TEST Mercedes-Benz C 250 CDI BE - Dobrý motor pro skvělé auto

Značku Mercedes-Benz pohání globální motor osvědčené konstrukce, který udržují v chodu peníze. Jestli tady chce Mercedes být i za 50 nebo 100 let, jestli si chce udržet či ideálně posílit svou pozici na trhu, potřebuje vydělávat a aby vydělával, potřebuje prodávat. Auta, náhradní díly, služby. Před několika lety se finanční a marketingoví mágové stuttgartské značky dohodli na tom, že proti zadření onoho globálního motoru budou bojovat vymýšlením nových modelů.

Z několika málo modelových řad neskutečně rychle vznikla celá plejáda nových vozů včetně velkých a obrovských SUV, velkých i malých MPV či dokonce jejich (často podivných) kombinací. Strategie zasypání trhu novými modely zafungovala a showroomy zaplnili noví klienti. Mercedes si ovšem uvědomoval, že stejným tempem, jakým se zaplnily, se mohly i vylidnit. Proto pánové od financí a marketingu dali znovu hlavy dohromady a přišli se strategickým rozhodnutím.

Budeme více sportovní. Velmi neoriginální nápad hnaný touhou přetáhnout na svou stranu část příznivců BMW a Audi, ale zároveň si uhlídat početné stádo věrných oveček, se navzdory pochybnostem proměnil v rukou Mercedesu ve fungující marketingově-finanční taktiku. Modely ML, GL nebo i nová třída C zůstávaly někde na pomezí směrů, nová třída E však definitivně opustila automobilovou postmodernu a vstoupila rázným krokem do nového věku.

Zda Mercedesu sázka na kombinaci tradičních hodnot značky jako komfort, prostor, vyspělá technika a snad i dlouhověkost (ve smyslu spolehlivosti) s novátorským designem se silnou sportovní orientací přinese zástupy nových klientů, si netroufám v tuto chvíli odhadnout. U BMW odvaha udělat tlustou čáru za minulostí roztočila globální motor na plné obrázky, Mercedes by chtěl samozřejmě totéž. U třídy E zatím nemohu soudit, ale co se týče třídy C, mám ty nejlepší zkušenosti a tedy i víru v to, že vše půjde tak, jak si značka namalovala.

Do třetice třída C

Takže do třetice...a doufám, že všeho dobrého. Když přišlo nové céčko na trh, poměrně záhy se mi dostalo do rukou ve verzi 220 CDI. Narozdíl od statického exponátu (první setkání proběhlo na autosalonu v Ženevě), za kterého jsem si do textilu rozhodně necvrnkl, jsem za volantem ostré produkční verze poháněné přeplňovaným naftovým čtyřválcem 2,2 litru hýkal nadšením. Nebylo to ani tak kvůli motoru, ale hlavně jízdním kvalitám auta.

mercedesbenz testy strednitrida  

Jízda s modelem C220 CDI nabízela vyvážený mix komfortu, sportovní svižnosti a pružnosti, z auta přitom dýchala technická vyspělost, obrovská sebedůvěra, klid, odhodlanost a hlavně dospělost. Neměl jsem nic proti předchozímu céčku, ale céčko současné na mě působí skutečně velmi dospěle a dotaženě téměř v každém ohledu. To téměř ode mě uslyšíte asi ještě několikrát, minimálně do doby příchodu faceliftované verze nebo rovnou nástupce.

Jde o to, že jsem se nesmířil a asi nikdy nesmířím s materiály, které Mercedes použil na palubní desku a výplně dveří. Ony nejsou špatné, ani lajdácky slícované nebo nedbale opracované, ale takové.....obyčejné. Prostě takové, které bych zkousl, ba co víc oslavoval v Toyotě Avensis nebo i Fordu Mondeo, ale které mi úplně nesedí k značce Mercedes-Benz. Ale co bych chtěl, vždyť i Audi se vydalo cestou šetření a nebojí se na středový panel modelů A4 nebo A5 plácnout tlačítko jako z žigulíku.

Kromě téhle záležitosti ovšem nemám proti aktuální třídě C jinou námitku a musím většinou pouze trapně chválit. Například vynikající sedačky, krásný přístrojový štít, přesně řazení, příjemný volant (až na ten úzký věnec), solidní prostor na zadních sedačkách u kolen, výbornou ergonomii, vynikající jízdní vlastnosti nebo snadný přístup do zavazadlového prostoru. Navíc řízení současného céčka má na mě podobné účinky jako dvě za sebou rychle jdoucí plechovky Redbullu.

