Toyota Auris 2013: Exklusivní první dojmy (video)

Toyota umožnila novinářům poprvé nahlédnout do interiéru nové generace modelu Auris a my jsme u toho nemohli chybět. Tento vůz nižší střední třídy se veřejnosti prvně ukáže na podzimním autosalonu v Paříži.

Příď Aurisu má být ukázkou nové tváře automobilů značky Toyota. Hlavní světlomety a diodová světla pro denní svícení přispívají k nápadnějšímu vzhledu. Součinitel aerodynamického odporu Cd činí díky důkladné optimalizaci 0,28.

Nová generace japonského modelu na délku měří 4.275 milimetrů, na šířku 1.760 mm a na výšku 1.460 mm, rozvor je dlouhý 2.600 mm. Proti předchůdci je vůz o 30 mm delší a o 55 mm nižší, rozvor a šířka je shodná. Mezigeneračně Auris zhubne až o 40 kilogramů dle dané verze. Zavazadelník nabídne objem 360 litrů, a to také u Aurisu Hybrid.

Nabídka motorů bude zahrnovat dvě zážehové jednotky (1,33 Dual VVT-i a 1,6 Valvematic) a dvě vznětové (1,4 D-4D a 2,0 D-4D). K dispozici bude také hybridní provedení s 1,8 Hybrid. Toyota očekává, že podíl každého typu hnacího ústrojí bude v celkových prodejích Aurisu zhruba třetinový.

Nová generace Aurisu se bude tak jako ta současná vyrábět v britském závodě Burnaston. Zde se vyrábí také Avensis.

Dojmy z interiéru

Byť měl být nový Auris stvořen hlavně pro Evropu, jeho design je jasně japonský. Podobně je na tom i interiér, zde Toyota navozuje pocit kvality řešeními známými z prémiového Lexusu.

První, co nás při usazení se do interiéru překvapilo, byla možnost opravdu sportovního posazu. Sedadlo totiž jde snížit velmi blízko k podlaze a řidič tak sedí opravdu v autě a nikoliv na autě, což je mimochodem problém i končící generace Aurisu.

Zde je vysvětlení až kouzelně jednoduché: když neměl Auris k dispozici verzi kombi, musel mezi konkurenty bodovat vnitřním prostorem a vzdušností. Nyní se už kombíka dočkáme (v této verzi by se mohla dle našeho odhadu prodat zhruba čtvrtina vozů), takže hatchback může jít s dobou a nabídnout opravdový sportovní šmrnc a o masivních 40 mm nižší posaz než předchůdce.

Pocit zapadnutí do interiéru znásobuje i kolmá a vysoká palubní deska, která může být na přání dokonce čalouněna kůží. Kůží (jde o velmi příjemnou Nappu) je obšit středně velký a poměrně tlustý multifunkční volant se dvěma směrovými ovladači a pěti dalšími tlačítky. Tempomat je umístěn na samostatné páčce vpravo pod volantem.

Přístrojový štít je v hybridní verzi „ozdoben“ analogovým ukazatelem režimu hybridního ústrojí v klasické hybridní kombinaci modré, bílé a zelené barvy. Přístroje jsou ploché, poměrně dobře čitelné, jejich „natištěný“ design se však nebude líbit všem.

Funkci řadicí páky v případě automatu zastupuje krátký modrostříbrný výrůstek (na obrázcích), uvnitř manuální verze s blíže nespecifikovaným benzinovým agregátem pod kapotou pak byla zhruba sedmnácticentimetrová řadicí páka s klasickou kulatou hlavicí. Tato převodovka byla šestistupňová, dráhy se zdály být dobře vymezené a vedení páky přesné. Zatímco čalounění dveří je měkké (a vy se tak o něj můžete pohodlně opřít), středová loketní opěrka je poněkud tvrdší.

Vpředu nás přivítala velká, pohodlná sedadla slibující i trochu bočního vedení, vzadu to už bylo horší. Za poměrně krátkými dveřmi najdeme taktéž sedadla s dostatečně dlouhým sedákem i opěradlem, pokud se 180 centimetrů vysoký řidič posadí za sebe, před koleny zbývá zhruba pět centimetrů. Vzhledem k malému sklopení sedáku směrem vzad a jeho výšce nad zemí, nebudou mít vyšší lidé stehna podepřena po celé délce. Zadní sedadla jsou dělena v klasickém poměru 60:40.

Jeden z vozů měl panoramatickou skleněnou střechu, která je sice efektní, avšak výrazně snižuje prostor nad hlavou. Zatímco ve voze s klasickou střechou (která je ještě navíc vhodně vybrána) jsem měl nad vlasy ještě čtyřcentimetrovou rezervu, ve voze se střechou panoramatickou se hlava při vzpřímeném posazu skla dotýkala. Všiml jsem si zde také nevhodně umístěného zadního madla, které je hodně vzadu a tak v zatáčkách hrozí kontaktem s hlavami zadních cestujících.