TEST Toyota Aygo: Jízdní dojmy z Rotterdamu

O nové generaci Toyoty Aygo nečtete na Auto.cz poprvé. S vozem jsme se nejdříve seznámili staticky, následně na autosalonu v Ženevě, kde se jeho tváří stala olympijská vítězka ze Soči Eva Samková, a prostřednictvím časopisu Svět motorů jsme přinesli první dojmy z řízení předprodukčních prototypů. Oficiální novinářská prezentace se konala v okolí nizozemského Rotterdamu a právě odtud vám přinášíme jízdní dojmy z běžného provozu.

Už první generace Toyoty Aygo byla ze všech kolínských trojčat nejextravagantnější a pokračuje v tom i nadále. Vměstnat tolik neotřelého stylu do karoserie o délce 3455 milimetrů (vůz narostl o 25 mm) chtělo hodně nápadů a především odvahy, nakonec vznikl neotřelý designový směr J-Playful. Ten podle automobilky odkazuje na současnou japonskou kulturu mládí a upřednostňuje přímočaré tvary. Za nás je to však jednoznačně hozená rukavice všem konkurenčním modelům. A že je v segmentu malých aut z čeho vybírat – nové Aygo se totiž musí vypořádat s dvacítkou soupeřů.

Čtyři otázky pro Evu Samkovou, zlatou medailistku ze Soči (video)

U výběru barvy a litých kol individualizace Toyoty Aygo nekončí. Pokud se vám totiž nebude po čase zvolená kombinace líbit, lze vybrané díly karoserie (specifickou masku chladiče ve tvaru písmene X, dekory nárazníků či litá kola) jednoduše vyměnit. Stejně tak lze přistupovat také v interiéru (nahradit lze středovou konzolu, výdechy ventilace, hlavici řadicí páky a okolní lemování), barvy tedy můžete kombinovat klidně i podle aktuální nálady. Prim však nakonec beztak bude hrát speciální edice x-cite, která se vyznačuje sytě oranžovým lakem karoserie, černou maskou chladiče a černými patnáctipalcovými litými koly s dvojitými paprsky.

Ačkoliv délka kompaktní karoserie lehce narostla, rozvor náprav 2340 milimetrů zůstal beze změny. To však neznamená, že by byl posaz za volantem stejný jako v minulé generaci. Nyní se sedí o deset milimetrů níž, cestující mají nad hlavou o sedm milimetrů více prostoru (navzdory o 5 mm nižší karoserii) a v podélném směru přibylo 9 mm. Hodnoty jsou to sice hezké, i tak je ale interiér koncipován spíše pro dva vzrostlejší cestující (nebo čtyři trpaslíky) a pár drobností. Zavazadelník narostl z původních 139 na 168 litrů a vstupní otvor byl rozšířen o 75 milimetrů, v krajním případě však naložíte dva klasické kufry a prostor zaplníte až po jednoduché textilní „plato“.

A jak si vlastně v Toyotě se zvětšením zavazadelníku poradili? Velmi jednoduše – pomohlo (byť nepatrné) prodloužení karoserie a zvednutí krycího plata o devadesát milimetrů. V souladu s minulou generací Ayga však zůstaly skleněné páté dveře, ze kterých z vnitřní strany ční vcelku rozměrný motor stírače.

Interiér je moderní, ale…

Velký posun kupředu vidíme v provedení interiéru. Zatímco první generace Toyoty Aygo (potažmo všechny kolínské modely) uvnitř již podle dnešních měřítek nevypadala příliš vábně, proti černému konceptu speciální edice x-clusive (od 269.900 Kč) však nemůžeme říct ani popel. Vsadil na minimalistický, účelový a velmi zdařilý styling.

Toyota Aygo: V základu X od 209.900 Kč a spousta akčních paketů

Jednoduché středové konzole v našem případě dominoval sedmipalcový dotykový displej systému x-touch (standardně pro linie x-play a x-wave), který nejenže funguje velmi rychle, ale nabídne široké možnosti konektivity s chytrými telefony a online služby jako facebook, twitter nebo youtube (funkce MirrorLink). Součástí x-touch je navíc zadní parkovací kamera – to žádný z konkurentů (mimo TPCA) nenabízí.

Škoda jen, že je přístrojový štít pevně spojen se sloupkem řízení a dovoluje pouze výškové nastavení, což může představovat problém pro vyšší řidiče. Stěžovat si naopak nemůžeme na přední sedadla s integrovanými hlavovými opěrkami a výhled do všech stran pro perfektní povědomí o dění kolem automobilu.

