TEST První jízdní dojmy: BMW 130i a M-paket pro jedničkovou řadu

Tři litry radosti v kompaktním balení

Šťavnatým plodem šlechtitelského úsilí se loni stala zásadně obnovená evoluční verze zážehových šestiválců M54, která se během jediného roku zabydlela ve všech základních řadách. A tak jsme s velkou zvědavostí přijali pozvání na mezinárodní novinářskou prezentaci mimořádně zajímavé kombinace – kompaktní Jedničky, okořeněné vrcholným třílitrem, který i větší a těžší Trojce propůjčuje vpravdě brizantní dynamiku; 195 kW a 315 Nm ovšem znamená, že Jednička kromě nižší pohotovostní hmotnosti nabízí i o 5 kW a 15 Nm více.

Necháváme se zlákat…

Teorie tedy zněla velmi slibně; nadprůměrná výkonová hmotnosti 7,44 kg/kW, vybrané jízdní vlastnosti, známé už z minulých zkušeností s jedničkovou řadou a k tomu sportovní podvozek se sedmnáctipalcovými koly. Nezbytné formality jsme tedy vyřídili co možná nejrychleji a přebrali klíčky od novotou vonícího, na první pohled nenápadného stříbrného hatchbacku.

Přicházíme na parkoviště, ozdobené perfektně seřazenou řadou nových šestiválců, a po chvíli si začínáme všímat detailů – velké dvojité koncovky výfuku, titanově zbarvené rámečky předních světlometů, chromované lamely v „ledvinkách“ a kolem oken všímavému napoví, že je něco jinak. Otevíráme a všímáme si další změny – rychloměr má posunutý vrchol k hodnotě 260 km/h a na otáčkoměru začíná červené pole tamtéž, kde dříve končila stupnice – tedy na 7.000, přičemž maximum narostlo o další tisíc. No a nejzajímavější novinky čekají pod kapotou – místo čtyřválce, skromně se krčícího v koutku motorového prostoru, trůní mezi podběhy plnokrevný řadový šestiválec. Ubylo také plastových krytů, protože už není třeba maskovat žádné prázdné krychlové decimetry.

…a vstupujeme

Přijali jsme pozvání k usednutí do příplatkových sportovních sedaček a zkonstatovali, že do Jedničky je lze považovat za nezbytný doplněk – na rozdíl od těch standardních podpírají celé tělo a nabízejí odpovídající boční vedení, podpořené dofukovacími bočnicemi, a použitelnější elektrické polohování. Lépe se nám držel sportovní volant s koženým potahem – ani ten by mezi přidanou výbavou neměl chybět.

Oživení ďábla

Vkládáme „klíček“, tlačítkem startujeme a v tomtéž zlomku vteřiny se utvrzujeme v dojmu, že šest v řadě je ta správná konfigurace. Vybroušeným vlastnostem Jedničky totiž v péči čtyřválců pořád něco chybělo a my už přesně víme co – silný šestiválec! S třílitrem pod kapotou totiž dostal výsledek teprve tu správnou chuť a znamenité vlastnosti kompaktního BMW konečně mají odpovídající doplněk.

Zvukové projevy

Absolutně klidný volnoběh se podobá spíše lehkému vánku, ovšem první protúrování nám nahnalo husí kůži – dráždivý zvuk téhož motoru v Trojce, na který jsme pěli ódy před devíti měsíci, totiž dostal ještě pěknou porci ostrého koření navíc a nyní se doslova zařezává do emotivních center v mozku a rychle rozhání všechny chmury a deprese. Nenapodobitelný precizní baryton nekazí jediný falešný tón a chuť, s jakou velký motor letí do otáček, evokuje závodní speciály. Chutnou třešničkou na dortu je potom chraplání výfuku při prudkém uvolnění plynového pedálu. Přítomný konstruktér si nám neopomněl postěžovat, že to správné elektrizující vyladění výfuku dalo hodně práce, ovšem my konstatujeme, že námaha nepřišla vniveč.

První jízdní pocity

Vyjíždíme z areálu mnichovského letiště na trasu, sledující tradičně kus dálnice a posléze vesnice, rozeseté po okolní pahorkatině. Motor se rychle zahřívá na provozní teplotu a opuštění zastavěných aglomerací popouštíme uzdu emocím – nejdříve opatrně a pak se hlouběji a hlouběji noříme do hlubokých vod radosti z jízdy. Pochvalujeme si spojku – proti čtyřválcům zabírá na delší dráze a plynuleji; řazení je jednoznačné a dostatečně synchronizované, jde pěkně ztuha, podobně jako v Trojce není bezvýhradně exaktní a trochu zadrhává - to se ovšem u zajetějších kusů dle našeho názoru „oběhá“. Extrémně citlivý plynový pedál okamžitě trestá neopatrné zacházení zaškubáním auta. To není kritika, jen je třeba se zpočátku více soustředit; za několik desítek minut je vše v pořádku a precizní dávkování plynu dovytvoří pocit totální kontroly nad vozem. Výborně vyladěné jsou brzdy – v souladu se zaměřením celku je třeba na ně více šlapat, ovšem poskytují lineárně narůstající, exaktně odhadnutelný a především nevadnoucí brzdný účinek.

