Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Trabant P50/P60 (1957-1965): Před 60 lety začal Trabant s oblinami. Proč se jich zbavil?

Aleš Dragoun
Diskuze (29)

Trabant se stal i přes všechna negativa legendou a kultem a v době premiéry šlo o opravdu pokrokové auto. Předsériová výroba prvního kulatého typu P50 byla spuštěna před 60 lety.

V saském Cvikově (Zwickau) sídlily před druhou světovou válkou automobilky Horch a Audi. Po krvavém konfliktu, který Německo prohrálo, se ale obě ocitly v sovětské okupační zóně a s výrobou luxusních automobilů byl logicky konec. Po vzniku Německé demokratické republiky 7. října 1949 se ve druhé znárodněné fabrice vyráběly vozy IFA F8, předválečné dědictví DKW. Nástupce F9 byl dalším vývojem prototypů z roku 1939, ale produkce obou se nakonec přestěhovala do Eisenachu. Jedinou vzpomínkou na luxusní horchy byl Sachsenring P240, určený ale pouze pro východoněmecké prominenty.

Nereálné požadavky

Vývoj auta, které později dostalo název Trabant, započal již v roce 1953 ve VEB Forschungs- und Entwicklungswerk (výzkumném a vývojovém centru) v Karl-Marx-Stadtu, dnes se město znovu jmenuje Chemnitz, česky Saská Kamenice. První prototyp UR-P50, z velké části ještě ocelový, byl však příliš malý. O v té době populárních „bublinách“ se ani neuvažovalo, přednost dostal plnohodnotný malý vůz. Za tvarový vzor posloužila západoněmecká „bomba z leukoplastu“ Lloyd LP300/400, který si inženýři mohli naživo „osahat“.

Vláda NDR chtěla zastavit hromadný exodus Němců do Spolkové republiky přes tehdy ještě otevřené hranice. Masy proto měly jezdit v 600 kg lehkém autě s plastovou karoserií, které by upalovalo osmdesátkou a spálilo maximálně 5,5 l benzinu. Usnesení ze 14. ledna 1954 stanovovalo čtyřmístnou obsaditelnost, naprosto nereálnou prodejní cenu 4 tisíce marek, roční produkci 12.000 kopií a její spuštění v šibeniční lhůtě 18 měsíců. Duroplast byl patentován už v roce 1953, ale vývojáři měli jasno: prakticky nic není možné dodržet...Ještě na počátku sezóny 1955 vyjely vzorky s ocelovými „obleky“.

P70

Přednost musel dostat přechodný typ P70, který nesl zpočátku značku AWZ - Automobilwerk Zwickau, do 1. září 1955 ovšem ještě VEB Kraftfahrzeugwerk Audi! Tomuto lidovému vozidlu patří jeden světový primát: stalo se prvním hromadně vyráběným automobilem světa s „šaty“ z pevných plastických hmot (měly je částečně už i některé F8 včetně experimentálního prototypu z 1. května 1951!). Nebyly tedy z bakelitu, jak se i u nástupnických vozů Trabant mnohdy mylně uvádí. V NDR se nedostávalo hlubokotažného ocelového plechu a platilo embargo na dovoz ze západních zemí, ocel navíc byla primárně určena pro těžký průmysl, proto se přistoupilo k využití pryskyřic.

P70 z poloviny 50. let však ještě kvůli značně omezeným financím a dodržení absurdních lhůt zdědila dřevěnou kostru karoserie a kapalinou chlazený dvoudobý dvouválec 690 cm3/16 kW, musela se spolehnout pouze na mechanické bubnové brzdy a zadní tuhou nápravu. Kromě základních 3,74 m dlouhých a 800 kg lehkých tudorů (obecný název pro dvoudveřovou tříprostorovou karoserii) a třídveřových kombi vznikl i malý počet líbivých kupé, asi patnáct stovek a ještě méně náklaďáčků. Tudory nejdříve neměly víko kufru, zavazadla se nakládala po sklopení zadní lavice, bylo přidáno až později. Písmeno P neznamenalo plast, ale osobní automobil, číslo pak zaokrouhlený objem válců.

