Výměnné náhradní díly Škoda a VW: Prozkoumali jsme továrnu na značkové repasované díly
Autorizované servisy dnes auta neopravují, ale mění vadné součástky za nové. Co kdyby se ale špatné díly profesionálně opravovaly? Skupina VW toto uplatňuje již 70 let. Jak to celé probíhá? A o kolik jsou výměnné díly levnější než ty nové?
Program výměnných náhradních dílů představuje naprosto ojedinělou servisní koncepci automobilek skupiny Volkswagen. Celé to spočívá v tom, že u vybraného sortimentu součástek je k dispozici jednak obvyklý nový náhradní díl a dále jako alternativa díl výměnný.
Výměnný díl je v zásadě odborně repasovaný náhradní díl, který by svojí kvalitou měl přibližně odpovídat novému dílu, avšak za výrazně nižší cenu. V originálním katalogu náhradní dílů skupiny VW „ETKA“ má příslušný výměnný díl stejné katalogové a tedy objednací číslo jako nový díl s tím rozdílem, že jeho alfanumerický kód je zakončen písmenem „X“. Proto mu také zejména zaměstnanci autorizovaných servisů říká „iksový“ náhradní díl. Příkladem je třeba převodovka DSG se sedmi převody známá jako DQ200. Jako nový díl pro současný VW Passat B8 ji lze objednat pod katalogovým číslem 0CW300048P. Současně ale skupina VW nabízí pro zmíněný Passat převodovku DQ200 coby výměnný díl pod číslem 0CW300048PX.
Pokud vám jako zákazníkovi opravu provedou s využitím výměnného dílu, ten starý, vadný, který mechanik vymontoval z vašeho vozidla, musejí odeslat zpět do závodu na výměnné díly. Tady jej odborně posoudí, následně opraví a celý proces se opakuje. Z hlediska dostupnosti výměnných dílů je to stejné jako u nových. Skladník pouze místo nového dílu objedná výměnný. Výměnné díly se ale nepoužívají na opravy, na něž se vztahuje záruka. Povinnost výrobce vozidla dnes zavazuje vyrábět náhradní díly minimálně deset let od ukončení produkce daného modelu. Skupina VW má toto prodloužené na 15 let, přičemž výměnný díl v tomto období plně supluje nový.
„Když Volkswagen před 70 lety s programem výměnných náhradních dílů začínal, tvořil sortiment pouhých pět položek, konkrétně válce, palivová pumpa, karburátor, řízení a přítlačný kotouč spojky, vše samozřejmě pro VW Brouk,“ říká na úvod Uwe Heerdt, sympatický Němec a zároveň technický referent, který nás závodem na opravy převodovek a motorů v Kasselu provází.
Dnes po 70 letech zahrnuje program výměnných dílů přibližně 16.500 položek. Cílem je mimo jiné také ochrana životního prostředí. Proto třeba když repasují výfukové potrubí s katalyzátorem, demontují z něj drahé kovy v podobě platiny, iridia a rhodia, které se následně opětovně použijí. Energetická náročnost na „výrobu“ výměnného dílu je přibližně dvoutřetinová v porovnání s energií potřebnou na výrobu celého nového dílu.
V rámci výměnných dílů je tak nabízeno velice široké spektrum od alternátorů, přes zmíněná výfuková potrubí až po vodní čerpadla, částicové filtry či snímače hmotnosti nasávaného vzduchu. Vybrané položky, pro modely značky Škoda včetně cenové úspory, najdete v přiložené tabulce.
