TEST BMW 520d - Economy class

Čtyřválcová BMW jsou po dlouhá léta tajným tipem těch, kteří se rádi nechávají rozmazlovat vybroušenou bavorskou technikou a nepotřebují k tomu ještě služby famózního šestiválce. Ostatně ubraných několik desítek kilogramů na tom správném konci auta a k citelně hospodárnější provoz tvoří solidní protihodnotu. Takže, co přináší a co naopak svému majiteli odepře základní motorizace v pětkovém BMW, momentálně jediný čtyřválec tamtéž?

Ekonomické BMW

tato slova jsou na první poslech spojena nelogicky. BMW bylo, je a bude drahou značkou a jeho modely ve svých třídách cenové laťky rozhodně nepodlézají. Přesto může vyjít kalkulace pořizovací ceny a následných provozních nákladů překvapivě příznivě a srovnání s některými konkurenty, kteří mezi prémiové značky nepatří, ale dychtivě se tam snaží propracovat, vychází často ve prospěch zdánlivě dražšího BMW. To je i případ BMW 520d, které ve vyšší střední třídě ve své cenové hladině příliš konkurentů nemá.

Volili jsme

bmw testy vyssistredni nejslabší a nejméně nákladnou motorizaci pro Pětku. Druhý nejlevnější agregát už zaměstnává šest válců – 523i jako základní šestiválec stojí o 22.200,- více. Z šestiválců je ještě k mání 525i, 525d, 530i, 530d a 535dA, osmiválce zastupují benzíny 540i a 550i a třešničkou na dortu je fenomenální desetiválec pro M5. Stylové kombi Touring je k mání za 74.800,-, samočinná převodovka za 66.780,- a pohon všech kol xDrive pro vybrané silnější šestiválce za 75.500,-. Po modelech 530i, 545i, 530dT (všechny se staršími motory před modernizací) a 535d tedy vyzkoušíme opačný, dolní konec ceníku.

Vzhled

extravagantní nové Pětky jsme okomentovali již v předchozích testech, proto se o něm není třeba dlouze rozepisovat. Dalo by se říci, že zraje s časem a nedosti na tom – někteří nejnovější konkurenti dávají svým vzhledem najevo, že principielní odmítání nudy se stává díky p. Bangleovi chvályhodnou módou. Za největší kompliment rafinovaným tvarům považujeme fakt, že Pětka, jako jedno z mála aut, nevypadá nudně ani v obligátní stříbrné metalíze, čehož byl živým důkazem náš exemplář.

Uvnitř

bmw testy vyssistredni jsme se narozdíl od dřívějška, kdy jsme v testovacích Pětkách nacházeli dlouhé seznamy nákladné příplatkové výbavy, setkali s prakticky základním provedením interiéru. Tak tedy namísto křesel s přifukovacími bočnicemi, výsuvnou stehenní opěrkou a „lámacím“ opěradlem standardní sedačky, žádné kožené čalounění, střešní okno, superaudiosoustava, příplatkové dekorační lišty ani záclonky na oknech. Namísto rafinovaných a drahých rozmazlovadel, „jen“ solidně provedený a bytelně působící interiér. A světe div se, většina z luxusních doplňků nám po krátkém čase vůbec nechyběla a naopak jsme vnímali komfort, daný vlastnostmi, které nejsou vidět na první pohled; pevnou a masivní karoserií, dobrým odhlučněním, propracovanou ergonomií a solidním vnitřním prostorem.

Ve standardních sedadlech

se nám chvíli stýskalo po pevném sevření dofukovacích bočnic, perfektně anatomickém opěradle a výsuvné bederní opěrce příplatkových komfortních sedaček, ovšem i v těch základních jsme absolvovali šestisetkilometrovou nonstop jízdu bez náznaku bolesti zad. Co chybělo širokým opěradlům na bočním vedení, to doháněly příjemně rozloženou podporou zad a dostatečnými rozměry polštářů. Opravdu jsme postrádali jen bederní opěrku, jinak prohlašujeme standardní sedadla – na rozdíl od Trojky, Jedničky a Z4 – za zcela vyhovující a dostatečně komfortní, navíc usnadňující nasedání i vystupování. Bohužel se nezměnila poloha volantu, ušitá na míru urostlým postavám, zatímco řidiči, menší než cca 175 cm, si nastaví řízení níže a dostanou při pokusu přisunout se dostatečně blízko k palubní desce vykloněné pravé stehno do konfliktu s okrajem středové konzoly. Pokud jsou zvyklí mít nízko sedadlo, mají také problém s výhledem - jsou nuceni k vyššímu posezu a místa mezi volantem a středovou konzolou je pak ještě méně.

Nastartovali jsme

základní motor z celé řady a na volnoběh se dala absence dvou válců poznat i za tepla. Ovšem výhradně prostřednictvím uší, a to jen velice utlumeně. I když chyběl sametový chod řadového šestiválce, projev nikdy nerušil a jeho odhlučnění a zejména odtlumení považujeme za vynikající. Stejně jako v Trojce, i zde při protúrování letí do otáček snadno a bez protestů – mezi vznětovými čtyřválci neobvykle ochotně. Až po zásah omezovače proud decibelů neopustí míru přijatelnosti a v celém spektru otáček se omezuje na neobtěžující tiché vrnění.

