TEST VW Polo 1,2 (51 kW): The best of VW

Kdyby existovala nějaká reinkarnace do neživých věcí, což klidně může začít někdo zítra vykřikovat, rozhodně bych se nechtěl v dalším životě vtělit do malého auta segmentu B. Malá auta totiž spadají přesně do té kategorie produktů, do kterých chtějí lidé investovat co nejméně a dostat toho naopak co nejvíce. Za relativně malé peníze by chtěli kopec výbavy, maximální bezpečnost, špičkové jízdní vlastnosti, úsporné avšak dostatečně silné motory, nízké provozní náklady, nízké ceny servisních prací, špetku toho fun factoru a ideálně doživotní záruku.

Vysokým nárokům klientů rozumím, neboť pokud střádáte řadu let korunku za korunkou a sníte o dni, kdy převezmete klíče od svého nového auta, není se čemu divit, že za své půl nebo i celo-životní úspory či brutální měsíční splátky chcete dostat maximum. Jenže v době, kdy ceny vstupů nejsou zrovna nízké a kdy samotná cena práce navzdory ekonomické krizi atakuje dříve netušené hranice, není snadné taková očekávání a tužby splnit. Jinými slovy vyrobit malé auto něco stojí (a ne zrovna málo) a pokud mají za stejné nebo dokonce menší peníze poskytovat stále víc muziky, musí se něco změnit, musí se něco stát.

V ideálním případě se musí stát to, že nějaký génius na optimalizaci výrobních procesů nastaví celý mix činností spojených s výrobou automobilů od vývoje, přes nákup surovin, samotnou výrobu až po logistiku hotových produktů tak, že se mu podaří vše zrychlit, zefektivnit a tím ušetřit spoustu peněz. Díky tomu bude výsledný produkt stejně kvalitní nebo dokonce kvalitnější, přitom ovšem stejně drahý, zákazníci nakonec spokojenější a strážci byznys plánu stále stejně vůdcovsky vážní a přitom niterně rovněž navýsost spokojení. Teď když víme, co se musí stát, si zkuste tipnout jak často a v kolika případech se to stává.

Polo jako ikona

Jistěže zřídkakdy. Přestože se kvalita automobilů ve všech segmentech hodně přibližuje (často tím, že někdo přidává a někdo naopak hodně ubírá), stále existují velké rozdíly mezi luxusními limuzínami i malými hatchbacky. Zatímco některá malá auta připomínají hračky na hraní, mají papírové dveře, subtilní a často i skřípající palubní desky, směšné tyčky zaražené do podlahy místo řadicích pák a volanty tak tenké, že je obepnete prsty dvakrát dokola, jiná se snaží hrát na city a vypadat větší a luxusnější, než ve skutečnosti jsou. To je i případ nového Pola. Tohle auto Češi podle mého pozorování vždy chápali jako TOP stroj mezi malými auty, takový Mercedes B-segmentu.

vw testy malevozy  

Spousta lidí u nás dávno skončila ve Fabii, někteří se zamilovali do Yarisu, obrovská spousta lidí se nechala zlákat na Peugeot 206 nebo 207 nebo třeba i Fiestu, Corsu, Micru či Aveo, ve VW Polo ovšem jezdili „vyvolení.“ Prostě vlastnit Polo bylo něco a tenhle pocit s poslední pátou generací spíše než vymizí naopak zesílí. Kdy jindy totiž malý Volkswagen vypadal větší, robustnější a luxusnější, kdy jindy byl blíže hranici nižší střední třídy a tedy na dohled svému velkému vzoru VW Golf? Ostatně stačí se podívat na vnější rozměry: větší délka i šířka, dokonce delší rozvor a do toho i větší rozchod. Prostě všechno se nafouklo a není tedy důvod, aby se nenafoukl i pocit Pola coby exkluzivního kousku.

Skutečně věřím, že nafoukne, a to nikoliv pouze na základě měřitelných veličin, ale také subjektivních vjemů, které jsem osobně nabyl v průběhu našeho několikadenního soužití. Asi nemusím příliš zabředávat do designových vod, neboť o přechodu na nový vizuální styl nastolený sportovním Sciroccem jsme toho na Auto.cz napsali dost a dost. Polo si vzalo příklad hlavně z většího Golfu V, který musel kvůli suchopárnému obličeji přenechat prostor nástupci dřív, než šéfové z Wolfsburgu chtěli a přešlo na emotivnější sportovní křivky.