Příklady cen výměnných náhradních dílů u modelů značky Škoda včetně úspory v porovnání s pořízením nového náhradního dílu | ||||
Model/motorizace | Náhradní díl | Cena ŠKODA Originální díl (vč. DPH) | Cena ŠKODA Výměnný díl (vč. DPH) | Úspora pro zákazníka v % |
OCTAVIA II 1.6 TDI (77 kW) | alternátor | 23.382 Kč | 14.218 Kč | 40% |
SUPERB od 2015, motory CJSA, CJSC, CHHB, CJXA | alternátor | 23.382 Kč | 13.774 Kč | 42% |
OCTAVIA III RS 2.0 TSI 169 kW | lamela spojky s přítlačným kotoučem | 12.127 Kč | 9.853 Kč | 19% |
OCTAVIA I 1.6 MPI (75 kW) | lamela spojky s přítlačným kotoučem | 5.945 Kč | 4.528 Kč | 24% |
OCTAVIA I 1.6 MPI (75 kW) | kloubový hřídel | 17.563 Kč | 12.011 Kč | 32% |
SUPERB od 2015 1.4 TSI 110 kW | výfuková trubka s katalyzátorem | 39.016 Kč | 27.908 Kč | 29% |
SUPERB I 2.8 V6 (124 kW) | hlava bloku válců kompletní | 61.746 Kč | 43.614 Kč | 30% |
OCTAVIA III 1.6 TDI 77 kW | hlava bloku válců kompletní | 43.614 Kč | 31.395 Kč | 28% |
OCTAVIA II, SUPERB II 2.0 TDI | hlava bloku válců kompletní | 71.547 Kč | 46.881 Kč | 35% |
KODIAQ 2.0 TSI 132 kW | shortmotor | 271.324 Kč | 156.325 Kč | 42% |
OCTAVIA I 1.6 MPI (75 kW) | shortmotor | 203.534 Kč | 82.175 Kč | 60% |
SUPERB II 1.4 TSI (92 kW) | vodní čerpadlo | 2.049 Kč | 1.203 Kč | 41% |
FABIA 2000 – 2015, OCTAVIA 2001 – 2013, ROOMSTER 2006 – 2015, 1.4 MPI | vodní čerpadlo | 2.506 Kč | 1.500 Kč | 40% |
OCTAVIA 1.6 TDI od 2013 | filtr částicový (DPF) | 36.390 Kč | 29.112 Kč/12.900 Kč* | 65% |
RAPID 1.6 TDI od 2013 | hřídel kloubový se synchronními klouby | 14.897 Kč | 10.831 Kč | 27% |
OCTAVIA II, YETI, SUPERB II 2.0 TDI, 1.9 TDI | hřídel kloubový se synchronními klouby | 17.939 Kč | 13.221 Kč | 26% |
OCTAVIA II, YETI, SUPERB II 2.0 TDI 81 a 103 kW | čerpadlo vysokotlaké | 38.795 Kč | 28.491 Kč | 27% |
* Výměnný díl Economy |
Je libo „čtyřkvalt“?
Vrchol programu výměnných náhradních dílů představují pohonné jednotky a převodovky, třeba v úvodu zmíněná sedmistupňová skříň DSQ DQ200. Kolik v Kasselu vlastně opraví motorů a převodovek? „Za rok dokáže asi 400 zaměstnanců opravit přibližně 30.000 motorů a stejný počet převodovek. A dále 17 až 18.000 hlav válců,“ říká Uwe Heerdt.
Počet opravených dvouspojkových samočinných převodovek, obchodně nazývaných DSG činí za rok asi šestnáct tisíc kusů. Ty představují přibližně 60 procent oprav všech převodovek. Zbytek tvoří převážně manuální skříně. Závod v Kasselu se zaměřuje na převodovky DQ200 a dále šestistupňovou starší DQ250. Pokud zůstaneme u DQ200 a tedy sedmistupňového automatu, tak těch údajně opraví 25 denně. Mezi hotovými převodovkami DQ200 a DQ250 nás ale zaujala skříň AG4. Ano, ten prastarý čtyřstupňový automat s měničem momentu původně z roku 1989, o šest let později zmodernizovaný přidáním elektroniky a dále nabízený v dobách první generace Škody Octavia či VW Golfu 4. generace. „I tuto převodovku tady opravujeme, byť výrazně méně než převodovky DSG,“ dostáváme od Uweho jasnou odpověď. A současně si říkáme, kdo to může ještě dneska chtít, vzhledem k ceně těchto ojetin…
Nezačne nám hučet?
Díly určené na opravu, tedy výměnné díly v podobě převodovek a motorů se do závodu v Kasselu stahují z celkem sedmi distribučních center v kontejnerech. Pokud zůstaneme u převodovek, tak ty nejprve putují na demontážní linku. Po upnutí převodovky na specifický stojan (každý typ převodovky používá odlišný stojan) začíná proces jejího rozebírání. V konečné fázi jsou z obalu (skříně) převodovky vyjmuty všechny součástky, takže samostatně zůstanou jak ozubená kola, tak synchronizační spojky, hřídele a samozřejmě jejich ložiska. Všechny součástky z konkrétní převodovky ale zůstávají pohromadě a to až do místa, kde se ověřuje stav jejich opotřebení. Avšak už při procesu demontáže se pohledem kontroluje jejich stav. Tímto se podaří vytřídit navenek špatné díly už při demontáži převodovky.