Jízda

bmw testy vyssistredni s dvoulitrovým čtyřválcem přináší jedno, na první pohled nenápadné potěšení. Lehký čtyřválec zatěžuje přední nápravu jen minimálně a zatáčky lze hltat způsobem, jaký těžší víceválce neznají. Ponořování přídě je prakticky neznámým pojmem a prudké změny směru si nechá 520d líbit nejsnáze. Klikatá okreska proto přináší radost, kterou by od nejslabší motorizace čekal málokdo; co ztrácí na rovinkách, to bohatě vynahrazuje v ostrých „utahovácích“, vracečkách i vlásenkách. Podvozek, stavěný pro těžké osmiválce s dvaapůlnásobným výkonem, zvládá pouhých 120 kilowattů ze čtyřválce, uloženého za přední nápravou, s ledovým nadhledem a s téměř pětimetrovou limuzínou si lze dovolit neuvěřitelné kousky s neustálým pocitem dokonalé kontroly a obrovské rezervy.

Základní 16“ kola s profilovým číslem 55 se zase postarala o bezproblémové a komfortní vyhlazování silničních vrásek a jízda byla plavná a komfortní v míře, jakou jsme dosud s Pětkou nepoznali. Samozřejmě za cenu ztráty části směrové stability, ovšem cca do 170 km/h ji snadno dorovnávaly nadprůměrné schopnosti podvozku a exaktní řízení. Ve vyšších rychlostech, kterých jsme si užili na obvyklé testovací trase Praha – Mnichov a zpět, už suverenita trochu ztrácela a poryv bočního větru dokázal vychýlit vůz o nějaký ten centimetr. Pro dálniční letce, zvyklé na časté výlety za dvousetkilometrovou hranici, by to chtělo o jeden či dva palce více, ovšem v reálných českých podmínkách i při jistém překračování rychlostních limitů bohatě stačí základní šestnáctky, které navíc citelně snižují riziko poškození o nečekaný výmol, jichž je na našich neudržovaných silnicích více než dost.

Motor

bmw testy vyssistredni dává najevo, že teprve 1500 kg těžká, 4,85 m dlouhá limuzína je teprve tím dostatečně důstojným partnerem pro jeho schopnosti. Ty jsou sice papírově za šestiválci hodně pozadu a jízdní výkony 530d jsou skutečně o kategorii dále, ovšem ve skutečnosti jsou překvapivě přiměřené exkluzivitě celku a dojem z týdenního testu naprosto nebyl zklamáním. Ostatně o dvě generace zpět podával srovnatelné výkony dvaapůllitrový zažehový šestiválec, který platil za velmi dynamický agregát. Více než jen mezigenerační je také odskok od minulé 520d (E39), která poskytovala o cca 20 % nižší výkony, okořeněné navíc silným turboefektem a o poznání surovějším projevem.

Naftový dvoulitr si s 1,5tunovým tělesem takřka pohrával a po nástupu turbodmychadla k moci předváděl velmi solidní pružné akcelerace, postačující k bezpečnému předjetí naprosté většiny vozidel v českém provozu. Nečinilo mu problém ani udržování dvoustovky po dálnici, s rezervou pro předjíždění. Cca do 170 km/h lze označit zrychlení za impozantní a s dostatečnou rezervou na případné udržení odstupu od obávaných letců na Octaviích TDI, ačkoliv nový dvoulitr TDI byl pro BMW téměř rovnocenným soupeřem. Na okreskách se bez problémů sbíral i do prudších stoupání a ze zatáček měl dost síly na vytlačení zádě mírným přetáčivým smykem. Jen bylo třeba neustále řadit – turboefekt, ač maximálně potlačený, stále svou roli sehrává a pro odpovídající dynamiku nesmějí otáčky poklesnout pod 1800/min. Hodila by se samočinná převodovka, kterou k této motorizaci rozhodně doporučujeme.

Závěr

BMW 520d nabízí vynikající kvality pětkové řady, tedy příkladné jízdní vlastnosti, nadprůměrný komfort a špičkovou bezpečnost, to vše za cenu, která přesáhla milion korun, ovšem se solidní a postačující standardní výbavou. Cestování se stává nadprůměrně příjemným a vznětový čtyřválec poskytuje korektní a silné služby. Největší překvapení ale čeká při tankování – za svoje služby žádá jen přiměřené dávky paliva. Na tisícikilometrové testovací trase, vedoucí z 50 % po dálnici, z 30 % po horských silnicích a z 10 % po městě, jsme při vysoce dynamické cestě tam dosáhli průměru 8,1 l/100 km, cestou zpět jsme jeli klidně, nikoliv ekonomicky, a odečetli 6,5 l nafty na 100 km. Takže, pokud sháníte vysoce kvalitní limuzínu a netrváte nezbytně na šestiválci, překonejte předsudky, vyzkoušejte si 520d a budete příjemně překvapeni.

Plusy

• působivý nadčasový design
• výborné jízdní vlastnosti
• pružný a kultivovaný motor
• vynikající kompromis mezi jízdními výkony a spotřebou
• nadprůměrný komfort posádky
• subjektivně vnímatelné bezpečí
• vzhledem k nabízeným kvalitám solidní prodejní cena

Minusy

• stroze působící interiér
• pozice za volantem pro méně urostlé postavy
• nadsazené ceny některých prvků příplatkové výbavy