Ačkoliv se designéři všemi dostupnými prostředky snažili odvrátit pozornost od jednoho z hlavních kritérií – nízké základní ceny – nešvary se občas najdou. Na mysli máme ledabyle instalovaná vnitřní těsnění bočních oken, která místy až tak úplně nelícují, nebo méně kvalitní plasty výplní dveří. Ale když ono je to tak levné…

„Litr“ byl přepracován, dvanáctistovka snad napřesrok

Ačkoliv se pod kapotami Peugeotu 108 a Citroënu C1 objeví vedle litrového tříválce také silnější dvanáctistovka s výkonem 60 kW, v Toyotě se prozatím musíme spokojit pouze s prvním jmenovaným agregátem. Ten však z hlediska účelu vozu nepředstavuje žádné riziko a byl výrazněji přepracován. Na otázku, zda „nápad“ s jediným motorem přišel ze strany francouzských značek, nám bylo odpovězeno, že se jedná čistě o volbu Toyoty.

V prvé řadě došlo ke zlepšení charakteristiky spalování, k čemuž si v Toyotě dopomohli zvýšením kompresního poměru z 11,0:1 na 11,5:1, byly použity zcela nové zapalovací svíčky a přepracovaný sací kanál. Mazání mají na starosti nové olejové trysky u pístů a byl optimalizován program proměnného časování ventilů VVT-i. Výsledkem je maximální tepelná účinnost 37 %, což podle informací automobilky představuje vrchol třídy.

Maximální výkon 51 kW (o 1 kW více než v předchozí generaci) je dostupný v 6000 otáčkách za minutu, v praxi však nemá smysl tříválec takto vysoko vytáčet. V běžném režimu jízdy si vystačíte s rozmezím od 2000 do 4300 otáček, v krajní hodnotě máte navíc k dispozici maximální točivý moment 95 N.m.

Jako první jsme usedli do verze s robotizovanou manuální převodovkou x-shift. Klasický měničový automat automobilka nenabízí, nenáročným řidičům však systém bez výhrad vystačí. Jistě, rychlost řazení není ohromující a při změně převodů pod plným plynem zůstanete občas „viset“ v bezpečnostním pásu, dost však pomůže, když při rozpojení spojky povolíte nohu z pedálu plynu. Na výběr máte z automatického (označení E) a manuálního režimu klasickým voličem či páčkami pod volantem. Kultura převodovky se však ani trochu nezmění.

Z našeho pohledu přichází logičtější koupě vozu s manuální převodovkou. Jednak ušetříte dvacet tisíc korun, zrychlení z 0-100 km/h netrvá 15,5, ale „pouze“ 14,2 sekund a v mimoměstském cyklu ušetříte dvě deci benzinu na sto kilometrů. V rámci prezentace jsme vyzkoušeli také verzi Eco, která má navíc systém start/stop. V České republice se s ní však nepočítá, což je možná z hlediska jízdní dynamiky nakonec dobře. Vůz je totiž limitován zbytečně dlouhými převody pětistupňové skříně, což může být v hustém městském provozu klíčové.

Oproti předchozí generaci se zvýšila tuhost karoserie a jízdnímu projevu docela pomohlo přepracování náprav. Ta přední dostala silnější stabilizátor, přeladěné tlumiče a pružiny a vzadu se objevila nová torzní příčka. Výsledkem je stabilnější chování ve vyšších rychlostech a trochu lepší míra pohodlí, rozdíly oproti minulé generaci jsou však přesto minimální. Díky kolům v každém rohu karoserie se s Aygem výborně manévruje a dokáže vyplnit i menší skulinky v hustém městském provozu. Z tohoto pohledu také chápeme velmi lehce nastavený elektrický posilovač řízení, který měla již jeho první generace.

Paradoxně však trochu uškodila přepracovaná aerodynamika (c_x se snížilo z 0,3 na 0,29) – hluk obtékajícího vzduchu kolem karoserie sice klesl, na druhou stranu se nyní citelněji projevuje minimálně odhlučněný tříválec. Na jeho obranu se však sluší zmínit výbornou kultivovanost. Vyváženost běhu je totiž lepší než o litrového MPI koncernu Volkswagen a téměř se podařilo odfiltrovat nepříjemné vibrace při volnoběžných otáčkách.

Závěr

Ačkoliv se od příchodu první generace Toyoty Aygo konkurenční prostředí mezi malými vozy více než zdvojnásobilo, nejnovější vydání jednoho z kolínských trojčat má dostatek zbraní k vyrovnanému boji. Ve srovnání se Škodou Citigo nebo Volkswagenem Up! však působí lehce nedospělým dojmem, který by sice nemusel ovlivnit řady mladších zákazníků, cílová skupina „50+“, které automobilka přiřazuje stejnou váhu, by však mohla lehce zaváhat. Rozhodujícím faktorem je také základní cena – Škoda Citigo s motorem 1.0 MPI (44 kW) je totiž o 23.000 Kč levnější (ve výbavě Active stojí 186.900 Kč).