Následně jsou jednotlivé části profesionálně vyčištěny, samozřejmě tak, aby to bylo v maximálně možné míře ekologické. Při tom se používá roztok vody a čistících (odmašťovacích) prostředků, přičemž spotřebovaná „voda“ se po čištění ukládá ve speciálních kontejnerech a následně jde na ekologickou likvidaci.
Kdo se někdy zajímal o opravy a tedy repase převodovek, tak může mít v případě výměnných dílů oprávněné obavy, jak je to s životností či přesněji spolehlivostí převodovky coby výměnného dílu. Co když vám ji namontují do vozidla a po pár tisících kilometrech ji začnou hučet ložiska, či u té manuální půjde obtížně řadit z důvodu synchronizace, která prostě najednou přestane plnit svoji funkci?
Aby byla celá oprava provedena v maximálně možné kvalitě, je velmi důležité věnovat pozornost kontrole opotřebení a celkového stavu jednotlivých součástek převodovky. Obecně vzato má každá konkrétní převodovka jiný poměr nových a opětovně použitých dílů. A ty nejrizikovější součástky se při opravě dávají vždy nové. Konkrétně se jedná o ložiska hřídelů, které by mohly začít hučet či se protáčet v obalu skříně a dále o synchronizační spojky. Právě synchronizace patří obecně k často diskutovanému tématu, pokud přijde řeč na převodovky skupiny VW. Důkazem budiž velmi časté inovace převodových olejů.
Synchronizační spojky jsou vyrobeny ze slitiny mosazi a chrommolybdenu, přičemž v Kasselu nyní zkoumají, jak odpovědně zhodnotit jejich opotřebení a tedy zda by nebylo možné je do budoucna opětovně použít. Na rozdíl od ložisek či synchronizačních spojek se hřídele a také ozubená kola jednotlivých převodů opětovně použijí přibližně u 90 procent všech oprav.
Dostane zabrat!
Po demontáži a zhodnocení stavu jednotlivých součástek přichází na řadu kompletace převodovky. Jednotlivé díly jsou usazeny na speciálním stojanu a to tak, že pokud na dané pozici v něm konkrétní díl (třeba ozubené kolo pátého převodu) chybí, je to pro technika, který opětovnou montáž provádí signál, že tuto součástku má použít novou. K tomu mu stačí „sáhnout“ do regálu pro příslušný díl, které jsou sem dodávány dle potřeby. Ale vždy tak, aby jich byl dostatek. Skládání převodovky je výrazně usnadněno očíslováním jednotlivých dílů, tudíž stačí postupovat podle pořadí čísel, abyste převodovku složili. Po složení nesmí žádná součástka zůstat ve stojanu.
Po opětovném složení převodovky následuje její praktické vyzkoušení, které jsme mohli sledovat na „sedmikvaltu“ DQ200. Převodovka se připojí na speciální stav, který supluje motor. Následně probíhá její testování v různých otáčkách a současně se simuluje změna zatížení, a to na všech převodech. Jak celý proces zkoušky probíhá, sleduje zkušební technik na kontrolním zařízení. Pokud se zjistí závada, je převodovka opětovně rozložena a celý proces repase se opakuje.
Znáte motor 03L?
V závodě na výměnné díly v Kasselu ale neopravují pouze manuální a samočinné převodovky, ale také pohonné jednotky. „Nejčastěji se repasují vznětové čtyřválce 03L,“ říká Uwe Heerdt. Ale co si pod tím představit? 03L je takzvané předčíslí náhradního dílu motorů 1.6 TDI CR a 2.0 TDI CR z generace EA189. Tedy původních vznětových čtyřválců s technikou common-rail. Opravují se zde ale i zážehové motory a to jak starší s nepřímým vstřikováním benzínu tak o novější přeplňované TSI.
Podobně jako u převodovek platí i u pohonných jednotek, že některé součástky se používají vždy nové. Příkladem jsou třeba vačkové hřídele, u nichž zhodnotit opotřebení palců (vaček) by bylo velice obtížné. Kupodivu u starších motorů a tedy v minulosti se i vačkové hřídele opravovaly. Zajímavé je, že celý proces opravy motoru probíhá tak, že jeden konkrétní motor skládá vždy jeden technik. A po složení motoru se pod celý proces podepíše, podobně jako tomu je u agregátů Mercedes-Benz AMG. V jejich případě ale samozřejmě už z prvovýroby.
