TEST VW Jetta 1,9 TDI - Bonusy

Volkswagen letos oprášil staronové jméno Jetta i pro Evropu. Po nepříliš úspěšných pokusech Vento a Bora přichází sjednocení s USA, „Golf s batohem“ se opět stává Jettou a k tomu přidává o poznání dynamičtější křivky, než nepříliš úspěšní předchůdci Vento a Bora.

Vybírali jsme

ze tří úrovní provedení interiéru a standardní výbavy. Základní Trendline (náš případ) nabízí 6 airbagů, ASR, rádio s CD, poloautomatickou klimatizaci, kompletní elektrifikaci vč. centrálního zamykání na DO a 16“ ocelová kola, naopak chybí palubní počítač či kožený potah volantu. Kombinovat lze s motory 75, 77 a 85 kW. O cca 29.000,- (přesná suma se liší v řádu stokorun dle motorizace) dražší Comfortline přidává pohodlnější přední sedadla s bederními opěrkami, velurové čalounění, loketní opěrky vpředu i vzadu, rozšířenou nabídku odkládacích prostor, palubní počítač s tempomatem a indikátorem poklesu tlaku v pneumatikách. Dynamicky laděné provedení Sportline stojí další cca 34.400,- navíc a nabízí hliníková 16“ kola, o 15 mm snížený sportovní podvozek, kožený potah volantu a hlavice řadící páky a sportovní sedadla, naopak odpadá velurové čalounění a tempomat s kontrolou tlaku v pneumatikách.

Motorová paleta

zpočátku téměř odpovídá většímu Passatu, zahrnuje tedy dobře známé položky 1,6 MPI 75 kW, 1,6 FSI 85 kW, 2,0 FSI 110 kW, 2,0 TFSI 147 kW, 1,9 TDI 77 kW a 2,0 TDI 103 kW. Motory 75 a 77 kW se musí spokojit s pětistupňovou ručně řazenou převodovkou, ostatní dostávají standardně o stupeň navíc. Ke všem přeplňovaným motorům je k dispozici dvouspojková šestistupňová sekvenční převodovka DSG za příplatek 66.000,-, stejně stojí i šestistupňový Tiptronic k 1,6 MPI a 2,0 FSI. Základní Trendline nabízí obě šestnáctistovky a slabší turbodiesel, Comfortline kompletní paletu s výjimkou TFSI a pro Sportline je zapovězenou kombinací 1,6 MPI. My jsme zvolili prověřený turbodiesel 1,9 TDI, který tvoří v mnoha koncernových modelech ekonomickou základní variantu.

První pohled

zpředu nenechá tápat – Jetta se přiblížila Golfu více než kdy předtím, takže tentokrát je zepředu k rozeznání výhradně podle specifických chromových lamel v masce, uspořádaných po dvojicích a přidané chromové plochy. První polovina vozu až po B-sloupek odpovídá svému původci, pak se střecha vydá na pozvolný sestup až k horní hraně nízkého a silně skloněného zadního okna a okraje okének v zadních dveřích se sbíhají až k nejzažšímu bodu, kde se setkávají v neobvykle zalomených křivkách, vzdáleně připomínajících BMW 3. Pak již začíná nárůst plechové hmoty á la Passat; zadní partie jsou větší limuzíně velice podobné a při pohledu zezadu nebo šikmo zezadu si lze oba vozy na první pohled splést. Podobně jako Passat, i Jetta trpí jistou nadváhou pozadí v poměru ke štíhlé přídi, která vyniká zejména díky nevelkému rozvoru koncernové platformy. Zadnímu převisu by z estetického hlediska prospělo zkrácení o 5 centimetrů, jinak k designu nemáme zásadní výhrady a dle našeho názoru je Jetta elegantní a povedený vůz, po nemastném neslaném Ventu a poněkud překombinované Boře konečně plnící očekávání, vyvolaná sebevědomou cenovou politikou výrobce.

Přístup

vw testy strednitrida skrz precizně a snadno chodící dveře se na přední sedadla neliší od Golfu, vzadu čekají velkoryse dlouhé, avšak kvůli rychle klesající střeše poněkud nízké dveře; vyšší postavy se tedy při nástupu musí sklonit o něco více než je obvyklé. Víko zavazadelníku obětovalo – podobně jako naprostá většina konkurentů v kompaktní třídě – nemilou část svých rozměrů tuhosti karoserie, takže do kufru lze naložit, i přes jeho jinak nadprůměrné rozměry (délka u podlahy 111 a šířka mezi podběhy 103 cm), předměty o maximální výšce 47 cm a k tomu je třeba překonat nakládací hranu ve výšce 74 cm. Odškodněním jsou asymetricky dělená sklopná zadní opěradla, avšak průchozí otvor o moc víc než např. srolovaný koberec nepropustí. Specialitkou je pružinový mechanizmus víka nastavený tak, že po zmáčknutí tlačítka na dálkovém ovladači se toto otevře. Daní za tento praktický detail je nutnost s víkem při zavírání silně praštit.

