TEST Volvo S80 T5 Drive-E – Čtyři válce nestačí
Těžko říct, zda lze Volvo S80 stále ještě považovat za výkladní skříň švédské automobilky. Současná generace tohoto luxusního sedanu je totiž na trhu od roku 2006 a za tu dobu prošla obměnou techniky nejen samotná značka, ale především konkurence. Z našeho pohledu je současným lídrem Volva nové XC90 - už díky interiéru, který nemá obdoby…
Švédové jsou si nových trendů dobře vědomi a druhému vydání sedanu S80 dopřáli omlazovací kúru. Po stránce vzhledu jde spíše o decentní lifting hlavních partií, složený především z nových nárazníků, vpředu s diodovým denním svícením. Zástupci Volva tvrdí, že automobil nyní působí nižším a širším dojmem, my pouze doplníme, že si zachoval svůj nevtíravý, možná až aristokratický postoj.
Přestože se designéři Volva snažili, seč mohli, uvnitř se jim roky autu zamaskovat nepodařilo. Digitální kapličku přístrojů s centrálně umístěným rychloměrem navíc známe z ostatních modernizovaných modelů a upřímně řečeno se do business class, kterou S80 nabízí, příliš nehodí.
První třída je pro Volvo S80 tím nejvýstižnějším slovním spojením. Stačí zaplout do bohatě dimenzovaných předních sedadel s nikterak výrazným bočním vedením, a hned víte, že dneska to o sportování nebude. Celkový koncept zkoušeného exempláře dotahovalo k dokonalosti obložení středové konzole pravým dřevem a kožené čalounění přístrojové desky, které se i přes výrazné švy neodráží v čelním skle. Luxusní, nesouměrně umístěné analogové hodiny jsou pověstnou třešinkou na tradičním dortu.
Proč nastal ten velký zvrat?
Automobily Volvo si za svou historii vydobyly pověst švédských tanků, v posledních zhruba deseti letech navíc pro širší skupinu zákazníků. Doby, kdy jste za volantem takového vozu viděli muže nad šedesát s hustým plnovousem, jsou již dávno pryč. Otázkou ale je, kam spěje budoucnost značky. Nemáme na mysli, že by Volvo dělalo něco špatně, jenom možná až příliš podlehlo nejnovějšímu evropskému trendu o úsporách co nejvíce gramů nebezpečných oxidů. Adekvátně tomu podřídilo kompletní nabídku modelů, S80 nevyjímaje.
Je to smutné, ale pod kapotou majestátního sedanu už například nenajdete napříč uložený vidlicový osmiválec vyvinutý ve spolupráci s Yamahou (z nabídky zmizel v roce 2011), který slouží také k pohonu supersportovního Noble M600. Místo toho nyní nastupuje rodina Drive-E, avšak kdo by k benzinovému motoru požadovat čtyřkolku, musí sáhnout po starším třílitrovém šestiválci T6 o výkonu 224 kW.
Volvo S80 - Srovnání s konkurencí | ||||
Model | Volvo S80 | BMW 5 | Jaguar XF | Audi A6 |
Motor | T5 Drive-E | 528i | 2.0 L | 2.0 TFSI |
Převodovka | 8A | 6M | 8A | 7A |
Zdvihový objem [cm3] | 1969 | 1997 | 1999 | 1984 |
Válce/ventily | 4/4 | 4/4 | 4/4 | 4/4 |
Největší výkon [kW/min-1] | 180/5500 | 180/5000 | 177/5500 | 185/4900-5900 |
Točivý moment [N.m/min-1] | 350/1500-4800 | 350/1250 | 340/1750 | 370/1600-4500 |
Max. rychlost [km/h] | 230 | 250 | 241 | 250 |
Zrychlení 0-100 km/h [s] | 7.2 | 6.2 | 7.9 | 6.7 |
Komb. spotřeba [l/100 km] | 6.7 | 6.6 | 8.1 | 5.9 |
Cena [Kč] | 1.157.000 | 1.216.800 | 1.305.590 | 1.152.900 |
Na první pohled nevypadají technická data vůbec špatně. Pod označením T5 Drive-E najdeme dvoulitrový turbomotor o výkonu 180 kW v 5500 otáčkách a točivém momentu 350 N.m, který vrcholí o 4000 otáček dříve. Agregát je přeplňován jedním turbodmychadlem a díky modularitě sdílí spoustu dílů s turbodieselem D4, který jsme nedávno vyzkoušeli v sedanu S60 a kombi V70. A mimochodem – tenkrát se nám moc líbil.
