Výrobci náklaďáků věří spalování vodíku. Už začnou zákaznické testy
Spalovací motory běžící na vodík místo nafty mohou být podle řady výrobců těžkých nákladních aut rychlejší cestou ke snížení emisí. Ani ta však není bez velkých překážek.
Není třeba připomínat, že čím těžší je náklad, tím větší jsou energetické nároky na jeho přepravu. To je jeden z důvodů, proč se elektrický pohon do sféry těžkých nákladních aut dostává pomaleji než do oblasti osobních vozů, byť už dnes např. Scania i Volvo mají po stránce elektrických náklaďáků velmi důstojnou nabídku.
Nesázejí však všechno na tuhle jednu kartu, jako řada výrobců osobních aut, píše agentura Reuters. Značky Man a Volvo pracují na spalovacích motorech, které by místo nafty spotřebovávaly vodík.
Takový způsob vidí jako ekologičtější, ale zároveň rychleji dostupnou alternativu ke klasické naftě, a to i v situaci, kdy je většina vodíku tzv. šedá, tedy se vyrábí ze zemního plynu. Výroba tzv. zeleného vodíku, tedy elektrolýzou vody za použití elektřiny z obnovitelných zdrojů, je co do masového množství ještě daleko.
Automobilky navíc mohou využít existující výrobní linky motorů, jen prostě produkty budou připraveny na spalování vodíku místo nafty. Do značné míry by to i vyřešilo obavy ze ztráty tisíců pracovních míst, která hrozí s koncem výroby spalovacích motorů.
„Všichni na tom pracují,“ říká Reiner Roessner, viceprezident pro prodeje motorové divize firmy Man Truck & Bus. Ta je spolu se Scanií součástí Tratonu, odnože koncernu Volkswagen pro těžká nákladní vozidla. „Jakmile bude dostupný vodík, poptávka po vodíkových spalovacích motorech vzroste,“ dodává Roessner. Man chce v pilotním projektu dodat 200 vozidel s motory spalujícími vodík svým zákazníkům, aby je testovali ve svých flotilách.
Volvo plánuje náklaďáky spalující vodík také; zákaznické testy mají začít v roce 2026. Zhruba ve stejné době mají začít testy také produktů amerického výrobce motorů Cummins.
U Volva ovšem tyto motory „nebudou tvořit většinu“ prodejů, alespoň podle technického ředitele Larse Stenqvista. „Ale bude to značný objem,“ dodává Stenqvist. Značka plánuje v druhé polovině tohoto desetiletí mít komerčně dostupné také nákladní vozy s pohonem pomocí vodíkových palivových článků.
Technologie stále má před sebou překážky. Jednak, při spalování vodíku stále mohou vznikat škodlivé emise, což znamená potřebu filtrace výfukových plynů. Také jsou nádrže – tlakové lahve – prostorově náročnější ve srovnání s nádržemi na naftu, takže např. mnichovská firma Keyou zkoumá, jak by se daly zmenšit.
Největším zádrhelem nicméně je bídná dostupnost již zmíněného tzv. zeleného vodíku. Podle subdodavatelského giganta Bosch však výrobci nákladních aut vidí především benefity, jako je možnost použít existující továrny a dodavatelské řetězce.
