TEST Nissan X-Trail 2.0 - Racionalizace (01/2003)
Rozhodnutí zvolit při koupi vozu kategorie SUV zážehový motor při současné existenci moderního turbodieselu je často překvapivé jen na první pohled. Výhody pohonu na benzín totiž mohou často převážit i jinak neotřesitelně nižší spotřebu či tah od nízkých otáček. Jaké výhody a nevýhody přináší benzínová motorizace u Nissanu X-Trail, jsme se přesvědčili v klasickém týdenním testu. Velký test Nissanu X-Trail s turbodieselem 2,2 Di najdete zde.
V testovaném X-Trailu byl namontován zážehový dvoulitr o nejvyšším výkonu 103 kW při 6000 otáčkách. Oněch 19 kW výkonu navíc oproti vznětové verzi se v praxi příliš často využít nedá - šestitisícové hranice otáček nedosahujeme při běžné jízdě příliš často.
Zajímavěji vypadá údaj o max. točivém momentu 192 Nm při 4000 otáčkách. Oproti "naftovým" 270 Nm se na papíru zdá, že auto bude líné, ale opak je pravdou. Zapomeneme-li na teorii, poskytuje zážehová pohonná jednotka vozu dostatečnou dynamiku, pochopitelně především ve středním a vyšším pásmu otáček. Vzhledem k tolika papírovým handicapům bychom uvítali alespoň šestistupňovou převodovku, ta je ale vyhrazena pouze pro turbodiesel. I s pětistupňovým ústrojím je ale možno jet svižně a úsporně zároveň, doménou vozu ale nejsou dálnice, kde každých 10 km/h rychlostního průměru navíc znamená v podstatě o další litr vyšší spotřebu.
Motor má příjemný sytý zvuk a ani ve vyšších otáčkách neruší hovor v kabině, což je oproti dosti hlučnému turbodieselu výrazná výhoda. Ochotou k vytáčení a hladkostí chodu se dá srovnat třeba i s proslulým boxerem v Subaru Forester. Jestliže jsme u vznětové varianty očekávali vzhledem k objemu 2,2 litru větší točivý moment, přesvědčila nás zážehová verze o tom, že ani oněch 192 Nm nemusí být málo. V situacích, kdy jsme z vozu potřebovali dostat maximum a vytáhnout jej z bláta, stačilo prostě trochu víc otáček, a místo točivého momentu pomohl vyšší výkon.
Samostatnou kapitolou je určitě spotřeba, leckdy hlavní argument proti zážehovému motoru. Pokud jsme se pohybovali po klasických silnicích s občasnými výlety do polí a několika krátkými dálničními úseky, udrželi jsme žíznivost auta pod 8 litry na 100 km. Městský provoz ubral v nádrži průměrně 11,3 l, což je o téměř litr méně než výrobce udává. A konečně cesta po dálnici - ta je extrémně závislá na rychlosti. Budeme-li se pohybovat s průměrem okolo 130 km/h, je nutno počítat s přibližně 10,5 litry na každých 100 km.
Nissan X-Trail je také třeba pochválit za jedno za jedno z nejzdařilejších světlých čalouněnína trhu vůbec. Na dotek neobyčejně příjemné a přitom velmi lehce čistitelné a dobře vypadající potahy zútulňují interiér vozu nebývalou měrou. Potvrzujeme také poznatek z minulého testu o až extrémní klouzavosti plastové podlahy zavazadlového prostoru. Na druhou stranu je X-Trail jediným autem (Defender beru jako samozřejmost), jehož zavazadlový prostor lze udržovat v čistotě pomocí zahradní hadice.
Ale vážně - nemáte-li z nejrůznějších důvodů potřebu vznětového motoru, zážehovou jednotku pro Nissan X-Trail můžeme s klidným svědomím doporučit. Pro hovoří výrazně nižší cena, kultivovanější projev a plynulý nárůst výkonu motoru, proti pak snad jen ona obligátní vyšší spotřeba.
