Volvo Trucks FH Reloaded 460 vs. 420: Na spotřebu

Stejná trasa, stejná budka řidiče, stejně naložené návěsy, stejné počasí, stejný řidič, totožný převod diferenciálu, stejné nápravy, stejná převodovka… Takto bychom mohli ve výčtu totožných prvků obou srovnávaných souprav ještě chvíli pokračovat. Proto se před porovnáním výsledků spotřeby a času na 176 km dlouhé trase z Prahy-Satalic po dálnici do Liberce a zpět zaměřme na odlišnosti.

Hlavní rozdíly

Předmětem srovnání se staly dva tahače v nové verzi Reloaded, které dostaly fleetový software pro pohonný řetězec ve spojení s topografickým tempomatem I-See. Ten od konce loňského roku pracuje s mapovými podklady týkajícími se výhradně výškového profilu trasy. Toto tvoří dva hlavní rysy, které zajišťují automatické řízení motoru a převodovky tak, aby i začínající řidič dokázal na nové neznámé trase zajet velmi příznivou spotřebu nafty.

Kvůli tzv. fleetovému softwaru verze Reloaded a omezení nejvyšší rychlosti na 85 km/h jsme nemohli zasáhnout do řazení automatizované převodovky I-shift ve velké řadě. V malé řadě od jedničky do šestky to možné bylo, abychom mohli volit převod například pro manévrování a projíždění kruhových objezdů. Verze Reloaded nedovoluje aktivovat režim převodovky Power, po plném sešlápnutí akcelerátoru záměrně nefungovala funkce Kick down.

Volvo Trucks představuje výroční FH 25 Year Special Edition

Veškeré nastavení pohonného řetězce směřovalo k dosažení nízké spotřeby nafty jako u velmi zkušeného řidiče. Nastavení prediktivního tempomatu s řízeným zpomalováním před vrcholem stoupání a překročením nastavené rychlosti v klesání bylo pevně stanovené na tři hvězdičky. Ty znamenaly dovolené snížení nastavené rychlosti až o 10 km/h (například na 75 km/h na vrcholu stoupání před prudkým sjezdem, ve kterém se souprava bez tahu motoru dostane na maximální rychlost) a překročení stanoveného tempa v klesání o 5 km/h.

Nejdříve 460

První jízdu z okraje Prahy po dálnici D10 až před Turnov a posléze po rychlostní silnici 35 až do Liberce a zpět jsme se vydali silnější soupravou se šestiválcem 460 o výkonu 338 kW. Instruktor na sedadle spolujezdce nám hned po rozjezdu doporučil, abychom po překročení rychlosti 35 km/h aktivovali tempomat a nastavili na něm číslo 85. Moc se nám to vzhledem ke snaze o nízkou spotřebu nafty nezdálo, ale školitel řidičů Vláďa Myslík hned oponoval: „Neboj, dej to tam a budeš koukat.“

Zrychlování 39,5tunové soupravy probíhalo poklidně, řekli bychom ani dramaticky, ani hlemýždím tempem. Pochopili jsme, že verze Reloaded má pro zrychlování nastavený dlouho zkoušený kompromis mezi rychlostí dosažení stanoveného tempa a spotřebou paliva.

Ukazatel plnicího tlaku turbodmychadla se během akcelerace nikdy nedostal na maximální hodnotu, což nás hodně překvapilo. Převodovka I-shift řadila přesně tak, že otáčky motoru padaly na 900/min. Plné využití efektivity motoru nastalo bez pochyb a cesta kolem Mladé Boleslavi s pouhým držením volantu nám začala připadat příliš jednoduchá. Pro nezkušeného řidiče jde však o velký bonus. Bez jediného zásahu do hnacího řetězce s výjimkou jednoho zpomalení kvůli nemožnosti předjíždět jsme 68 km až do odbočky před Turnovem ujeli průměrnou rychlostí 83,9 km/h při průměrné spotřebě 25,36 l/100 km. Přesné údaje nevycházely z palubního počítače, ale měřidla počítajícího naftu prošlou přes vstřikovače a vzdálenost měřenou přes GPS.

Nahoru a dolů

Po odbočce na exitu 71 do kopcovité silnice č. 35 jsme se těšili na slavný „paceřák“ se stoupáním v délce 3,5 km a posléze čtyřkilometrový výstup za odbočkou na Jablonec nad Nisou. Na dvacetikilometrové trase jsme vystoupali o sto metrů nad mořem výše, ale celkově došlo k nastoupání 440 výškových metrů a poklesu o 340 metrů.

