Vyzkoušeli jsme klasické MGB. Tenhle britský roadster je radost řídit

Koncern British Motor Company (později British Leyland) měl v portfoliu hodně značek. Za tu sportovní bylo ale vždy považováno MG, které nakonec skončilo jen jako sportovní divize vyrábějící Rovery s lepšími sedadly a nejsilnějšími motory z nabídky. Dnes je v čínských rukách.

Kdysi ale MG vyrábělo skutečné sporťáky a nejznámější je určitě dvoudveřové MGB. To se poprvé dostalo na trh už v roce 1962 - a už název napovídá, že nahradilo model MGA. Poprvé jej automobilka představila na přehlídce v Earls Court. Vývoj byl zahájen už v roce 1958 a konstruktérům šlo o vytvoření moderního vozu se samonosnou karoserií a aktuálnějším designem.

Výsledkem je nesmírně elegantní auto. Vážně se mi líbí jeho čistý design, nepřipomínající nic ze soudobých konkurentů. Já testuji klasický dvoumístný roadster, ale existovalo i kupé MGB GT s pevnou střechou a zadními výklopnými dveřmi.

Gazoo Racing zrenovovali starou závodní Toyotu. A jen o vzhled nejde

Překvapující je trojice stěračů na čelním okně. Je totiž tak nízké a široké, že dva by nezvládly očistit dostatečnou plochu. Autu velmi sluší i originální dvoubarevná kola.

Pro dlouhány není

Interiér je mnohem prostornější než u předchůdce MGA, ačkoliv je auto kratší. Je pouze pro dva, i když dalo se připlatit za nouzové zadní sedadlo, na převoz pasažérů ale bylo nepoužitelné. Přesto, že je MGB nejprostornější britský sporťák, nasoukat se sem je pro vyšší postavy trochu rozcvička, ale to zažijete i ve starší MX-5. Pořád se sem ale dostanete pohodlněji, než třeba do Triumphu Spitfire.

Volant je dost blízko, naopak pedály mi přijdou docela vzdálené. Ne každému tedy bude posez v MGB vyhovovat, mně ale přijde takřka ideální. Fajn ale je, jak po ruce máte řadičku. Přehmátnutí z volantu je opravdu krátké.

Z auta je na roadster i poměrně slušný výhled ven, i pokud je střecha natažená. Jízda s ní mě ale nebavila a raději jsem si užíval vítr ve vlasech. Mimochodem, MGB má prý neuvěřitelně špatné topení.

Unikátní Rolls-Royce na prodej. Objednal si ho komunistický diktátor, jezdila s ním britská královna

MGB je skutečným sportovním autem s klasickou koncepcí. Sporťák prostě musí mít pohon zadních kol. Pod celkem těžkou kapotou roadsteru jste většinou našli čtyřválce B-Series z koncernu BMC. Základ je shodný s motorem v MGA, ale má větší objem, konkrétně 1,8 litru.

MG nakonec uvedlo i šestiválce, ale ty označovalo jako MGC. V sedmdesátých letech se objevilo i osmiválcové kupé. Běžná osmnáctistovka s výkonem 95 koní a točivým momentem 150 Nm zrychlovala na stovku za 11 sekund. 

Jak se řídí?

Čtyřstupňová převodovka původně neměla synchronizaci prvního stupně. A jak už tušíte, i její základ byl z předchozího MGA. Až od roku 1968 se dodávala nová plně synchronizovaná převodovka, která byla původně vyvinuta pro MGC. S tou se řadí celkem dobře. Páka zapadá v krátkých drahách naprosto přesně.

Spojka je tužší, naopak plynový pedál jde lehce a výkon se tak dá dávkovat opravdu citlivě. Navíc MG není žádná přemotorovaná bestie, ale gentlemanský roadster, který jede „adekvátně“. Miluju tenhle britský přístup k autům.

Brzdy a podvozek převzalo původně béčko opět z předchozího MGA. Vpředu sice byly kotouče Girling, ale vzadu se dlouho spoléhalo na bubny. Brzdový pedál jde trochu ztuha, ale díky tomu se účinek dobře dávkuje. Velmi citlivé je i strmé řízení, byť velký kulatý volant na nějaké dramatické blbnutí moc vhodný není. Ale přesto z něj cítíte ihned, když se záď po sešlápnutí plynu začne utrhávat.

Sice MGB nevypadá na pohled asi nejsportovněji (třeba Triumph Spitfire působí dynamičtějším dojmem), ale jízda s ním opravdu sportovní je. A pokud jde o tu jízdu přetáčivým smykem, nesmíte si představit plnohodnotný japonský drift. Tady jen lehce cítíte, že zadní kola ztrácejí přilnavost - a pak snadno a citlivě ovládáte jízdu do zatáčky plynem. Je to doslova návykové. S tou starobylou technikou je rychlejší jízda vážně dost velká sranda.

Dlouhá kariéra MGB byla ukončena až v roce 1980, regulérní nástupce MGF přišel na trh až po mnoha letech. Spolu s šesti- a osmiválcovými modely se vyrobilo celkem 523 836 aut. A ani tak to nebyl úplný konec, upravená karoserie poté ještě sloužila v roadsteru MG RV8, který se prodával od roku 1993.

Mazda MX-04 byl koncept sporťáku se dvěma odlišnými karoseriemi. Mohla to být Miata

Poslední vyrobený kus je od roku 2011 ve sbírkách muzea v Abigdonu. Nic z toho vám ale dostatečně nevysvětlí, jak moc dobré auto to je. Vlastně by se celý test dal zkrátit na prosté "líbí se mi", ale chápu, že to není moc vypovídající.

Rozhodně byste si měli nějaké MGB vyzkoušet, protože jde o zcela archetypální britský sporťák. V šedesátých letech při svém uvedení na trh patřilo k nejmodernějším autům na trhu a jelikož tehdy dělníci v továrnách ještě nestávkovali, ale vyráběli, bylo kvalitní a spolehlivé.

Dnes patří k nejpopulárnějším britským roadsterům, ale oblíbené bývalo i tehdy jako praktické, ekonomické a zábavné auto. Všechny tyto vlastnosti si ostatně uchovalo dodnes. Navíc je vlastně strašně jednoduché na jakoukoliv údržbu, pokud zvládnete nasadit spadlý řetěz na jízdním kole, zvládnete opravit i MGB.

Tento článek vznikl ve spolupráci s týmem Veteráni na Truc.