Uvnitř

se proti Golfu změnilo jen nezbytné minimum – nepříliš povedený čtyřramenný volant, který se nám nelíbil při testu obdobně vybaveného i motorizovaného Golfa, nahradil pohlednější tříramenný o průměru 375 milimetrů, který má ovšem do ideálu krásy stále dost daleko.

Podobně jako v základním provedení Golfa, i zde jinak podařenou ergonomii poněkud strhává tenký věnec bez koženého potahu, na němž se potí ruce. Oba cestující mají dostatek prostoru všemi směry, ve standardních sedačkách nečeká špičkové boční vedení ani podepření celého těla, avšak ani po dlouhé cestě z nich nebolí záda.

Výhled

vw testy strednitrida se do tří stran pochopitelně neliší od Golfa, tedy v rámci možností silných sloupků a vysokých bočnic slušný, dozadu pak nízkým oknem na neodhadnutelný konec vozu velmi špatný. Vnější zpětná zrcátka patří svými rozměry pouze k průměru a při parkování je třeba dávat dobrý pozor. Za snížené viditelnosti dobře poslouží znamenité jednodílné stěrače a bleskově účinkující odmlžování předního i zadního okna, hůře jsou na tom světlomety, zejména dálkové svou svítivostí nesplnily očekávání, vyvolané velkými parabolami. Podobně jako u Passatu máme vážnou výhradu k jinak efektním a účinným zadním LED-světlometům; ukazatele směru, taktéž sestavené z LED-diod, při pohledu přímo na záď svítí intenzivně a rovnoměrně, ovšem s rostoucím úhlem pohledu jejich výraznost rychle klesá a od cca 45º již nejsou vidět prakticky vůbec(!).

Na zadních sedadlech

čeká na cestující překvapivý dostatek podélného prostoru, subjektivně lepší než v Octavii II. Místo na hlavu však patří k slabšímu průměru a 186 cm vysoký redaktor se při využití opěrky hlavy zabořil hlavou do stropního čalounění. Na šířku je místa dostatek pro tři dospělé, s čímž počítá i tvarování sedadla bez výstupku, vlastního některým konkurentům, preferujícím jen čtyřčlennou posádku. Velmi dobrou úroveň pohodlí poněkud snižuje krátký a nízký sedák, v základní verzi Trendline nepotěší ani absence loketní opěrky.

Akustická pohoda

vw testy strednitrida je determinována použitím moderního turbodieselu TDI-PD, který v oblasti hlučnosti a kultivovanosti trpí jediným zásadním nedostatkem. Na rozdíl od velmi dobrého odtlumení v Passatu, zde se jeho hlasité a nepříliš příjemné dunění ozývá pohříchu zřetelně, zejména s rostoucí zátěží motoru. Mezi jízdními ruchy jej lze bezpečně rozeznat i v rychlostech kolem 160 km/h. Jinak jsou na tom cestující na předních sedadlech velmi dobře – při orientačním měření jsme přibližně v místě řidičovy hlavy naměřili při devadesátce na pátý stupeň 82 dB, na čtyřku o decibel více. Dálniční stotřicítka pak znamená 86 dB. Ve druhé řadě sedící osoby jsou na tom o poznání hůře; úroveň hluku je subjektivně vyšší, orientační měření potvrdilo nárůst v průměru o 1-2 dB. Vzadu je citelně slyšet zejména odvalování pneumatik a při dálničním limitu překvapivě také proudící vzduch kolem oken.

