší výkon 110 kW při 4000 otáčkách za minutu a nejvyšší točivý moment 350 N.m v rozmezí 1750 až 2500 otáček. Standardně je motor spárován s manuální šestistupňovou převodovkou, se kterou nabízí akceleraci z 0 na 100 km/h za 8,6 sekundy. Testovaný kousek ale dostal příplatkový osmistupňový automat Steptronic (+56.914 Kč, bez pádel řazení pod volantem), se kterým zvládá akceleraci z 0 na 100 km/h ještě o desetinku sekundy rychleji.
Již z parametrů zrychlení je tedy patrné, že 110 kW (150 k) je pro kompaktní sedan vážící necelých 1600 kilogramů celkem dostačující stádo koní. V praxi ale nečekejte kdovíjak oslnivé dynamické vlastnosti.
Díky slušnému točivému momentu, dostupnému již v nižších otáčkách, dokáže být auto při zrychlení ze semaforů celkem přesvědčivé. Při pružném zrychlení, například při předjíždění, už je ale znát, že by pár koní k dobru rozhodně nebylo na škodu. Poněkud pokulhávající dynamiku pak nemá šanci nějak výrazně ovlivnit ani jinak skvělý příplatkový automat, který střídá kvality krásně plynule a v případě kickdownu se nebojí poslat ručičku otáčkoměru do vyšších pozic. Někdy ale možná až zbytečně.
Jenže je potřeba si uvědomit, že se bavíme o základní čtyřválcový turbodiesel, který tak vlastně ve výsledku rozhodně není úplně marný. Nejvíc si s ním budou rozumět spíše klidnější řidiči, ideálně cestující na delší štreky, kterým se motor odvděčí velice slušnou kultivovaností, příjemnou spotřebou a skvělým dojezdem – zejména pokud si připlatíte za zvětšenou palivovou nádrž (+1.352 Kč), která zvětší standardní objem 42 litrů na 50 litrů.
A co samotná spotřeba? Papírového průměru 4,2-4,5 l/100 v kombinovaném režimu jsem sice nedosáhl, přesto považuji dlouhodobý průměr okolo 5,5 l/100 km za solidní výsledek. Při troše štěstí, rozumu a odříkání by se však jistě dalo jezdit i za míň. Naopak při svižnější jízdě se spotřeba může pohybovat zhruba v rozmezí 7-8 l/100 km.
Jistý kliďas
Než se pustím do nějakého hodnocení jízdních vlastností, měl bych přiznat, že pro mě osobně šlo o první setkání s vozem značky BMW, který měl poháněná přední kola. A protože se považuji spíše za puristu, který stále vzhlíží k mnichovským modelům z přelomu tisíciletí, měl jsem z předokolky celkem obavy. Nakonec ale musím přiznat, že to vlastně není úplně marné svezení.
Líbilo se mi například nastavení podvozku, který je sice příjemně tužší, ale současně dokáže efektivně filtrovat řadu nerovností a kola si bouchla až na opravdu výrazných výmolech. Při ostřejší jízdě se auto zbytečně nenaklánělo, působilo příjemně živě a navíc i dobře ovladatelně. Tedy v mezích běžného jezdění.
Jenže jakmile se začne trochu víc tlačit na pilu, projeví se nesmlouvavá fyzika. V ostřeji utažených zatáčkách se Gran Coupé začne chovat neotáčivě a marně škemrá protáčejícím se předním kolem o trakci. Tam, kde by čtyřkolka držela a zadokolka možná lehce pohodila zádí, zkrátka začne předokolka ztrácet.
Na druhou stranu je samozřejmě otázkou, jak moc to bude běžného „moderního“ zájemce o dvojkové BMW Gran Coupé vlastně trápit a zda spíš naopak nedocení příjemné řízení a právě již zmíněný solidní komfort.
Vlastně není vůbec špatné
Dlouho jsem si lámal hlavu s tím, co vlastně napsat na závěr. Jako fanoušek tradiční koncepce mnichovských vozů mám samozřejmě nějaký subjektivní pocit, že BMW bez pohonu zadních kol prostě není správné BMW. Jenže když se na dvojkové Gran Coupé s touhle motorizací podívám s větším odstupem, pak to vlastně není špatné auto.
Minimálně po stránce ergonomie, použitých materiálů, nabídky technologií, zpracování, atd. je potřeba uznat, že dvojkové Gran Coupé rozhodně nezůstává moc daleko za svými většími sourozenci. A celkem slušný je i jeho motor a podvozek, tedy kombinace, která nabízí příjemné jízdní vlastnosti se zajímavými provozními náklady. Jenže na druhou stranu, i když vynechám specifika předního pohonu, stále celkem bojuji s jeho designem a na můj vkus až příliš omezenou praktičností.
Základní cena 803.400 Kč sice není úplně špatná, testovaný vůz ve výbavě Sport Line, s osmistupňovým automatem a kupou dalších příplatků, už se ale vyšplhal na cenovku lehce přes 1.180.000 Kč. A to už je částka, za kterou se dle mého názoru dají pořídit i zajímavější, nebo praktičtější vozy.
Dvojka Gran Coupé tedy není špatné auto, ba naopak. A se základní čtyřválcovou vznětovou motorizací může dávat dobrý smysl. Jenže pokud například toužíte po druhém autě do rodiny, které má být kompaktnější a přesto prémiové (či přímo od BMW), vydal bych se raději cestou jedničkové řady. A kdo touží po skutečně „bavoráčtějším“ zážitku z jízdy, tomu bych stejně jako kolegové dříve doporučil spíš přišetřit na klasickou trojku.
| Nejlevnější verze modelu | 691.000 Kč (BMW 218i GC, 6M) |
| Základ s testovaným motorem | 803.400 Kč (BMW 218d GC, 6M) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 929.214 Kč (BMW 218d GC, 8A, Sport Line) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.181.752 Kč (BMW 218d GC, 8A, Sport Line) |
Plusy
- Příjemná koncepce interiéru
- Celkem komfortní podvozek
- Slušná spotřeba
- Slušný zátah
Minusy
- Zvláštní design
- Omezená praktičnost
- Horší pružná akcelerace
- Je to zkrátka předokolka
