TEST Jízdní dojmy: S Rolls-Roycem na sněhu. Miliony v driftu!

Bylo jich pět. Dva kabriolety dawn, jedno kupátko wraith a dva sedany ghost, přičemž jeden byl vybaven prodlouženým rozvorem. Omlouvám se, kdybych se v průběhu článku nechal trochu unést, Rolls-Royce jsem řídil pouze jednou velmi krátce a už když jsem ráno viděl tuhle nádhernou pětku úhledně naskládanou před hotelem, málem jsem juchnul radostí. Pobíhal jsem vytlemený kolem naleštěných rollsů a vypadal jsem úplně jako ten asi pětiletý klučina, co se k nám přimotal i s tatínkem. Kluka si všiml jeden z organizátorů a posadil ho za volant. Ten měl samozřejmě druhé Vánoce, tatínek si synka fotil na mobil… Kdyby mě někdo posadil v pěti letech za volant Rolls-Roycu, asi bych se počůral. Já vás ale upozorňoval, že se nechám unést!

Hlavně neobtěžovat!

Má cenu rozplývat se nad dokonalým interiérem? Nad vším tím dřevem, chromem a koberečky, v nichž mi zmizela celá polobotka? Tohle si určitě představit umíte, zaujalo mě něco jiného. Specifické detaily a místy hodně osobitý přístup anglické značky. Tak třeba ovládání ventilace. To se děje jakýmisi kolečky s páčkou. Jasně, přitopím si posunutím doprava, druhým směrem se chladí, horní „polokoule“ slouží pro horní část interiéru, spodní reguluje teplotu pro nohy. Kde ale zjistím, na kolik stupňů jsem kolečko nastavil? „Nikde,“ odpoví mi Frank Tiemann z Rolls-Roycu. „Řidič rollsu nepotřebuje znát číslo. Když je mu zima, tak si zkrátka přitopí. A naopak.“

Dobře, chápu. V palubním systému (ano, je to vlastně bavorácký iDrive, to by se za pihu považovat asi dalo) marně pátrám také po jakémkoliv nastavení jízdních režimů, nenašel jsem ani samostatné tlačítko. Třeba s nápisem sport nebo winter… „Podvozek našich aut je nastaven tak, aby poskytoval optimální výkon za všech situací. A také nechceme řidiče obtěžovat tím, že by musel sám řešit, jaký jízdní režim si vybrat,“ vysvětluje Frank.

Musím uznat, že to tak vlastně je, rolls svého řidiče zatěžuje opravdu minimálně. Trochu zvláštní, jedná se o vrchol luxusu a automobilové techniky nejspíš taky a veškeré ovládání je až archaicky jednoduché. I včetně nastavení sedaček. Žádných tisíc směrů a přifukovaných bočnic jako v Mercedesu třídy S nebo sedmičkovém BMW. Vlastně „jen“ vzdálenost od pedálů, podlahy, sklon opěradla a výška opěrky hlavy. A ještě bederní opěrka, samozřejmě. Proč by to někomu nemělo stačit? Podobně je to i s vyhříváním a ventilací sedaček. Sedmička nabídne dotykový displej. Na co? V Rolls-Roycu máte maličké kulaté černé tlačítko, po jehož aktivaci se rozsvítí červená kontrolka. Vše. Je to vlastně až srandovně jednoduché.

Vlastně jako celá jízda. Opravdu jen sednete a jedete. Minimum ovládacích prvků, místo otáčkoměru výkonová rezerva vyjádřená v procentech, páčky pod volantem tenoučké jak v Ladě Niva. Fakt. Jenom jsou samozřejmě z hodnotnějšího materiálu. O něco…

Ani hnout!

Jednu věc jsem přece jen v kupé wraith objevil. Na páčce voliče osmistupňové automatické převodovky je maličké tlačítko s nápisem Low. Vlastně jde o obdobu sportovního režimu – zatímco bez „Low“ se wraith rozjíždí v drtivé většině případů na dvojku, s „Low“ pak na jedničku, zrychlit se má také změna převodů.

Že to funguje, jsem si mohl vyzkoušet na ploše popradského letiště. No, asi to funguje, když mi to sdělil instruktor na sedačce spolujezdce. Změnu ve zrychlení jsem však popravdě nezaznamenal, v obou případech si to wraith z klidu na maximálku 250 km/h prostě impozantně vypálil.

Asi čekáte, že jsem byl jen nezúčastněným pasažérem. Že se wraith k nejvyšší rychlosti vydal velmi nenápadně, za absolutního ticha. Taky jsem čekal něco podobného. Wraith je ovšem nejsportovnější produkt značky, takže přeplňovaný vidlicový dvanáctiválec se při akceleraci přece jenom ozve. Jistěže velmi decentně, je to podobně rušivé, jako když si odkašle anglický gentleman. Výkon 465 kW a mohutný točivý moment 800 N.m ale každopádně dobře vnímáte. Znovu – pedál plynu je kalibrován tak, aby dvanáctiválec nenadálým zátahem řidiče neobtěžoval, jakmile je to však žádoucí, wraith svůj potenciál posádce odhalí.