Příď zdobí několikrát seříznuté ztmavené světlomety, ostrý přední nárazník, na boku najdete doslova závodní zrcátka, napříč bočními dveřmi se táhne hluboký prolis a zadní část ozvláštňují především mnoha-úhelníkové svítilny se složitou a přitom viditelnou vnitřní strukturou. Rozhodně nechci nikomu nic vnucovat, ale ve srovnání s předchozím lehce „vyjeveným“ modelem vypadá současné Polo hodně dobře.

Možná není tak šíleně konzervativní, možná si v něm někteří šedesátníci budou připadat jako zaseknutí pubescenti, ale život je přece změna. Navíc vzpomínat na mladá léta je oblíbená kratochvíle nejen seniorů (vzpomíná se už od třicítky). Tedy pokud nemáte problém s mladistvým vzhledem, bude vás možná zajímat, že s vnějšími rozměry narostl i objem kufru, a to o 10 litrů na celkových 280 litrů a 962 litrů při sklopených sedadlech.

Přístup do kufru není špatný, sedadla se sklápí snadno a do prakticky rovné podlahy. Stěhovák z Pola sice nikdy nevyroste, například takové vyklízení sklepa nebo i dovolená ve čtyřech však zůstává reálnou možností.

Interiér jako víno

Asi takto – momentálně nevím o malém hatchbacku s kvalitnějším interiérem. Třeba taková Fabia vypadá uvnitř hodně dobře, pochlapil se i Ford s novou Fiestou, několikrát jsem za interiér posílal pochvalu do Peugeotu, nicméně Volkswagen posunul s novým Polem laťku zase o trochu výš. Upřímně řečeno jsem to moc nečekal, neboť doba nahrává spíše šetření a heslům – navrch huj, uvnitř fuj. S definitivní platností bude možné prohlásit interiér Pola za prvotřídní teprve ve chvíli, kdy bude mít auto za sebou alespoň ujetých 20.000 kilometrů, zatím se však zdá, že VW odolal pokušení a udržel očekávaný vysoký standard.

Tedy ve srovnání s lety předchozími se zase o trochu zlepšila kvalita plastů. Slícování se zlepšovat nemuselo, to zůstalo stejně dobré, trochu hezčí a bytelnější jsou ovladače, páčky pod volantem, madla dveří a malinko zesílil i věnec volantu. Od palubní desky stále nečekejte žádný odvaz á la Francouzi nebo Japonci, rozhodně se ale můžete těšit na atraktivnější křivky a s tím související i vřelejší atmosféru. Palubní deska „psí čumák“ vzala díky bohu definitivně za své. K výraznému zlepšení došlo v oblasti odkládacích ploch. Kapsy na dveřích nyní dokáží pojmout i velkou 1,5litrovou láhev, velmi praktická přihrádka ideální na schování peněženky a mobilu se ukrývá za dvojicí držáků na kelímky na středovém tunelu (za řadicí pákou), škoda chybějící přihrádky na vrcholu palubní desky.

vw testy malevozy Výborná jsou přední a dokonce i zadní sedadla s optimální šířkou i délkou sedáků a slušně tvarovým opěradlem. Všem výškovým i váhovým kategoriím bude podle mého odhadu vyhovovat délkový rozsah nastavení. Vysoký řidič však bude toužit přitisknout svou sedačku ještě blíže podlaze. Trochu nižší nejnižší poloha mohla vyřešit i ožehavý problém s hodně zapouštěnou řadicí pákou, ke které jsem musel dost napínat ruku, což není zrovna komfortní. V modelech s běžným motorem se s tím žít dá, v ostrém GTI to bude vadit mnohem víc. Vnitřní prostor a především místo na zadních sedadlech má do nějakého zázraku daleko, na daný segment si Polo vede docela dobře, ale žádná nová měřítka v tomto směru nenastavuje. Stále platí, že dlouhé cesty budou pro dlouhé lidi značné utrpení.

Klidně a úsporně

Základní benzinový tříválec s objemem 1,2 litru si chudák nikdy nevyslechl nic moc dobrého. Je to takový koncernový otloukánek. „Ty jsi dostal služební fábku s tříhrnkem? Jé, to je mi tě líto,“ slyší od kamarádů dnes a denně desítky řidičů. Pamatuji si, že jsem kdysi v kruhu motoristických bláznů prohlásil, že proti „hátépéčku“ nic nemám a naopak že se mi tento motor v několika autech i docela líbil. Zhnuseně se na mě tehdy podívali a prohlásili, že jsem sadomasochista a nebezpečný úchylák.