Opravami procházejí rovněž hlavy válců, ale pouze ty pro zážehové motory. „Důvodem je riziko vzniku trhlin u dieselů, které nemusí být spolehlivě odhalitelné,“ vysvětluje nám Uwe Heerdt. Kdo někdy „skládal“ hlavu motoru, jistě si vzpomene, jak kontroloval těsnost ventilů, která je pro správnou funkci hlavy a vlastně celého motoru velmi důležitá. V dílenských podmínkách se obyčejně kanál uzavřený ventilem s talířem zabroušeným do sedla v hlavě válců zalil benzinem, přičemž ten nesměl přes zavřený ventil ani ukápnout.
V Kasselu však celou zkoušku na těsnost ventilů dělají jinak, mnohem odborněji a kvalitněji, na speciální stolici. Při tom se využívá vzduchu, jímž se speciálním přípravkem nafoukne kanál sacího a výfukového potrubí v hlavě válců. Z jedné strany je kanál v hlavě uzavřený ventilem a z druhé zmíněným, dokonale těsným přípravkem, z nějž proudí vzduch. Kanál se nafoukne na předepsaný tlak a na manometru pak obsluha (v našem případě sympatická paní) sleduje úbytek tlaku, který se v určitém okamžiku (na konkrétní hodnotě na manometru) musí zastavit. Tím je zaručena těsnost daného ventilu v hlavě válců.
Není plazma jako plazma
V souvislosti s opravami motorů nás velmi zaujalo, jak v Kasselu řeší opravy hliníkových bloků motorů s exotickými vnitřními plochami válců. Již před časem přišly některé pohonné jednotky skupiny VW s hliníkovými bloky, u nichž litinové vložky nahradila technologie plazmových vnitřních povrchů válců. Takto to mají třeba vznětové pěti a desetiválce 2.5 TDI respektive 5.0 TDI nebo nové motory 1.5 TSI. Co to ale je v daném případě ta plazma?
V krátkosti, jedná se o technologii nanášení (nebo také povlakování) vnitřních ploch válců křemíkem za pomoci plazmy. V Kasselu však tento poměrně náročný technologický proces nedělají, avšak původní vadné bloky na něj připraví tím, že válce před povlakováním vyvrtají a to na předem daný průměr, například 81,300 mm.
Následně jsou takto vyvrtané hliníkové bloky odeslány do specializované firmy v Salzgitteru, který je nedaleko Kasselu, kde je na válce nanesena s využitím plazmy křemíková vrstva. Ta výše zmíněný průměr válce po vyvrtání zmenší na 80,980 mm. Takto připravený blok se následně vrátí do Kasselu, kde technici provedou obroušení křemíkové vrstvy a následné honování válců na průměr 81,01 mm. Hlavním smyslem je zachovat stávající rozměr pístů, neboť u těchto motorů neexistují coby opravná sada s větším průměrem, což je zcela běžné třeba u litinových monobloků, dodnes používaných hojně u vznětových motorů.
Ač je celý proces obnovy vnitřních ploch válců vyráběných s využitím plazmy technologicky mimořádně propracovaný, přesto ne vždy se vše podaří dobře zvládnout. Přibližně dvě procenta takto opravných hliníkových bloků se při výstupní kontrole ukážou jako vadné, přičemž k tomu dochází z důvodu pochybení ještě před nanášením kluzné vrstvy v závodě v Salzgitteru. Uvedená chyba se navenek projeví jako okem viditelná prasklina na vnitřní ploše válců a kontrolní technik ji označí červeným kroužkem. Co se pak s takovými bloky děje? „Již se neopravují, ale rovnou vyhazují,“ dostává se nám poněkud šokující odpovědi.
Zbývá dodat, že program výměnných náhradních dílů, které u VW existují již 70 let, u žádné jiné automobilky údajně nenajdete. Co se týče Škody, tak tento program poprvé využila v roce 1995 v souvislosti s modernizovaným Favoritem (z let 1993 až 1994) a dále tehdy novou Felicií. Originální výměnné díly, pocházející ze závodu v Kasselu jsou údajně dodávány do stovky zemí po celém světě.
Foto: Škoda Auto