Za volantem Fordu Sierra Cosworth 4x4: Nenápadně, leč ostře

Dávat okázale najevo nadprůměrný výkon a tedy dynamičnost konkrétního modelu auta bylo zejména v 70. letech zcela běžné. Vzpomeňte na okřídlené BMW 3.0 CSL přezdívané Batmobile či menší model 2002 Turbo, jehož nápis „turbo“ byl na přídi proveden záměrně obráceně, abyste si jej ve zpětném zrcátku mohli snadno přečíst. Zmíněný trend pokračoval až do 80. let, přičemž změny se začaly odehrávat až v její druhé polovině.

Svalnatý vzhled sportovních verzí cestovních aut byl najednou z módy. Nová rychlá auta tak začala vypadat jako jejich sourozenci z opačného konce ceníku, takže poznat, zda před vámi stojí Sierra s motorem 1.6 litru na „elektronech“ či její ostrá verze RS Cosworth 4x4, bylo úkolem pro opravdové znalce.

Podobné to bylo i u jiných značek. Třeba Peugeot 405 Mi16, později T16, případně Renault 21 Turbo Quadra, také nevypadaly na to, že mají pod kapotou stádo 160, 180 respektive 195 koní. Prostě vypadaly až příliš civilně a nenápadně.

Všude samá Sierra

Černý sedan, který vidíte na obrázcích a s nímž jsme se krátce svezli, patří Ondrovi. „Vůz vlastním od června minulého roku, tedy krátce,“ začíná vyprávět Ondra. A dodává: „K tomuto autu mám vztah už od dětství. Když mi bylo šest let, koupil si můj otec Sierru modelového roku 1991. Samozřejmě ne Cosworth, ale „obyčejný“ dvoulitr DOHC. Přesto jsem už tehdy vozu propadl.“

V rodině Sierra zůstala ještě řadu let. „V osmnácti, kdy jsem si udělal řidičák, mi ji otec nechal,“ říká Ondra. Následně tento vůz prodal, ale brzy koupil jinou Sierru. „Cosworth je mým třetím kouskem. Doma mám ještě světle zelený liftback se vzpomínaným motorem 2.0 DOHC,“ dodává.

Ondrova Sierra Cosworth je roku výroby 1990 a jako nová byla prodána v Itálii. Odsud ji v roce 2015 dovezli do Čech. „Sierru jsem si ale sám nedovezl, leč koupil až u nás od člověka, který se zabývá prodejem ojetin,“ říká Ondra. Vůz je ve zcela původním a originálním stavu s jedinou výjimkou, leč o to bolestivější.

„Původní italský majitel nechal do vozu namontovat soustavu CNG, snad aby ušetřil,“ dodává trpce Ondra. Že jsou v Itálii fanatici do alternativních paliv, se tak nějak obecně ví. Však také řada ojetin z Apeninského poloostrova jezdí kromě na benzin také na LPG. Ale CNG? S fotografem kroutíme hlavou… Tak nějak jsme žili v iluzi, že tato auta si kupovali lidé, kteří disponovali dostatečnou bonitou, navíc počítali se zvýšenými provozními náklady.

Opravdu Sierra Cosworth 4x4 tolik „žrala“? Překvapivě i tento vůz testoval v roce 1992 náš sesterský týdeník Svět motorů. Tehdy musel na jeho někdejší redaktory, jakkoliv už na ledacos zvyklé, působit jako z jiné planety. Na rozdíl od nás měli vůz zcela nový a k tomu navíc přesnou měřicí aparaturu. A ta ukázala zajímavá čísla.

Při jízdě v rámci rychlostních limitů se sice dokázali vejít do 10 l na 100 km (konkrétně vůz bral 9,8 l na 100 km), rychlá jízda s využíváním výkonu vskutku potentního motoru však zvedla spotřebu paliva až za hranici 16 l na 100 km. Za celý test pak průměrná spotřeba paliva činila 12,33 l na 100 km. V dnešních měřítkách je to hodně, tehdy to ale zase tak hrozné nebylo. Vždyť i běžné zážehové dvoulitry jezdily počátkem 90. let průměrně za 9 až 10 l na 100 km, načež jejich výkon byl takřka poloviční v porovnání s motorem této ostré Sierry.

Sedadlo se neutrhne, i když…

Spíše než spotřeba paliva zajímala uživatele rychlé Sierry dynamika. O ní se někdejší redaktor Světa motorů Pavel Pachman vyjádřil následovně: „Při zrychlování se Sierrou Cosworth 4x4 měl člověk pocit, že se s ním utrhne sedadlo.“ Výrobce udával zrychlení z 0 na 100 km za 6,9 sekundy. Svět motorů naměřil 7,05 sekundy, avšak byla zima a vůz jezdil na zimních pneumatikách. Pro zajímavost, 160 km/h Sierra pokořila z klidu za 16,45 sekundy.

Jak vůz jezdí dnes, si teď můžeme zkusit na vlastní kůži. Po otevření nezvykle lehkých dveří se otevře pohled na skvělá anatomická přední sedadla. Jejich dodavatelem nebyl nikdo jiný, než známá firma Recaro, o čemž dostatečně napovídá výrazný nápis na opěradlech.