Napsal jsem, že jde o nejsportovnější Rolls-Royce. Za uzounkým věncem velkého volantu wraithu jsem přemýšlel, jestli to přece jen není trochu mimo, mluvit ve spojení s tímhle obrovským kupé (délka přes 5,2 metru…) o sportovním charakteru. Když jsem však po chvíli vystřídal rollsy a přesednul do ghostu, wraith najednou sportovně opravdu vypadal. V ghostu bylo vše ještě o řád komfortnější – posilovač řízení víc posiloval, motor byl už opravdu skoro absolutně odhlučněn, převodovka řadila rozvážněji, podvozek byl poddajnější… O náklonech karoserie přesto moc mluvit nejde, vzduchový podvozek dělá první poslední, aby ghost (a také wraith) zachovával „rovinu“. U Rollsu tomu říkají „four-corner“ odpružení, které bleskově reaguje prakticky na jakoukoliv změnu – prý i na to, když si zadní pasažér přesedne z levé na pravou sedačku. Každopádně, slalom ve čtyřicítce nebo panické brzdění (rovněž ve 40 km/h) zvládly ghost s wraithem takřka bez hnutí. Podobně jako už zmíněný akcelerační test – oba rollsy se jen lehce zaklonily a zmizely. Mimochodem, na stovku se wraith dostane za 4,6 s. A váží skoro 2,5 tuny.

Stabilizaci vypnout lze…

A pak jsme se vydali na zasněženou plochu, abychom rollsy trochu potrápili. Upřímně, moc se mi do toho nechtělo. Některé věci se přece nedělají a mezi ně bych zařadil i driftování s Rolls-Roycem. A když jsem tak viděl jednoho z instruktorů, jak na původně zasněžené ploše (ono toho sněhu nakonec tolik nebylo, místy asfalt hodně prosvítal) trápil wraith protáčením pneumatik a smýkáním ze strany na stranu. Až jsem odvrátil zrak…

A teď si představte, že s kolegou jsme na zimní vložku dostali k dispozici ghost s prodlouženým rozvorem. Instruktor v „iDrivu“ vypnul stabilizaci (ano, v Rolls-Roycu jde úplně vypnout ESP) a my se vydali klouzat. Díky obrovskému točivému momentu a pohonu zadních kol to jde samo, ale že bych měl z driftování radost, to tedy vůbec. Bylo mi skoro až stydno, když sem na výjezdu z oblouku dával plný plyn a víc než 5,5 metru dlouhá limuzína se okamžitě hrnula bokem. Stačilo zakormidlovat obrovským volantem a ubrat plyn a ghost se srovnal, ale proboha proč?

Je ovšem pravda, že i tuhle torturu zvládal Ghost Extended Wheelbase vlastně noblesně. Nečekaně lehce a samozřejmě, tedy vzhledem k hmotnosti 2,5 tuny. Dobře, pokud si to pán přeje, zvládnu i toto…

Všimli jste si linky?

Říkejme tomu aura, charisma, image… Ale Rolls-Royce mě dostal. Za volantem máte opravdu pocit, že řídíte něco výjimečného. Zároveň mi však nepřišlo, že by byly ghost s wraithem nějak nemístně povýšení, že by svůj luxus dávaly na odiv až moc okázale. Třeba jako Bentley Bentayga. Když vidím tohle monstrSUV, musím kroutit hlavou, přezdobený a kýčovitý interiér vypadá, jako kdyby šlo o zakázkovou výrobu pro nějakého… Nic lepšího než ruského zákazníka mě nenapadá.

Rolls je decentnější (jasně, phantom je už zase někde jinde), znovu mě napadá přirovnání k anglickému gentlemanovi. I tady samozřejmě můžete mít prvky, které by se v Rusku mohly líbit – třeba střecha starlight v ceně dobře vybavené fabie. Určitě jste ji na Auto.cz už viděli – stovky LED diod zářících na stropě. Taky jsem nejdřív kroutil hlavou (podobně jako u bentaygy), když jsem ale viděl tuhle záležitost prvně naživo… Já bych si to snad fakt koupil. Zvlášť, když víte, že ta paní v Rollsu vsazuje každou LEDku do stropu jednotlivě a ručně. Každý svítící strop je tak naprostý unikát.

Nebo Mark Court, který má už čtrnáct let na starosti tzv. coachline, tedy linku táhnoucí se po boku karoserie. Dělá ji jak jinak než ručně a když si koupíte ojetý rolls bez coachline a po lince zatoužíte, Mark za vámi přijede a čáru nakreslí. Však se mrkněte na video, jak mu to jde od ruky.

A tohle všechno je Rolls-Royce. Vím, nejlevnější wraith stojí osm milionů, takže se výjimečnost tak nějak předpokládá. Ale dostala mě, Spirit of Ecstasy… Říkal jsem, že se nechám unést.