Nevím, ale ve chvíli, kdy např. většina fábií odjíždí z autosalonu právě s tímto motorem, není nějaké znechucení na místě. Jsou modely (např. naše redakční Ibiza), ve kterých předvádí tříválec šílené kousky, ale např. ve Fabii nebo právě Polu mi tenhle „tříhrnek,“ jak se mu začalo přezdívat, nikdy nevadil. A v novém Polu mi se svým novým olejovým čerpadlem, rozvodovým řetězem a upravenou řídící jednotkou vadil ještě méně resp. vůbec. Maximální výkon 51 kW v 5400 min^-1 a točivý moment 112 Nm ve 3.000 ot./min samozřejmě přináší limity z hlediska jízdní dynamiky, ale zvukový projev už není žádná tragédie.

Na předjetí se musíte pochopitelně pořádně připravit a provést předjíždění manévr ideálně na dlouhé rovince, v kopci se tím pádem můžete rovnou zařadit za kamion a vyčkat vrcholu. Tak to ovšem u základních motorizací chodí a kdo chce závodit, může skočit do verze 1,6 TDI. Tříválec se drží i zvukově. Na Zlatého slavíka si bohužel musí nechat zajít chuť, nicméně start ani vytáčení už dávno nepřipomíná řádění vysloužilé tatrovky a není důvodem k uštěpačným poznámkám kamarádů. Ač jsem si vědom síly téhle věty a následků, jež může vyvolat, troufám si říct, že tříválec 1,2 litru v Polu dospěl.

Co se týče nároků na přísun živin, mimo město se není problém s disciplinovanou nohou dostat pod 6 litrů benzinu na 100 km jízdy, ve městě počítejte s osmi litry a v kombinovaném cyklu asi 6,5 litry benzinu. Pokud si budete hrát nejen na dálnici na závodníka, motor vám to dá doslova a do písmene sežrat a klidně spolkne 9 litrů, disciplinovaná řidička se ovšem dokáže dostat i na 6 litrů. Taková disciplinovaná řidička nicméně zase neokusí jednu z největších předností nového Pola, a to špičkový podvozek. Řidička pozná, že s ní malý hatchback postavený na 16palcových kolech moc nehází, nesnaží se z ní udělat učebnicový Wienerschnitzel (přes celý talíř) a tam, kde dříve poskočila a div hlavou neprorazila strop nyní s tlumeným cvaknutím pokračuje v pohodě dál.

vw testy malevozy  

To je důsledek modifikovaného a výborně nastaveného podvozku s vynikající schopností vyžehlit i velké nerovnosti. Posunutí přední nápravy a přepracování předního a zadního zavěšení způsobilo, že Polo nyní poskytuje snad největší komfort ze všech malých hatchbacků, ale stejně dobře si vede i z hlediska jízdní stability. Že má Polo našlápnuto stát se nejkomfortnějším, ale zároveň nejzábavnějším malých hatchbackem dokazuje i skutečnost, že se mi prakticky nepodařilo rozblikat stabilizační systém. Snahy postavit auto na čumák a vyvést v zatáčce z míry končily většinou sporadickým zapískáním pneumatik. Kdyby se Polo umělo smát, asi se bude řehtat, až se bude za břicho popadat. Pardon, ale ten motor mi moc dalších možností nedával.

Jsem moc zvědavý na nějakou silnější verzi a pořádně ostrou jízdu. I tahle základní však ukázala obrovský potenciál Polo-golfu. Na silný motor (a klidně i ten nejsilnější benzinový přeplňovaný) jsou připraveny brzdy s rychlým nástupem a velkou výdrží, tradičně příjemně přesné řazení s hladkým chodem a ostatně i docela komunikativní řízení nastavené na kompromis snadné ovladatelnosti ve městě a dostatečné zpětné vazby.

Pětka má jedničku

Bude to voda na mlýn tvůrcům konspiračních teorií o žurnalistech dotovaných z tajných Wolfsburgských fondů, ale na tom nezáleží. Důležité je, že Volkswagen vyrobil další vynikající auto. Po doladění páté generace Golfu v působivou generaci šestou se mu podařilo posunout tenhle důležitý model na samou hranici B a C segmentu. Polo se nejen tváří, ale i chová jako zmenšený Golf. Je velmi komfortní, velmi jisté, má výborně zpracovaný interiér a dokonce i se základním tříválcem se s ním dají strávit příjemné chvíle.

Plusy

• Atraktivní vyvážený design
• Kvalitně zpracovaný interiér
• Přesné řazení a řízení
• Vynikající jízdní vlastnosti (mix komfortu a stability)
• Proti minulosti kultivovanější motor
• Bohatá základní výbava
• Zajímavé prvky příplatkové výbavy

Minusy

• Málo místa vzadu u kolen
• Nízko položená řadicí páka