Za volantem elektrického domíchávače Scania 25 P XT: Betonářská budoucnost?

Zatímco ve sféře osobních aut se elektromobilita začíná vcelku úspěšně rozmáhat, u nákladních aut se omezuje na regionální rozvoz a sem tam třeba svoz odpadu. Světoznámý výrobce náklaďáků ze švédského Södertälje si myslí, že by elektrický pohon mohl dobře posloužit i třeba betonárkám.

Samozřejmě, pokud by cíl dovozu betonu v domíchávači nebyl příliš daleko. Do Česka tedy přivezl třínápravovou Scanii 25 P XT s bubnem „na hřbetě“ a dal mi příležitost si zkusit, jaké to je za jejím volantem.

Elektrické tahače Scania s obřími bateriemi přejedou i Česko

Stojí přede mnou elektrická scania s kabinou řady P, což je druhá nejnižší, určená pro jízdu na kratší vzdálenosti. V relativně malé kabině se přesto nachází lehátko pro odpočinek řidiče, avšak na dlouhé cestování to – ve srovnání s „plnotučnými“ dálkovými kamiony – opravdu není, dozvídám se od školitele, než mi předá „kulatou lopatu“.

Technika vespod je skoro stejná, jako na skříňovém dvounápravovém kousku, který české zastoupení Scanie dovezlo na krátkou ukázku zjara letošního roku. Kabina je stejně velká, vůz pohání stejný elektromotor s dvoustupňovou převodovkou a je tu stejných devět bateriových modulů po 33 kWh kapacity. Celkem tedy 297 kWh.

Stejně tak mají baterie tzv. SoC Window („State of Charge Window“, český ekvivalent je „využitelná kapacita baterie“), na 73 % celkové kapacity. Takhle málo to je proto, aby byla zajištěna co nejdelší životnost baterie; „okno“ se dá ještě zmenšit na 53 %. U osobních aut, která jezdí méně a také se teoreticky budou méně často nabíjet rychlonabíječkou, bývá SoC Window i nad devadesáti procenty.

Navíc je tu třetí natáčecí náprava; stojí tedy před námi konfigurace 6x2*4. Její kola jsou zvednutá, protože je buben prázdný. Ač prázdný, stejně se musí točit, a to z jednoduchého důvodu – jeho zadní konec je uložený volně na rolnách a kdyby se netočil, na nerovnostech by mohl drobným poskakováním poškodit jejich ložiska.

Scania 25 P XT

Přeci jen, pořád je to ve srovnání s osobáky neskutečně těžké auto, okamžitá hmotnost je něco přes 13 tun. Nemáme po ruce váhu – ukazuje to displej přístrojového štítu na jedné ze svých obrazovek díky senzorům v systému vzduchového odpružení vozu. Řidič si díky tomu může lépe naplánovat trasu; k tomu také pomáhá vestavěná navigace, která zná nosnosti mostů. Aktualizace těchto dat však probíhá periodicky, nikoliv v reálném čase, pochopitelně.

A konečně, co znamená označení XT? Pod těmito písmeny Scania sdružuje všechny úpravy svých náklaďáků, které mají jezdit i jinde než po zpevněném povrchu, od staveb přes les až po skutečně těžký terén. Fotografie ukazují ochranné mřížky na světlech a zesílený přední nárazník, také tu jsou ochranné kryty spodku.

Až 10 tisíc km ročně jen na slunce? Tahle ohromná Scania to prý dokáže

Míchač stejný jako u „nafťáků“

„Mix“ na zádi vozu dodala italská společnost CIFA, je to model SLE7 řady Energya, v níž firma nabízí i další betonářskou techniku uzpůsobenou pro instalaci na šasi elektrického náklaďáku. V bubnu o celkovém objemu 12,2 m3 dokáže přepravit až 7 m3 betonu. Otáčí s ním elektromotor o výkonu 33 kW, takže v závislosti na zatížení za hodinu provozu spotřebuje až 33 kWh energie – samozřejmě z trakčních baterií.

Právě tohle, elektrický pohon bubnu, je hlavním a v podstatě taky jediným rozdílem oproti domíchávačům postaveným na základě běžného nákladního auta. Tam bývá pohon bubnu hydraulický s čerpadlem napojeným přímo na rozvod motoru. Hliníková nádrž na 400 litrů vody, použitelné pro čištění po vykládce betonu, je u provedení pro elektrické i naftové šasi stejná.

Scania 25 P XT

Stejné je také dálkové ovládání bubnu, kterým je možné ho roztočit na jednu či druhou stranu – v závislosti na tom, jestli chcete beton převážet, nebo jestli ho má šroubovice uvnitř bubnu vytlačit ven – až na 14 otáček za minutu. Školitel ho roztáčí zhruba na tři otáčky za minutu a já šplhám za volant.

