TEST Subaru Forester 2.0 GX AT - Potichu kamkoli (02/2002)

I když japonská automobilka již představila faceliftovanou podobu Foresteru, současná verze se stále velmi slušně prodává. Oproti dříve testované špičkové verzi S-turbo jsme nyní zvolili model s nepřeplňovaným boxerem a automatickou převodovkou.

Zvenku se námi testovaná verze liší od variant s turbomotorem jen odlišným designem přední masky a absencí otvoru pro nasávání vzduchu na kapotě. Dovozce navíc nabízí za mírný příplatek i verzi Active, která kromě několika doplňků zahrnuje i zmíněnou, podle nás atraktivnější "turbo masku".

V interiéru čekají známá a nadmíru pohodlná sedadla s loketními opěrkami. Palubní deska nezapře původ v polovině devadesátých let, vše ale přesně lícuje a ani při jízdě terénem nepovrzává. Jednoduché a elegantní přístroje před řidičem kontrastují s titěrným tlačítkem klimatizace a vcelku obtížně přístupným spínačem zadních mlhovek. Už tak bohatý vnitřní prostor opticky zvětšuje rozměrné střešní okno a ke komfortu přispívá i značné množství dobře využitelných odkládacích prostor.

Pět osob se ve Foresteru sveze bez problémů - i přes vyšší nástupní hranu je zde dost místa pro hlavu i pro nohy a pochválit je třeba Subaru i za tříbodový pás pro cestujícího uprostřed. Relativně plochý zavazadlový prostor je daní za plnohodnotné rezervní kolo - 406 litrů ale pro běžné potřeby plně postačí a vyjmout krycí roletu a sklopit sedadla je v případě nouze o místo otázkou pár vteřin.

Na rozdíl od verze "S-turbo", kterou lze považovat bez nadsázky za sportovní nářadí, poskytuje dvoulitrhlavně jistý a stálý výkon při zachování nízké hladiny hluku. Kromě startování, kdy je na vteřinu řidiči dáno rozpoznat sílu protiběžných pístů, se pohonná jednotka chová až nezvykle kultivovaně a to i při rychlém vytáčení. Spojení s automatickou převodovkou se nám jeví jako optimální už kvůli zdůraznění onoho klidu, kterého si u konkurentů obvykle moc neužijeme. Sprint z místa sice není nejsilnější disciplínou, ale i z nebezpečně vypadajících předjíždění nás vytáhl okamžitě reagující kick-down. Přeřazování u Forestera patří k nejsilnějším disciplínám - během týdenního testu se nám stalo jen jednou, že by auto nepřeřadilo tehdy, kdy nám to velel cit. Tento velmi subjektivní pocit navíc podpořila i tichost a plynulost výměny převodových stupňů. Minimem hluku a rázů má tento manévr blízko k bezstupňovým převodovkám, pocitem kontaktu s motorem a zátahem pak k manuálu. Je jen škoda, že automat je pouze čtyřstupňový - dnes je však pět stupňů běžných i u automatů... V nijak úsporném režimu jsme s Foresterem dosáhli průměrné spotřeby 10,5 l/100 km. Značná část našich jízd přitom připadla na městský provoz a terén - proto lze toto hodnotu považovat za velmi dobrou.

Automat u Foresteru však bohužel znamená absenci redukční převodovky - i bez ní ale možnost blokování nižších převodových stupňů stačila na všechny nástrahy lehčího terénu, do kterých jsme se s Foresterem dostali. Zde je potřeba zmínit typickou stabilitu, danou uspořádáním motoru a pohonného ústrojí. Při jízdě šikmo rozbahněným svahem jsme sice karosérii ozdobili kilogramy ornice, ale auto jelo poslušně dál a volant jsme využívali jen ke změně směru, nikoli k vyrovnávání smyků - ty se totiž nekonaly. Jízdní stabilita je vůbec silnou stránkou Foresteru - minimální náklony a netečnost k příčným nerovnostem spolu s účinnými brzdami tvoří vskutku aktivní pocit bezpečí.

Auto je sice opticky nižší než většina SUV, prostorem a jeho využitelností je ale plně srovnatelné. Chybu nelze nalézt na ovládání, pohonné jednotce ani jízdních vlastnostech - naopak interiér není hypermoderní a cena může také leckoho odradit. Připomínáme ale, že Forester lze dodat i v provedení N1 a uplatnit nárok na odpočet DPH. A to už je jiná káva.