Samonosná karoserie a chlazení vzduchem

Nástupnický vůz Trabant, připravovaný definitivně od února 1956 a vzešlý z projektu Wilhelma Ortha a Wernera Langa, byl vlastně velmi progresivním, moderním, konstrukčně pokročilým a chytře řešeným autem. Nejen díky samonosné plastové karoserii, na jejíž výrobu byly použity fenolové pryskyřice a bavlněný odpad a která vzdorovala korozi, ale také přednímu pohonu, který zdědil už od předchůdců. Po dřevěném modelu následovala pětice prototypů, které se vyzkoušely na vzdálenost 75.000 kilometrů. 23. října 1956 byl členům vlády představen ručně postavený funkční vzorek P50 II. Projekt se zdál některým východoněmeckým politikům příliš nákladný a navrhovali další aktualizaci už beznadějně zastaralé F8, což AWZ samozřejmě zamítl...

P50 nabídla dostatek prostoru čtyřem cestujícím i jejich zavazadlům. Vpředu napříč umístěný řadový dvoudobý dvouválec 499 cm3 (parametry 66 x 73 mm) s výkonem 12,5 kW (17 k) při 3750 otáčkách a kompresí 6,6:1 přešel na vzduchové chlazení, vyráběl jej VEB Barkas-Werke v Karl-Marx-Stadtu. Točivý moment vrcholil 42 N.m/2750 min-1.

Po Sputniku

Prvních 50 kusů ověřovací, tzv. nulté série AWZ P50 (500) vyjelo z bran cvikovského závodu 7. listopadu 1957. Datum samozřejmě nebylo zvoleno náhodou, celý východní blok slavil 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a sovětská vláda pozorně sledovala, co se v NDR děje. Pojmenování „Trabant“ se ve firemní soutěži vybralo později, odkazovalo na sovětskou umělou družici Sputnik, která měsíc před debutem vylétla na oběžnou. Znamenalo „společník“, „souputník“. Trabanti byli ovšem také římští vojáci osobní stráže a své drabanty, pomocníky, měli i husité.

Kapota motoru dlouho očekávané novinky končila až u nárazníku, což hodně usnadňovalo případné opravy, protože do útrob byl velmi dobrý přístup. Díky neregulovanému chlazení vzduchem s axiálním ventilátorem poháněným klínovým řemenem navíc trabanty nepotřebovaly žádnou mřížku a u pozdějších 601 (podrobněji se jeho historii ubudu věnovat v dalším díle) měla pouze dekorativní funkci.

S jednoduchým interiérem

Oblá karoserie poměrně moderních tvarů byla 3361 mm dlouhá, 1493 mm široká a 1460 mm vysoká. Plastové panely, které se vytvrzovaly při 180 stupních Celsia po dobu osmi minut, se k už ocelové kostře částečně lepily pryžovou páskou a částečně šroubovaly. Nárazníky a vystouplé rámečky hlavních reflektorů se lakovaly stejnou barvou. Objem zavazadelníku ve stupňovité zádi (360 l) snižovalo náhradní kolo.

V jednoduché a účelné kabině měl řidič před volantem k dispozici hlavně rychloměr a několik spínačů a kontrolek, řadicí páka čtyřstupňové rychlostní skříně se nacházela na sloupku řízení. Převodovka měla uzamykatelnou volnoběžku, která byla nutná pro mazání motoru směsí benzinu a oleje při jízdě bez stisknutého plynového pedálu se zařazenou rychlostí a stání se zapnutou pohonnou jednotkou, ale umožňovala také měnit stupně prakticky bez spojky.

Bez palivoměru i rozdělovače

Okna v jediném páru dveří nebyla stahovací, nýbrž posuvná. Podvozek s nezávislými závěsy, příčnými listovými pery a teleskopickými tlumiči měl rozvor 2019 mm, hydraulické bubnové brzdy byly jednookruhové. Tudory vážily 620 kg, uvezly 330 kg a dokázaly se na třináctipalcových kolech šířky 5,20 palce rozjet na devadesátku. Udávaná šestilitrová spotřeba praxi neodpovídala, P50 spolykaly na stovku kilometrů o litr více, vpředu umístěná palivová nádrž se 24 l nebyla nijak předimenzovaná, navíc chyběl ukazatel stavu. Trabanty postrádaly palivové čerpadlo i rozdělovač, k zapalování stačily dvě cívky.