Roztáhnou se mi zorničky, zostří smysly, prudce zvýší tepová frekvence a viditelně znervózní pravá ruka a noha. Zatímco dříve bych si na podobné symptomy coby majitel Mercedesu naordinoval studenou sprchu a klid na lůžku, dnes se nebojím dát svým niterním touhám volný průchod. Vím totiž, že to nové céčko ustojí. Limuzína hravě zvládá i hodně divokou jízdu, chová se dlouho, dlouho neutrálně, na hranici limitu začne postupně přecházet do mírné přetáčivosti, která vrcholí snadno řiditelným přetáčivým smykem.

Hodně síly, málo paliva

Upřímně řečeno mi přišlo driftování s jakýmkoliv Mercedesem vždycky trochu zvrhlé, tady jsem se ovšem neudržel, vypnul stabilizaci a nechal auto chvíli kroužit kolem své osy. Bylo příjemné zjistit, že céčko nekňučí a drifty si užívá společně s řidičem – na letišti i na silnici (pochopitelně uzavřené). Teď ale pojďme k tomu nejdůležitějšímu, k tomu o co v tomto testu kráčí. K novému naftovému čtyřválci se zdvihovým objemem 2,2 litru, maximálním výkonem 150 kW při 4200 min^-1, točivým momentem krásných 500 Nm v pásmu 1600 – 1800 min^-1 a označením 250 CDI.

Nová pohonná jednotka se nastěhovala do třídy C na konci roku 2008, je charakteristická dvoustupňovým přeplňováním (malé a větší turbodmychadlo pro nízké a vyšší otáčky), dvěma vyvažovacími hřídeli, vylepšeným chlazením a systémem vstřikování paliva common-rail čtvrté generace pracujícím se vstřikovacím tlakem až 200 MPa. Tolik teorie. Praxe dává teorii defacto ve všem za pravdu. Dvojice turbodmychadel a zejména to menší má na svědomí výborný zátah motoru od volnoběžných otáček. To znamená, že nemusíte tolik řadit a můžete nechat otáčky klidně nechat spadnout hodně dolů.

mercedesbenz testy strednitrida  

Pak stačí šlápnout na plynový pedál a motor bez jakéhokoliv dunění, chroptění, kašlání a dušení, začne auto táhnout sloní silou vpřed. Rozsah využitelných otáček se díky angažování dvojice turbodmychadel rozšířil z obvyklých 2000 na nějakých 2600, v Mercedesu C250 CDI totiž vytáčení v rozmezí 1500 - 4100 otáček dává smysl. Výbornou práci odvádí i vyvažovací hřídele a koneckonců i veškeré použité tlumící materiály. Většina nepříjemných projevů naftových čtyřválců v čele s vibrováním a duněním vzala za své, jedinou nepříjemností zůstává charakteristické chroptění naftového motoru ve vysokých otáčkách. Tomu se ovšem u čtyřválce asi zatím není možné úplně vyhnout. Snad v budoucnu a možná v modelech vyšších tříd.

K přednostem nového motoru se počítá i nízká kombinovaná spotřeba. Přestože bych Mercedesu i uvěřil udávaných 5,1 litru v kombinovaném cyklu, raději uvádím mnohem reálnější hodnotu vycházející z cca 1500 ujetých kilometrů, a ta činí 6,4 litru. Nemusíte se ani příliš snažit, abyste se dostali nad 7 litrů, i sedmilitrová spotřeba nicméně není na 1,6 tuny těžké auto špatný výsledek. A špatným výsledkem nekončí ani tento třetí test třídy C na Auto.cz. Tohle auto se Mercedesu vážně hodně povedlo, hlavně jízdně, ergonomicky i designově. Mít doma na zahradě BMW 320d nebo Audi A4 2,0 TDI, začínám vážně uvažovat, zda jsem neudělal chybu.

Plusy

• vyvážený design
• snadný přístup do zavazadlového prostoru
• přesné řazení a řízení
• vynikající jízdní vlastnosti
• kultivovaný a úsporný naftový motor

Minusy

• velký převod řízení
• strohé plasty palubní desky