Jízda

se ovládáním neliší od stejně motorizovaného a zpřevodovaného Golfa, pouze devadesátikilogramový nárůst pohotovostní hmotnosti trochu oslabil dynamiku. Slabší ze dvou momentálně nabízených tédéíček je určeno zejména pro klidnou a velmi ekonomickou jízdu se stálým dostatkem kroutícího momentu pro bezpečné předjíždění a vyjíždění táhlých kopců i se zatíženým vozem; sportovní jiskra silnějšího dvoulitru mu chybí, avšak odškodněním je plošší křivka průběhu kroutícího momentu, cca o půl litru nižší spotřeba a také citelně vstřícnější prodejní cena. Pouhá pětice převodových stupňů zpočátku zklame, avšak po prvních kilometrech uznáváme, že bohatě dostačuje. Jednotka solidně táhne od 1500 až do 4000 otáček a na velmi dlouhou pětku se dá plout i padesátkou městem, i když otáčkoměr je jen malý kousek od rysky 1000.

vw testy strednitrida Za hranicí města stačí šlápnout na plyn, za chvilku se roztočí turbodmychadlo a bez podřazování zrychlujeme na 130 km/h, při kterých dosahují otáčky optimálních 2.650, pak pokračujeme na 160, motor je při 3.250 otáčkách stále při chuti a v případě potřeby ještě dokáže slušně zrychlit. Pouze ze zadních sedadel se ozývají první stížnosti na zvýšený vnitřní hluk. Při dynamickém předjíždění podřazujeme na 4, při stotřiceti dosahujeme 3.500 otáček a motor velmi sympaticky zrychlí na stošedesát a 4.250 otáček; poté ochota k akceleraci již začne rychle ochabovat.

Jízdní vlastnosti

se změnily proti Golfu nejvíce. Z agilního nedotáčivého hatchbacku se stal o něco těžší, daleko klidnější, velmi příjemně vyvážený sedan, který se stará o plavné přejíždění nerovností a zároveň i lepší ochotu zádě projíždět táhlé oblouky. Markantní nárůst zaznamenal zejména komfort při jízdě po nerovném povrchu a poněkud paradoxně i subjektivní pocit totální kontroly nad vozem. Ve všech režimech, kromě limitní jízdy po ostrých vracečkách a manévrování ve stísněných prostorách, se Jetta řídí příjemněji než Golf a svou posádku lépe izoluje od rázů podvozku, mj. díky standardně montovaným šestnáctipalcovým kolům (Golf v základním provedení pouze 15“) s komfortními pneumatikami Michelin Energy, které si ovšem za znamenitý komfort a nízkou hlučnost nechávají zaplatit o něco horší příčnou stabilitou, takže Jetta se utrhne do nedotáčivého smyku dříve, než by bylo kvůli schopnostem podvozku nutné.

vw testy strednitrida Hmotná záď lehce zhoršila směrovou stabilitu, avšak nestrhla ji z nadprůměru. Řízení by slušel trochu strmější převod – téměř 3 otáčky mezi dorazy je poměrně hodně a elektromechanický posilovač se zpožděnou odezvou na prudkou změnu smyslu otáčení volantem dále snižuje ochotu vozu k rychlým manévrům.

Závěr

do nižší střední třídy přišel velmi sebevědomý hráč – za 35 centimetrů délky a porci důstojnosti navíc proti pětidveřovému Golfu si nechá bez rozpaků připlatit 27.800,-, čímž se dostává se základní cenou daleko za půlmilionovou hranici. Zájemci o úsporné TDI si musí připravit v každém případě více než 600 tisíc a výbava v základním provedení Trendline sice obsahuje vše podstatné, ovšem do adjektiva „úplná“ jí schází tři hustě popsané stránky možných příplatků, mezi kterými bychom doporučovali pozornosti parkovací asistent, kožený potah volantu, xenonové světlomety, palubní počítač, lepší audio a tzv. Vario-paket, obsahující výškově stavitelnou a zcela sklopnou sedačku spolujezdce a výklopnou opěrku na zadním sedadle s průvlakem na dlouhé předměty. Od věci by jistě nebyly ani o něco pohodlnější sedačky, proto se nám výhodněji jeví provedení Comfortline, obsahující většinu z jmenovaných položek standardně. Komu se opět výrazně narostlá šestá generace Passatu zdá již příliš velká, u Jetty najde odpověď na svoje touhy. Jetta totiž příliš nezaostává technikou, komfortem a nově ani designem. Takže rozhodování bude těžké, zvláště jestli se v budoucnu dočkáme podobně elegantního kombi, jaké nabízí Passat…

Plusy

ucelená základní výbava

vynikající kompromis mezi komfortem a jistými jízdními vlastnostmi

přesné řízení i řazení

bezchybné zpracování

vnitřní prostor

Minusy

hlučnost motoru TDI

ceny základních verzí i příplatkové výbavy

při bočním pohledu opticky těžká záď

méně pohodlná sedadla základní verze Trendline

zadní ukazatele směru z LED diod, špatně viditelné pod úhlem