Vyzkoušeli jsme party auto: Nejzábavnější služebák

Zatímco v jednom koutě zahrady kousek od pražských kolejí Jižní Město se hraje fotbal, z druhé strany se k nám prodírá pořádně energická muzika. Přesto, že je teprve odpoledne, tady už jede zábava na plno. Jenže odkud se k nám vlastně valí nálož beatů? DJ ji k nám posílá ze střechy pěkně podivné potvory. Z dálky „to“ vypadá jako obrněný transportér – černá matná barva, přikrčená silueta, geometricky přímé tvary. I laik by okamžitě poznal, že tohle je něco neobyčejného.

Unikát

„Jde o nový Red Bull Saurus,“ představuje nám auto jeho opatrovník Jiří Sainer. „Máme ho teď teprve pár týdnů, už teď ale absolvoval přes pětadvacet

akcí a deset tisíc kilometrů. Jezdím s ním po sportovních i kulturních akcích v Česku i na Slovensku. Zrovna jsem přijel z Banské Bystrice a zítra už zase budu pryč,“ popisuje, zatímco s námi auto obchází. „Neviditelná stíhačka, to je ono,“ odpovídáme si konečně na otázku, čemu je tahle kreace nejpodobnější. Drsný vojenský dojem podtrhuje také neskutečně fortelné zpracování i těch nejnepatrnějších detailů nebo důkladné nýtování. Při bližším pohledu nás mile překvapují také všudypřítomné homologační značky. „Auto stojí na základu dlouhého defenderu, má však speciální bodykit. Ten nám během šesti týdnů udělal ve spolupráci s centrálou rakouský úpravce Lagermax. Samozřejmě je vše schválené pro provoz,“ vysvětluje Jirka. A ano, je to taková exkluzivita, jak to na první pohled vypadá. Ostatně tomu odpovídá i cena v řádech milionů. V tuto chvíli jezdí na celé planetě pouhých šest takových vozidel. „Zatím je kromě Česka a Slovenska můžete potkat jen v Saúdské Arábii, Británii, Jihoafrické republice, Rumunsku a nejčerstvěji Německu,“ vysvětluje, s čím máme tu čest.

Zábava pro šest stovek

To už se střílnou v boku dostáváme k hudebnímu nádobíčku. Nechybí zde dvojice přehrávačů ani mixážní pult. „Hrají zde různí dýdžejové, kteří si to

tady ještě doplní vlastním set-upem, většinou hrajeme hip hop nebo break beat,“ popisuje Jirka, který sám vystupuje pod jménem DJ Sinner.

Výhled z plošiny je parádní. A nejde přitom jenom o hudbu – auto má i čtyři obrazovky, na kterých jde pouštět videa nebo k nim připojit PlayStation. Logicky nesmí chybět ani lednička na energy drinky. I když se dnes kolem auta v rytmu hudby pohupuje jen asi dvacítka lidí, rozhodně to není maximum, co auto zvládne. „V pohodě je i party pro šest stovek fanoušků,“ říká Jirka. Mimochodem, takto na cestách už je čtyři roky, během nichž absolvoval přes 280 akcí. „Dříve jsem jezdil s Volvem Sugga. Jde o radiolokační auto z roku 1957, přestavěné na podvozek Mercedesu G,“ popisuje. Předchozí kára už má ledacos za sebou, během devíti let absolvovala po střední Evropě přes půl milionu kilometrů.

To, že se i tentokrát jedná o pravověrnou čtyřkolku, přitom rozhodně není náhoda. „Je úplně normální, že hraji třeba na vrchu sjezdovky ve Špindlu. A musím se tam dostat po vlastní ose. I z toho důvodu nechybí ani saurusu přední naviják,“ směje se Jirka. Auto je přizpůsobené tomu, aby se mohlo používat kdekoliv – má zabudovaný benzinový generátor, a aby se během popojíždění na akcích nevybilo, má zdvojený startovací akumulátor.

Přátelé po celé republice

Každá party jednou končí a do finále se blíží i ta naše. „Před odjezdem musím sundat reproduktory, uklidit přehrávače a mixážní pult, pak zaklopit střechu a zasunout obrazovky,“ popisuje. Auto před námi absolvuje proměnu jak z filmu Transformers. Udělat z hudebního pódia znovu „jen“ drsně vypadající offroad je otázka necelé půlhodiny. „Akcí je tolik, že se občas někdo ptá, jestli toho nemám plné zuby. Svou práci bych ale za nic nevyměnil. Baví mě cestovat, hrát, a hlavně potkávat nové lidi. Ať už jedu kamkoliv, už tam někoho znám. Navíc ten pocit, kdy hrajete a všude kolem to vře rozjetou party, je paráda,“ loučí se s námi DJ Sinner.

Jak jezdí

Během focení na pražském Strahově jsme na chvilku usedli i za volant unikátu. Jak jezdí? Vlastně stejně jako plně naložený Land Rover Defender 130. Výhled z interiéru, který je převzatý ze sériového vozu, je bez problému. Ve srovnání s ním se však výrazně zvýšila šířka, nemusíte tak cestovat s levou rukou opřenou o sklo, jak je to v případě originálu. Jen devadesátikilowattový motor má s třítunovým autem docela práci. „Dá se s ním ale cestovat i sto pětatřicet,“ říká Jirka. Jeho jedinou výtkou po desítce tisíc ujetých kilometrů tak je původní nádrž na 65 litrů nafty. Při sedmnáctilitrové spotřebě nevystačí ani na 400 kilometrů.