1. května 1958 byly obě cvikovské továrny, tedy AWZ i Sachsenring spojeny do VEB Sachsenring Automobilwerke Zwickau, aby se zvýšila jejich kapacita. Od té doby zdobilo vozy nové logo se zakřiveným písmenem S v kruhu. Sériová produkce se konečně rozběhla 10. července 1958, v srpnu zmizelo původní označení AWZ P50 Trabant. Tudory se prodávaly za 7.650 marek. Kupé tentokrát zůstalo pouze v prototypové fázi. V říjnu 1958 byl zaveden motor Z s kompresí 6,8:1 a válci odlévanými metodou Alfer z hliníku a železa. Znamenalo to lehké zvýšení výkonu na 13 kW a točivého momentu na 43 N.m, maximální rychlost stoupla o 5 km/h.

Méně oleje

Výroba předchozího AWZ/Sachsenring P70 „Zwickau“ byla ukončena v červnu 1959, vzniklo necelých 36,8 tisíce vozů, na kombi připadaly zhruba 4 tisíce aut. V srpnu téhož roku debutoval Trabant P50/1, jenž se chlubil upraveným dvouválcem, který vyžadoval méně oleje, přiléval se do benzinu v poměru 1:33 a nikoli 1:25 jako dříve. Výkon se zvýšil na 15 kW (20 koní)/3900 min-1 díky novému karburátoru a kompresi 7,2:1, „krouťák dosáhl 45 N.m při stále stejných otáčkách.

Byl modernizován výfuk i zvýšen výkon odizolovaného topení, maximální rychlost dosáhla stovky, na kterou auta zrychlila za 30 s. Novinkou se stal dvoubarevný lak, tehdy velmi módní, dokonce zpočátku existovala i tříbarevná možnost. Takové luxusnější verze za minimálně 8.470 marek měly odlišné čalounění, chromované nárazníky a orámování reflektorů, sluneční clony, popelníky i vzadu a osvětlení motoru a zavazadlového prostoru.

Univerzální

Záhy se objevilo třídveřové kombi Universal, sériově vyráběné od března 1960, pilotní vozy vznikaly už v letech 1958-1959. Praktické auto bylo 3,4 m dlouhé, vážilo 660 kg, uvezlo 415 l nákladu a zadní stěna se vyklápěla nikoli nahoru, nýbrž směrem vlevo do strany jako u P70. Stálo 9.100 marek. Na něj navázala exportní dodávka a varianta pro kempování (obě na jaře 1961) se sklopnými sedadly a střešním oknem. V témže roce byl zrekonstruován interiér: dostal vylepšené sedačky, které nabízely větší porci místa pro nohy a opěradlo vzadu bylo více skloněné, aby poskytovalo lepší komfort, dále pětici kolébkových spínačů po levé straně palubní desky. Změkčen byl dříve hojně kritizovaný tvrdý podvozek a zvýšen výkon dynama.

V září 1961 si vyžádala modifikaci ložiska dříve nespolehlivého klikového hřídele. Problémy s jeho stabilitou byly odstraněny až u série P50/2 z dubna 1962, která se konečně chlubila synchronizovanou rychlostní skříní. Volnoběžka už však mohla být pouze na čtyřce. Motor dostal měkčí uchycení motoru, aby se snížil hluk. „Dvojky“ vznikaly do října téhož roku.

Šestistovka

Už v červenci 1962 se v předpremiéře představil nový model P60 (alias 600), jehož prototypy absolvovaly silniční zkoušky počínaje prosincem předchozí sezóny. Šlo vlastně pouze o mezityp, který se od předchůdce odlišoval vzhledově minimálně, prozrazoval jej pouze nápis na zádi. Nicméně dvoutakt s charakteristickým zvukem získal zásadní revizi: zvětšil se převrtáním (72 mm) na 594,5 cm3 a jeho výkon vystoupl k hranici 17 kW (23 k), také díky vyšší kompresi 7,6:1.

Montovala se odolnější jednokotoučová suchá spojka, maximální hodnota točivého momentu činila 51 N.m. Zlepšila se také akcelerace z klidu na stovku, té dosahovaly vozy z klidu za 26 s.