V paceřickém kopci jsme odhalili zvláštní skutečnost. Očekávali jsme, že volvo se bude snažit co nejdéle udržet co nejvyšší převodový stupeň a motor půjde na dvanáctku naplno. Ukazatel aktivity turbodmychadla i zvuk nás upozorňovaly, že šestiválec při klesajících otáčkách nejde na plno, ale cca 90 % točivého momentu. Totéž nastalo při jedenáctce a začali jsme pochybovat, zda někde nenastala chyba. Další podřazení na desítku již přivedlo motor do plného tahu, což se také projevilo silnějším zvukem agregátu. Prudké stoupání však bylo příliš náročné i pro desítku a nakonec jsme nejprudší místo 3,5kilometrového stoupání překonali na devítku rychlostí cca 42 km/h s otáčkami motoru 1070/min.

Volvo Trucks: Komunikace mezi nákladními a osobními vozy

Obdobná strategie řazení převodových stupňů i využití potenciálu motoru nastaly ve zdolávání čtyřkilometrového stoupání za exitem 31 silnice číslo 35. Došlo nám, že prediktivní tempomat vyhodnotil na základě podkladů pro výškový profil trasy příliš strmý nástup kopce, ve kterém nemělo z hlediska rychlosti smysl vyjet na dvanáctku či jedenáctku o několik desítek metrů výše, protože by to bylo s motorem jdoucím do plna draze vykoupené zvýšenou spotřebou nafty. Desítku se však šestiválec snažil udržet ze všech sil. Dvacetikilometrový „hornatý“ úsek bez jediného kilometru s vodorovným profilem jsme ujeli skvělou průměrnou rychlostí 74,15 km/h při slušné spotřebě 48,92 l/100 km.

Návrat

Po otočce v Liberci jsme se vydali stejnou cestou zpět. V klesáních jsme nastavili požadované tempo a nechali na pohonném řetězci, aby si dle sklonu sám přidával stupně motorové brzdy VEB+ o nejvyšším výkonu 375 kW při 2300/min. Ani jednou nebylo třeba kvůli překročení rychlosti stoupnout na brzdový pedál, všechna klesání zvládla motorová brzda. Z Liberce až na dálnici D10 jsme dvacet kilometrů ujeli s průměrnou spotřebou 28,02 l/100 km při průměrné rychlosti 80,73 km/h.

Poslední úsek po dálnici D11 z exitu 71 až na číslo 3 jsme začínali plnou rychlostí po sjezdu z paceřického kopce. Na trase dlouhé 68 km až na Exit 3 jsme dosáhli průměrné rychlosti 83,94 km/h. Prediktivní tempomat výrazně využíval jízdu na volnoběh, což nás přivedlo k dosažení nejnižší spotřeby nafty 22,92 l.

Na trase dlouhé 176,2 km se čtyřiceti kilometry s neustálými stoupáními a klesáními spotřeboval tahač FH 460 celkem 48,26 l, což představuje průměrnou žízeň 27,38 l/100 km při průměrné rychlosti 82,35 km/h.

Slabší 420

Stejnou trasu za podobných podmínek bez jediné dopravní zácpy či kolony jsme projeli slabší verzí FH Reloaded 420. Na všech čtyřech sledovaných úsecích jela 420 úsporněji. Nejmenší rozdíl 0,91 l/100 km nastal na čtvrtém úseku, do kterého obě soupravy najížděly v plné rychlosti a končily zastavením. Šlo tedy o nejméně náročnou část na točivý moment motoru. Naopak nejvíce došlo k nárůstu spotřeby u 460 ve srovnání s 420 na prvním úseku, ze kterého vozidla startovala z klidu, a nejvýznamněji se projevil vliv akcelerace z nuly na nejvyšší rychlost.

K tomu ve prospěch 420 napsanému A je nutné sdělit rovněž B, tedy že slabší verze 420 byla pomalejší. Když to upřesníme a zjistíme, že rozdíl činil pouhých 32 s, tak se to vzhledem k rozdílu spotřebovaného množství nafty 2,53 l jeví jako zanedbatelné.

Výhoda 420

Výrazně nižší spotřebu nafty při minimálním časovém nárůstu dokázala slabší verze 420 také díky mírně odlišné strategii řazení. Zatímco silnější provedení nechávalo při řazení na vyšší převodový stupeň klesnout otáčky motoru na 900/min., u slabší verze 420 padaly ještě níže. Malý rozdíl však jistě přispěl k dosažení nižší žízně a zároveň neuškodil dynamice, protože verze 420 nabízí maximum točivého momentu již od otáček motoru 860/min.

Jelikož srovnání proběhlo s téměř plně naloženými soupravami o celkové hmotnosti 39,5 tuny, lze při menším vytížení očekávat zcela zanedbatelný časový rozdíl a ještě větší odlišnost v průměrné spotřebě.