Sešlapáváme plyn

a vyjíždíme na A92 směr Landshut; na poloprázdné dálnici poprvé ochutnáváme z hlubších součástí pokrmu. Na dvojku během neuvěřitelně krátké chvilky dosahujeme stokilometrovou rychlost, akustický nával ze skvěle laděného výfuku vymáčkne z nadledvinek porci adrenalinu, řadíme tři a zhruba v třetině připojovacího pruhu už jedeme stejně rychle, jako ostatní auta na dálnici a bezpečně se zařazujeme. Jakýkoliv předjížděcí manévr je hračkou, prakticky kterékoliv produkční auto lze předstihnout během krátké chvilky. Rychlostní stupně jsou dlouhé – při stotřicítce malý Bavor točí na šestku jen 3.100 otáček a při použití tempomatu na rovině oscilují hodnoty okamžité spotřeby kolem 8 l/100 km. Z téhož důvodu lze i v rychlostech přes 200 km/h podřadit a stále mít k dispozici štědrou porci akceleračních schopností. Ve velmi vysokých rychlostech je cítit mírná nervozita zádi s velmi krátkým převisem, ovšem jedná se jen o subjektivní pocit; ani prudká změna směru, ani panické brždění nevyvedou vůz z rovnováhy.

Motor si nechá líbit vytáčení až do sedmi tisíc, kdy plynule, ale nekompromisně zasáhne omezovač. Ovšem výkonová křivka vrcholí na hodnotě o 500 otáček nižší a pak začíná poměrně rychle klesat, takže při snaze o maximální zrychlení je lepší řadit o něco dříve. Zároveň ale lze dlouhodobě cestovat např. stodvacítkou v překvapivém tichu, jakkoliv táhlý kopec s tempomatem doslova vyševelit na šestku, poslouchat hudbu a relaxovat. Na šestku také lze jet obecní padesátkou a pak z ní bez podřazení opět plynule zrychlit – pružnost motoru je doslova fascinující a prostá strmých přechodů ve výkonových křivkách. Potěšila nás také výsledná spotřeba, která zůstala pod hranicí 16 litrů přesto, že jsme z vozu dostali prakticky vše, co se z něj dostat dá.

Okresky

Jsou tím pravým místem k zažití extatických radostí. Precizně vyvážený vůz do každého oblouku najíždí zcela suverénně a bez přehnaných náklonů a klidná síla na obvodu zadních kol vytlačí podvozek zpět na rovinku bez nervozity, souboje se setrvačností homokinetických kloubů a především přesně tam, kam si řidič přeje. Relativně nízká hmotnost s přitvrzeným podvozkem a velkými koly, spolu s kompaktními vnějšími rozměry, dělají z třílitrové Jedničky znamenité nářadí pro rychlé rohování a učení ideální stopy v rychlých zatáčkách. V rámci délkových možností znamenitá směrová stabilita, výborná zpětná vazba řízení a exaktní hliníkový podvozek s pomocnými rámy a pětiprvkovou zadní nápravou aktivně pomáhají s volbou optimální stopy zejména v zatáčkách. Při panickém brždění v zatáčce zadní náprava tlačí záď do mírně přetáčivého smyku a pokročilé elektronické rozdělování brzdných sil udrží stoprocentní kontrolu stopy i v případě, že je silnice znečištěna kluzkými nečistotami – což byl v zemědělském Bavorsku v době žní více než častý případ.

Aktivní vs. klasické řízení

Plně jsme využili nepříliš obvyklé možnosti přímého porovnání vlastností aktivního řízení s proměnným převodovým poměrem s jeho klasickým protějškem. Pomůcka, kterou jsme dosyta vychválili v pětkové řadě, opět zlepšila uživatelský komfort – manévrování v městské aglomeraci je mnohem jednodušší, když při něm není třeba neustále ručkovat po volantu. Také přenos vibrací do volantu se citelně omezil a rychlá jízda po dálnici je klidnější – všechny slibované benefity jsme skutečně zaznamenali. Ovšem při jiskrné jízdě po okreskách se nečekaně ukazuje i druhá stránka; filtrování nerovností a vřazený aktivní prvek nepříjemně omezují zpětnou vazbu řízení a při skutečně ostré jízdě řidič ztrácí jistotu, že vůz skutečně zatočí přesně tam, kam směřuje volant, protože strmost řízení klesá s rostoucí rychlostí. To se týká jen jízdy na hranicích možností vozu i pudu sebezáchovy, přesto však opravdovým srdcařům tento komfortní prvek nemůžeme doporučit.

M-paket

Vrátili jsme se z první projížďky naplněni vesměs pozitivními dojmy a mysleli si, že nás toho dne už nemůže nic překvapit. Omyl! Další část programu se totiž odehrála ve znamení důvěrného obeznámení s druhou významnou novinkou – sadou sportovních doplňků, známou z jiných řad pod názvem M-paket. Už zvenčí nás praštily do očí přestavěné, mnohem pohlednější nárazníky bez ochranných lišt, naléhavější prahové nástavce a elegantní osmnáctipalcová kola nestejných rozměrů vpředu a vzadu (k dispozici jsou i sedmnáctipalcová) s legendárním symbolem „M“. Uvnitř pak čekají prahové emblémy „M“, sportovní sedačky s Alcantarou, hliníkové ozdobné panely, nádherný „M“ sportovní volant a hlavice řadící páky, která nám však kvůli zcela plochému vršku příliš do dlaní nesedla. Jízdní vlastnosti získaly na suverenitě a zejména průjezdy vracečkami a táhlými oblouky se staly bezpečnou a vzrušující zábavou.

Resumé

Třílitrová jednička se stala jednou z nejpříjemnějších zkušeností v poslední době. Po poněkud unylých zážehových čtyřválcích se nám zdá třílitr tím pravým prostředkem k pořádnému svezení a v zejména v kombinaci s podařeným M-paketem tvoří dle našeho názoru momentálně to nejlepší v kompaktní třídě. Ovšem nedosti na tom – podle důvěryhodných neoficiálních informací se v nedaleké budoucnosti za mandlovýma očima malé Jedničky rozburácí jeho přeplňovaná verze, vypůjčená z modelu 335i. Ale pssst, nikomu to neříkejte!