V poslední generaci kabiny Scanie jsem už seděl, a i kdyby ne, její ovládání je – přinejmenším dokud nevstoupí do hry manuální převodovka s dvěma řadami rychlostí, příp. možností půlení jednotlivých kvaltů – veskrze přímočaré. Volant je kulatý, pedály jsou dva, ale brzdí se primárně pákou vpravo pod volantem.

Pominu-li její prstenec k volbě jízdy dopředu či na zpátečku, tato páka by v klasickém naftovém náklaďáku ovládala retardér. Zde aktivuje rekuperační brzdění, které ale má efekt stejný jako retardér – vůz zpomaluje bez použití třecích brzd.

Jede jako velký elektromobil

Hlavním rozdílem jak oproti klasickým naftovým náklaďákům, tak i silničním elektromobilům, je zhruba dvousekundová pauza v zátahu okolo 37 km/h. Tehdy vůz řadí z pomalého na rychlý převod.

Scania 25 P XT

Druhým, ovšem nezanedbatelným rozdílem je také naprostá absence vibrací či hluku běžícího motoru - pochopitelně, když tu žádný „spalovák“ není přítomen. Vůz taky navzdory „pouhým“ 401 koním špičkového výkonu skvěle zrychluje – ve sféře nákladních aut, samozřejmě. Nabízí totiž až 2.200 Nm točivého momentu, dostupného od nulových otáček.

Způsob řízení, potřeba si nadjíždět do některých odboček, výhled či požadavky na prostor jsou samozřejmě stejné jako u konvenčních náklaďáků. Stejně funguje třetí, elektricky natáčecí náprava, dokonce i uzávěrka diferenciálu je tu standardní. Mezi zadními koly je totiž diferenciál, do nějž vede klasická kardanová hřídel z převodovky elektromotoru.

S prázdným bubnem není jízda odlišná od prázdného elektrického náklaďáku. Těžiště je daleko pode mnou a protože je vůz stavěný tak, aby spolehlivě jezdil plně naložený, zrychlování ani zpomalování není sebemenším problémem.

Sedíme ovšem v elektrickém voze, takže – co dojezd? Číslo 25 v označení vozu znamená dojezd až 250 km na jedno nabití. Samozřejmě se to v závislosti na zátěži bude lišit; obecně se spotřeba elektrické Scanie 25 P pohybuje zhruba od 70 do 160 kWh/100 km podle zatížení a typu nástavby, a zejména chladírenské boxy či popelářské lisy mají velký odběr.

Scania 25 P XT

Podle českého zastoupení Scanie zvládá tenhle konkrétní kousek s nezatíženým, ale otáčejícím se bubnem dojet okolo 200 km mezi zastávkami na nabíjení i po dálnici. Tam, pravda, není moc kde rekuperovat, ale třináct tun tlačících vůz z některého z prudších kopců má svůj efekt. Cestou po D5 vidím na přístrojovém štítu pravou ručičku, ukazující zatížení pohonného ústrojí, v levé části označené „Charge“ každou chvíli.

Podle výrobce nástavby ujede domíchávač „v typickém pracovním dni“ 120-200 kilometrů, takže by dojezd vozu měl stačit, i když se bude buben točit. Za takový pracovní den má spotřebovat asi 30 kilowatthodin.

Pokud by bylo třeba jet někam dál, problémem samozřejmě zůstává dobíjení. Nikoliv však na straně vozu, nýbrž na straně infrastruktury. Ta se pro osobní auta utěšeně vyvíjí, ale parkovací místa u nabíječek jsou uzpůsobena právě jen pro osobní auta. Scania má konektor CCS Combo 2 a zvládá příkon 130 kW, ale zabere několik parkovacích míst na desítky minut – pokud se řidiči vůbec podaří se ke stojanu nějak rozumně dostat.

Scania 25 P XT

Na to, aby se tato situace zlepšila, se zaměřuje už před mnoha měsíci představený projekt Milence. Ten je spoluprací Tratonu (dceřinné firmy koncernu Volkswagen, sdružující pod sebou Scanii a MAN, mimo jiné) s Volvem a Daimlerem Truck. Plánují stavbu nabíjecích hubů pro nákladní auta, u nichž budou nabíjecí místa průjezdná, stejně jako jsou dnes parkoviště pro kamiony. První huby z celoevropské sítě mají mít nabíječky o výkonu 350 kW, v plánu je však až megawattové nabíjení.

Zdali však vůbec domíchávače potřebují veřejnou nabíjecí síť při svém běžném provozu, nebo zda je naopak elektrický pohon pro domíchávač naprostý nesmysl, si musí spočítat každý flotilový manažer betonárky sám. Zpoza volantu je to, až na drobné detaily, pořád stejná nová scania. „Jen“ jezdí na elektřinu místo nafty.