Že vůz asi neměl úplně lehký život, prozradí výrazné opotřebení sedadla řidiče. Zatímco odřená kůže je u takto starých aut vlastně normální a přispívá k pocitu patiny, prosezený sedák už rozhodně ne. Šikovný čalouník si s tím dokáže poradit, avšak levné to jistě nebude.

Zajímavé je, že ač se sedadla tváří hodně anatomicky, moje subtilní tělo zase tak dobře v bocích nefixují. Zřejmě byla stavěna na o špetku korpulentnější postavy, které asi vedou dobře. Ovšem k délce sedáku či opěradla nelze mít výhrady, stejně jako k pozici za volantem. Sedí se nízko, volant je ve správné výšce a pedály jsou v ose. Navíc si lze kličkou sedadlo plynule přizvednout. V tomto je Sierra dodnes moderním autem, na rozdíl od celé řady souputníků.

Proměnný převod řízení nemá jen Focus ST

Palubní deska má středový panel natočený výrazně k řidiči jako u starších BMW a vše je hrozně jednoduché. Topení a ventilaci ovládáte dvojicí vertikálních páček v těsné blízkosti volantu. S delšími prsty na ně dosáhnete, aniž byste z něj museli sundat pravou ruku. A nechybí ani reostat osvětlení přístrojového štítu či vyhřívané čelní sklo! Ano, Fordy toto měly už v 80. letech.

Jinou zajímavostí je grafický půdorys auta (kdysi jsme tomu říkali autíčko) na němž se zobrazují nezavřené dveře, nesvítící světlomety či nízké hladiny provozních kapalin. Vše je úžasně přehledné a věcné. Tento systém palubní kontroly používaly kromě Fordu také italské značky.

A jak tedy Sierra Coswort 4x4 jezdí? Jistě dynamicky, leč to jsme si v praxi ověřit nemohli, neboť motor se nechtěl vytáčet přes 4000 otáček a navíc střílel do výfuku. Hádáme podpálená ventilová sedla, což by odpovídalo dlouhodobému provozu na CNG. Hodnocení motoru vám tak nabídnout nemůžeme. I tak to bylo zajímavá zkušenost.

Tím nejlepším na voze je ovšem jeho hřebenové řízení s hydraulickým posilovačem. Jeho specifikem je, že pracuje až od určitého úhlu natočení volantu, a tedy vychýlení kol. Díky tomu je ve středové poloze neuvěřitelně citlivé. Druhou zvláštností jsou pouhé 2,4 otáčky volantu mezi plnými rejdy. Sierra je totiž vybavena řízením s proměnným převodem v závislosti na natočení volantu, či chcete-li kol.

Že už jste to někde viděli? Jasně, třeba na novém Focusu ST, Octavii RS či Golfu GTI. Jenže tady to funguje obráceně a dle našeho názoru správně. Ve střední poloze je v tomto případě řízení méně strmé, naopak směrem k dorazům se strmost a rychlost převodu zvětšuje. Celkový převod činí pouhých 12,6:1 (dnešní auta mají něco přes 13:1, tedy bez proměnného převodu). Vůz tak v zatáčkách působí velice agilně a příjemně se řídí. Tady se zřejmě narodilo to úžasně přesné řízení, které mají vozy Ford dodnes.

Opravdová čtyřkolka

Po sérii 500 kusů Sierra Evoluzione RS 500 nastal čas pro výraznou modernizaci připravenou pro druhou polovinu roku 1987. A to v souladu s inovací celé řady. Poprvé se objevila karoserie sedan a skelet vozu prošel rekonstrukcí. Nové Sierry tak byly tišší a zároveň nabízely i o něco lepší pasivní bezpečnost. Sedany nesly ve Velké Británii pojmenování Sapphire.

Od roku 1990 je k dispozici poslední zkoušená evoluce. Hlavní změnou byla zástavba pohonu všech kol, který sem byl propašován z modelu Sierra XR 4x4. V něm byla čtyřkolka spojena s šestiválcem o objemu 2,8 litru a výkonu 110 kW. Základem pohonu je planetový mezinápravový diferenciál Ferguson. Ten dělí v základním uspořádání hnací sílu v poměru 34:66 ve prospěch zadní nápravy. Vůz si tak zachovává charakteristiku obvyklou pro vozy s klasickou koncepcí pohonu. Aby bylo možné tento poměr změnit dle okamžitých adhezních podmínek, je diferenciál doplněn viskózní spojkou (nebo přesněji brzdou), která jej v případě nutnosti blokuje. Druhá taková spojka se nachází u diferenciálu zadní nápravy, který je samosvorný.

Sierru Cosworth 4x4 dne skoupíte za částku od asi 230.000 korun. Opravdu pěkné exempláře ale stojí víc, zhruba 300.000 korun. Jde ale o investici. Základ Sierry Cosworth 4x4 žil v 90. letech v menším Escortu Cosworth 4x4, který je tak vlastně Sierrou, neboť má podélně uložený motor. Ale o něm zase někdy příště.

Foto: David Rajdl