Volvo 440 – nizozemský Švéd

19. 11. 2003 • 00:00

Švédská automobilka Volvo vyráběla v 80. a 90. letech vedle dražších limuzín a velkých kombi, také menší a cenově dostupnější modely, které však neměly takovou image, ani provozní vlastnosti jako robustnější firemní sourozenci. Řadu 300 vystřídala ve...

Jako první se na trh dostalo kupé 480 neobvykle futuristických tvarů. Švédská automobilka svěřila výrobu malých Volv opět nizozemské továrně, což také přispělo k oblibě těchto modelů v zemích Beneluxu.

Pro Volvo charakteristické konzervativní tvary ustoupily u třídveřového vozu novému stylingu, který byl ve srovnání s řadou 240 ze 70. let, velmi revoluční. Volvo 480 mělo v roce 1986 navázat na úspěšného předchůdce 1800 ES, který se přestal vyrábět v roce 1973. Kupé poskytovalo prostor čtyřem cestujícím, kteří si mohli užívat samostatných sedadel. Nevelký zavazadlový prostor 160 l bylo možno zvětšit sklopením sedadel (pak 660 l). Volvo 480 bylo prvním modelem severské značky, který měl poháněná přední kola a motor uložený vpředu napříč. Třídveřový hatchback poháněl čtyřválec 2.0 (výkon 80 kW) a pro verzi 480 Turbo byl vyhrazen přeplňovaný motor 1.7 l (88 kW). Výroba zajímavého kupé skončila v roce 1995, když bylo vyrobeno více než 80.000 kusů tohoto automobilu. V roce 1993 se v našich krajích prodávalo Volvo 480 S s motorem 2.0 l za necelých 800.000,- Kč.

Daleko rozšířenějším zástupcem řady 400 je čtyřdveřová verze se zadní výklopnou stěnou, která nese označení 440. Ta je zachycena také na našich fotografiích (zobrazeno je provedení po faceliftu z roku 1993). Všechny vozy řady sdílely jediný podvozek s rozvorem 2503 mm a většinou také hnací ústrojí. Motory řady 400 byly převzaty od Renaultu, který byl v 90. letech připraven převzít švédskou automobilku, ale z této fůze nakonec sešlo. K dispozici tedy byly čtyřválcové motory 1.6 (61 kW), 1.8 (66 kW), 2.0 (81 kW) a atmosférická nebo přeplňovaná 1.7 l (80 nebo 88 kW), která měla příznivý průběh točivého momentu v celém spektru otáček s maximem 175 Nm ve 3300 ot./min. Motory měly osvědčenou konstrukci s rozvodem OHC a jediným vačkovým hřídelem, obsluhujícím 2 ventily v každém válci. Až na turbodmychadlo v motoru 1.7 l byla v motorech klasická technika používaná na konci 80. let. To může být na druhou stranu výhodou, protože pokud zrovna nemáte motor s turbem, poradí si s jeho opravami každý druhý mechanik a díky příbuznosti s motory Renault, lze koupit díly levněji, než by se od Volva očekávalo. Dodáván byl také turbodiesel 1,9 (66 kW) z produkce francouzské automobilky. Klasická pětistupňová manuální převodovka mohla být nahrazena čtyřstupňovým automatem nebo dokonce bezestupňovou převodovkou CVT.

Volvo 440 má v zádi zavazadlový prostor o objemu pouze 330 l (lze zvětšit až na 1028 l) a navíc jak je vidět na našich fotografiích, vstupní otvor je omezen nedělenými zadními svítilnami. Nejen model 440 se potýkal s netěsnostmi karosérie, do které zatékalo. Je dobré zkontrolovat dno zavazadlového prostoru, protože pokročilá koroze snadno prozradí netěsné páté dveře. (kupé se potýkaly navíc také s průsaky kolem čelního skla). Volvo 440 uvedené v roce 1988 bylo vyráběno několik let souběžně s předchůdcem 340, od kterého převzalo charakteristický profil stupňovité zádě. V modelovém roce 1994 dostala řada modernizované tvary inspirované moderním a větším typem 850. Do roku 1995 se vyrobilo 359.382 kusů Volv 440. Nejlevnější Volvo 440 1.8i se u nás v roce 1994 prodávalo za 710 tisíc korun.

Třetím modelem řady 400 byla čtyřdveřová limuzína pojmenovaná 460. Tato verze představená v roce 1989, rok po uvedení Volva 440, byla nejkonzervativnější ze všech nejmenších Volv. Klínovitý profil a ostré hrany karosérie čtyřistašedesátky zůstaly dlouhá léta charakteristickými symboly značky. Připomeňme jen, že to bylo ve stejné době, kdy výrazné úspěchy slavila extrémně zaoblená Mazda 626. 4435 mm dlouhé Volvo 460 bylo nejdelší ze tří modelů řady a mělo i nejobjemnější kufr (453 l). Po faceliftu v roce 1994 bylo Volvo 460 zákazníky považováno za o málo menšího bratra modelu 850. Čtyřistašedesátek se vyrobilo 220.000 kusů. V ČR byly Volva 460 prodávány za ceny odpovídající modelům 440.

Malá Volva si z vyšších tříd přinesla dobrou výbavu a vysoký bezpečnostní standard. Kvalita a proslulá robustnost švédských vozů však vzala za své. Nizozemskému Švédovi je třeba pochválit dobrou antikorozní ochranu karosérie. Od mnoha zákazníků jsou ale slyšet stížnosti na netěsnosti motorů a převodové skříně, hlášeny bývají nedostatky v elektronice motoru (končící mnohdy výměnou řídící jednotky) a obtížné řazení druhého převodového stupně (u vozů z konce 80. let). I na konci výroby se objevily závažnější nedostatky – porucha brzdové soustavy u vozů z roku 1994 se projeví nefunkčním ABS.

Německá statistika TÜV na Volva řady 400 pohlíží jako na spíše podprůměrná vozidla. Kupodivu se umístění Volv s přibývajícím věkem zlepšuje. Mezi nejstaršími sledovanými vozy (10-11 let staré) je Volvo 440/460 na 46. místě s 28,4% vadných automobilů, a je o příčku lepší, než oblíbený Peugeot 405. Ve skupině 8-9 let starých aut je Volvo na 56. místě a závada se průměrně objeví u 25,3 % takto starých aut. Těsně nad Volvem je zde Fiat Uno a Ford Escort. Také statistika TÜV potvrzuje co slýcháme od majitelů. Řada 440/460 nedosahuje kvalit větších Volv. Střední Volvo 850 i velká 940/960 jsou ve všech sledovaných věkových skupinách zřetelně nad průměrem třídy.