Provedení s dvoubarevným lakem už měla ve středu karoserie úzký barevný (světle modrý, červený, žlutý, světle zelený) pruh ohraničený lištami, zatímco předtím se u kombi stříkala jinak zpravidla pouze dolní polovina a v případě tudorů dokonce jen středová část. Stála 8.840 marek, zatímco standardní dvoudveřová jen 7.850. Krátce po zahájení produkce se zlepšily brzdy a byl namontován nový volant. Zákazníci mohli přikoupit kupříkladu střešní nosič, který unesl 50 kg, malý nákladní přívěs s nosností 200 kg a také autorádio.

Také k nám

Právě tyto vozy se začaly dovážet i do bývalého Československa, prodávala je Mototechna, získaly si velmi slušnou popularitu. Hladový regulovaný trh po nich sáhl, některé exempláře bylo možné potkat v provozu ještě o 25 let později a rozhodně se nejednalo o veterány... Už v roce 1963 se objevily první předsériové Trabanty P601 s radikálně modernizovanou, mnohem hranatější lehkou karoserií. Oblé plasty se totiž samy od sebe deformovaly... Produkce „limuzínek“ P60 dobíhala do května 1964, kombi skončila v srpnu 1965.

Bylo vyrobeno 131.435 P50, z toho 119.787 dvou- a 11.648 třídveřových. P60 vzniklo za poměrně krátkou dobu 106.987, 70.743 tudorů, kombíků pak zbylých 36.244. To dává celkový počet 238.422 exemplářů první řady. Dobové testy kladně hodnotily široká sedadla i velký kufr, dostatečný výkon pro město, přímé a lehké řízení, s ním související obratnost a hbitost. Průběžně odstraňované nectnosti jsem vzpomenul výše.

Dnes není levný

Ještě koncem 80. let byla řada P50/P60 na silnicích v NDR běžně k vidění, ostatně, v době aktivní kariéry tuto zemi pomáhala motorizovat a představovala splněný sen po vlastním autě. Jenže po hromadném úprku občanů přes „západoněmecké“ velvyslanectví v Praze v říjnu 1989, následném pádu Berlínské zdi o měsíc později a sjednocení obou německých států 3. října 1990 bylo najednou všechno jinak. Trabant se sice stal jakýmsi symbolem politických změn, ale až pozdější typ 601.

Východní Němci se začali i oblých vozů prvních sérií houfně zbavovat a přesedat do opelů, volkswagenů, fordů a starších mercedesů... A dnes? Za opravdu hezkou P50 i P60 dáte běžně 7-9 tisíc eur, tedy cca 180-233 tisíc korun. Osobně se mi líbí víc než známější nástupci, mají svoje kouzlo a nedochovalo se jich tolik.

Foto: propagační materiály Automobilwerk Zwickau/VEB Sachsenring, RM Sotheby's

Aleš Dragoun
Diskuze (29)

Doporučujeme

Avatar - KubikCv
9. 11. 2017 14:47
Re: Nepřesnost.
měl jsem napsat obecně u Wartburgů :-) měl ji i Barkas :-)
9. 11. 2017 08:01
Re: Na dobu vzniku dobré, ale
Čím to je? Těžko říct, ale v demokratických státech to je tím, že si tam ty pitomce lidi demokraticky zvolili. Ano fašistická ideologie je nelidská. Komunistická no dejme tomu taky, ale zamýšlel ses nad tím co kapitalistická?
9. 11. 2017 07:57
Re: Na dobu vzniku dobré, ale
Zapomněl si tam zmínit Čínu, tam taky žerou trávu a jsou ekonomicky totálně v *, ale já se s tebou nechci hádat. Máš pravdu, že v komunistických diktaturách se nejlíp dařilo největším kreaturám. Je dobře, že v demokratických státech je to přesně naopak a největším kreaturám se vůbec nedaří ani neobsazují významné posty a politické funkce.
9. 11. 2017 00:13
Re: Nepřesnost.
Omyl. Vypínatelnou volnoběžku na všech rychlostech měly i W 311 a 312.
Avatar - KubikCv
8. 11. 2017 23:00
Re: Nepřesnost.
P50 měla vypínatelnou volnoběžku...další Trabanty už měly volnoběžku na 4. rychlostním stupni stálou. Vypínatelná volnoběžka na všech rychlostních stupních byla jen u W353