Tohle Porsche si postavil nadšenec ve východním Německu. I díky pomoci z Československa
Blázni do aut to ve východním bloku neměli jednoduché. Platí to samozřejmě i o fanoušcích značky Porsche.
Šance, že by si takový nadšenec splnil sen a Porsche si pořídil, byla prakticky nulová. A tak někteří lidé hledali jiné cesty. Jednu z nich nedávno připomněla samotná německá automobilka, která zveřejnila příběh Hanse Miersche a jeho unikátního automobilu. Pozoruhodná story se odehrává převážně v první polovině 50. let minulého století.
Miersch, který za druhé světové války kvůli zranění přišel o část pravé nohy, v té době vlastnil a vedl obuvnickou dílnu v malém městě Nossen, ležícím nedaleko Drážďan. Díky své práci měl možnost cestovat, a to nejen po zemích východního bloku, občas se podíval také do svobodných částí Německa. Právě ze Spolkové republiky Německo pocházel nejmenovaný automobilový magazín, v němž Miersch narazil na sportovní Porsche 356. Okamžitě se do něj zamiloval. Jenže i kdyby se mu nějakým způsobem povedlo sehnat dostatek peněz, přivézt si vůz ze západního Německa bylo nereálné.
A tak si Hans vymyslel jiný plán - Porsche 356 si postaví sám. Miersch byl navíc zřejmě velice zručný chlapík, jako "firemní" auto totiž používal vlastnoručně poskládaný stroj s karoserií Hanomag a podvozkem z Volkswagenu KdF 82 Kübelwagen. Postavil si k němu dokonce i přívěs. S touto technikou pak projezdil řadu zemí, hlavně těch "sesterských", tedy Polsko, Maďarsko a Československo. Právě známosti v Československu mu později přišly vhod.
Na začátku stavby vlastního Porsche byl další Kübelwagen (po válce šlo o snadno dostupné vozidlo), z něhož Miersch opět použil nejen šasi, ale i pohon. Základ by tedy byl.
Další na řadě byla karoserie. V jejím případě se nadšenec mohl inspirovat podobným příběhem, v němž hrála hlavní roli dvojčata Falk a Knut Reimannovi, dva studenti technické univerzity v Drážďanech. I oni tak moc toužili po Porsche, že si ho dali ho dohromady po domácku. A karoserii jim vytvořil jistý Arno Lindner, na něj se obrátil i Miersch.
Mimochodem, bratrům se stavbou pomohl samotný Ferry Porsche, na něhož se budoucí inženýři prostřednictvím dopisu obrátili o pomoc. Porsche jim poslal důležité díly.
Větší, těžší, slabší
Ale zpět k Mierschovi. Karosáře měl, chyběl mu ale materiál, ve východním Německu se totiž v té době vhodného a kvalitního plechu jaksi nedostávalo. Hansovi nakonec pomohly kontakty v Československu, v němž získal 30 čtverečních metrů plechu. Šlo sice o plech silný a těžký, kvůli němuž jen přední kapota vážila skoro 20 kilogramů, ale lepší než nic.
Zajímavé také je, že tvůrce se rozhodl využít podvozek KdF 82 v původní podobě. Ve srovnání s Porsche 356 je přitom šasi o nějakých 30 centimetrů delší, tomu musela odpovídat i karoserie. Lindner proto vytvořil poměrně prostorné čtyřmístné kupé, větší než pravá 356. Za svou práci inkasoval 3150 západoněmeckých marek.
Miersch mezitím usilovně sháněl další díly, často na západě. A to znamenalo, že je zpět do socialistické vlasti musel pašovat. Stejně jako bratři Reimannovi se s prosbou o pomoc obrátil na automobilku Porsche - Ferry i tentokrát nadšenci a fanouškovi značky vyšel vstříc a například mu u jednoho prodejce Porsche v západním Berlíně nechal připravit kompletní brzdový systém pro model 356 A. Na Mierschovi pak už bylo "jen" vymyslet, jak komponenty dostat do východní části. Přes hranici je přenesl prý ve "velmi velkém kufříku". Miersch později vzpomínal, že kvůli pašování dílů hranici překračoval i několikrát denně.
Pro úplnost dodáváme, že berlínská zeď se začala stavět až v roce 1961.
Až konečně v listopadu roku 1954, po sedmi měsících práce, měl hotovo. Jeho "Porsche" konečně mohlo vyjet. Ale protože za zadní nápravou vrčel jen 30koňový boxer, který musel tlačit asi 1600 kilogramů vážící auto, rychlé svezení to nebylo. Muselo to však stačit, minimálně do roku 1968, kdy se Miersch dostal k 75koňové jedna-šestce od Porsche. Do východního Německa se motor dostal v rozloženém stavu ze západu - jako údajný dárek od příbuzného žijícího v západním Německu.
Na začátku 70. let komunisté znárodnili Mierschův podnik a zřejmě si brousili zuby i na jeho auto. Hans je uhájil tvrzením, že vůz představuje vlastnoručně vyrobený automobil navržený speciálně pro něj, jakožto řidiče se zdravotním postižením. Mohl si ho tedy nechat.
Hans nakonec přežil i socialismus a jeho Porsche s ním. Dostalo dokonce originální motor z modelu 356 o výkonu 90 koní. Cesty obou parťáků se rozešly až v roce 1994, kdy kupé prodal jinému nadšenci do Porsche, k Michaelu Dünningerovi. A ten ho vlastní dodnes. Vůz dokonce lehce vylepšil, věnoval mu například nové čalounění sedadel nebo vyměnil některé díly za vhodnější - za takové, které jsou "více Porsche".
A mimochodem, samotná automobilka dnes prý tento pozoruhodný automobil uznává jako legitimní Porsche.