Víme, že dvoulitrový turbomotor je nedílnou součástí všech luxusních konkurentů, tady však něco nehraje. Automobilka Volvo totiž pohonnou jednotku spojila s novou osmistupňovou automatickou převodovkou Aisin, která sama o sobě řadí velmi jemně i za cenu prokluzu měniče, s agregátem si však moc nerozumí. Jeden příklad za všechny zazněl již v dřívějším testu modernizovaného sedanu S60 R-Design, který byl vybaven stejným hnacím ústrojím – jde o delší odstupňování, které u nižších rychlostí způsobuje dlouhé přeskoky. V praxi to znamená, že turbomotor musíte nejdříve vytočit, aby pak náhled spadl o zhruba 400 otáček níže.
Lehkou neadekvátnost zkoušeného agregátu poznáte také při rozjezdech. Papírových 245 koní by si mělo s 1688 kilogramy poradit s přehledem, pravda je ale poněkud neslaná a nemastná. I když hezky lineární. O znatelné gradaci výkonu nemůže být řeč a o podmanivém zvuku jako u pětiválce, který jsme byli zvyklí pod tímto označením vídat, si také nechte zdát. Turbomotor je zkrátka třeba vytáčet, ani tak ale naše očekávání příliš nenaplnil.
Že by tedy byl čtyřválec vhodný pouze pro dlouhé dálniční tahy? Dost možná, v takovém případě ale zapomeňte na deklarovanou kombinovanou spotřebu 6,7 l na 100 km. Při dálniční rychlosti sice dlouhá osmička posílá otáčky motoru hluboko po 2000 min-1, každých sto kilometrů však spálíte minimálně 8,2 litru naturalu, a při potřebě maximální dynamiky se dočkáte trochu laxní odezvy. Dokonce ani mimo město nejsou hodnoty lepší (jezdili jsme zhruba za 8,6 l na 100 km), a pokud vyrazíte třeba do centra Prahy, jedenáctilitrový výsledek vás nemine.
Otázkou zůstává, kdo z majitelů Volva S80 skutečně chce řezat zatáčky a jezdit na hraně - možná jenom zlomek. S tímhle autem se to zkrátka nedělá a mnohem lepší je upnout myšlenky k faktu, že pokud trochu přitlačíte, pojedete relativně rychle (vůz má omezovač na 230 km/h). Tomu ostatně napovídá také měkčí charakter adaptivního podvozku Four-C, který ve spojení s 18“ koly zaváhá jenom na větších nerovnostech a občas přenese rázy do interiéru. Pro maximální spokojenost stačí nechat tlumiče v komfortním nastavení a užívat si plavnou jízdu, kterou dokáže na delších trasách znepříjemnit snad jenom ostrá boční hrana středové konzole. Řidičovo koleno zkrátka po stovkách kilometrů trpí…
Občas samozřejmě není špatné přitlačit na pilu, ale čistě z informativního hlediska. Autu se totiž i navzdory poměrně lehkému čtyřválci (hliníkový blok je použit také u motorů D4 a T6) na přední nápravě do zatáček moc nechce (pomohl by pohon všech kol), od řízení s proměnným účinkem posilovače mnoho bezprostředních informací nedostanete, a kvůli zmíněnému odstupňování automatické skříně stejně trefíte správný stupeň jenom občas.
Závěr
Volvo S80 je i po letech kus poctivého auta, za adekvátnost dvoulitrového turbomotoru s výkonem 180 kW však ruku do ohně nedáme. V dnešní době, kdy všechny evropské značky sužují emisní limity, by to mělo být právě ono, které vystoupí z řady ať se děje co se děje. Bohužel se tak ale nestane, protože i žhavá novinka automobilky – model XC90 – vsadila na čtyřválce Drive-E a plug-in hybrid.
Luxusní, skvěle vybavený a seversky klidný sedan si zaslouží podmanivý a charakterní motor. Je vcelku jedno, zda bude mít pět, šest nebo osm válců a spotřebu 13 litrů, protože tohle z našeho pohledu nehraje ve světě Volva S80 žádnou roli. Se čtyřválcem je to pouze poloviční aristokrat...
Nejlevnější verze modelu | 1.087.000 Kč (Momentum T4/132 kW) |
Základ s testovaným motorem | 1.157.000 Kč (Momentum T5 Drive-E/180 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.735.200 Kč (Executive T5 Drive-E/180 kW) |
Plusy
- Luxusní a prostorný interiér
- Lineární zátah turbomotoru
- Sametová osmistupňová převodovka
- Nevtíravý design karoserie
Minusy
- Vyšší spotřeba paliva
- Boční hrana středové konzole
- Přeskoky mezi nižšími rychlostními stupni
Foto: Petr Homolka