Za volantem nejsilnějšího elektromobilu BMW i7 M70: Drtivá síla a nebeské čalounění
Může vážit pomalu tři tuny, ale má tolik točivého momentu, že dokáže hýbat planetami. Ale také v dokonalém komfortu v měkoučké vlněné sedačce odveze dřímajícího pana továrníka z obchodní večeře, která se trochu protáhla. BMW i7 M70 je auto dvou tváří a obě zvládá výborně.
Elektrické BMW řady 7 je včerejšími novinami – představilo se na jaře letošního roku hned spolu s konvenční a plug-in hybridní „sedmou“. Řada novinářů už také model označený i7 podrobila důkladné zkoušce při týdenním testu na českých silnicích. Proč jsem tedy letěl přes půl Evropy, abych se s tímhle autem projel? Napoví tři další znaky – M70. Je to nejsilnější elektromobil značky BMW.
Pochopitelně nejde o sedmilitrový dvanáctiválec; ostatně, V12 už v nové generaci řady 7 nenajdeme, ke smutku staromilců. Jedním dechem je však třeba dodat, že pokud motory konfigurace V16 vymřely už před téměř sto lety, elektrický pohon je naprosto logickým dalším krokem po dvanáctiválci.
Nepředbíhejme však a postůjme chvíli u svítící linky rámující gigantické ledvinky na přídi vrcholové i7, nesmírně členitého předního nárazníku, dlouhých a elegantních boků i zádě, u níž designéři jako by už chtěli jít konečně domů po dlouhé a náročné šichtě, tak ji udělali co nejjednodušší, aby byla brzo hotová, a netrápili se tím, že v ostrém kontrastu s přídí nebude nová „sedma“ mít vzadu v podstatě žádnou osobnost. U obého nicméně samozřejmě záleží na vkusu každého.
Ovšem soudě dle pohledů lisabonské mládeže, očividně nerozhodné, zda se jim ten koráb za miliony stojící v zácpě mezi starým autobusem a ještě starším fiatem vůbec líbí, není nová řada 7 autem, u kterého by člověk dokázal design zhodnotit jakkoliv rychle. Ani já si pořád nejsem jist – naživo vypadá mnohem lépe než na fotkách, jak ve standardním designovém provedení, tak i s „emkovým“ předním nárazníkem, ale líbí se mi? Nevím.
Interiér je oázou komfortu
Záhy si ale uvědomuji, že u zlatočerného kousku, který na mě vyšel pro testovací jízdu, nějaký vnější vzhled vůbec nemá význam a stejně ho budu milovat. Jeho sedačky jsou totiž čalouněné neskutečně příjemnou vlnou, do které – ať už za volantem, nebo na pravém zadním místě – se s lehkým úsměvem a zavřenýma očima zavrtám a už nikdy nechci vystoupit. Kůži umí BMW skvěle, ne že ne, ale tohle, tohle jsou přesně ty potahy, které bych chtěl do své vlastní luxusní limuzíny, ať už by byla jakékoliv značky.
Třebaže je venku k třiceti stupňům a svítí slunce, díky ventilaci předních i zadních sedaček mi není vedro, stejně tak klimatizace – kterou díky elektrickému pohonu můžu nechat zapnutou i když je auto zaparkované, a navíc ji ovládat skrz aplikaci v mobilu – funguje skvěle.
Za zmínku stojí ještě fakt, že i když jsou zadní sedadla tvořena lavicí, dají se místa na pravé i levé straně posouvat a naklápět a dokonce je tu režim Relax, v němž se odklopí pravá přední sedačka a pan továrník si může natáhnout nohy. A třeba sledovat filmy na obří obrazovce, která se vyklápí ze stropu.
Verze M70 dostala, na rozdíl od některých jiných verzí nové řady 7, infotainment s operačním systémem generace 8.5. Ten se od generace 8 liší ponejvíce zcela proměněnou domovskou obrazovkou, na níž mapa vestavěné navigace tvoří největší část. „Widgety“, dosud na stejné úrovni s mapou, mají nově vyhrazen jen malý kousek displeje na levé straně a jsou seřazeny pod sebou.
To je ale „jen“ design. Dalším rozšířením je možnost instalace všemožných aplikací; za zmínku stojí možnost hraní multiplayerových her ovládaných mobilem skrz platformu AirConsole či sledovat zápasy Bundesligy či jejich záznamy, anebo taky staré dobré YouTube.
To vše, pokud byste měli u nabíječky stát déle, než bude trvat návštěva toalety, vypití kávy a snězení svačiny. Jak velké využití BMW těmto prvkům předpovídá, nechtělo specifikovat. „Je to novinka, uvidíme, jak se to bude používat,“ zněly odpovědi vývojářů z oblasti infotainmentu.
Generace BMW OS 8.5 přináší také několik funkčních změn. Vyhřívání a ventilace sedaček jsou konečně dostupné zkratkou u teploty v dané půlce auta, není třeba otvírat celé menu klimatizace a pak v něm hledat. Také přibyly ikony doprostřed dolní lišty, které sice jsou malé a musím se k nim natáhnout, protože displej je velmi rozměrný, ale výrazně usnadňují pohyb v jednotlivých menu. Zde se také objeví ikonka Androidu Auto, když ho připojím.
Další funkční změna nepotěší řidiče používající právě Android Auto. Mapa zrcadlená ze smartphonu, ať už to je Waze, Google, Mapy.cz či cokoliv jiného, plně přebírá místo nativní navigace; dosud tomu tak nebylo. U konvenčního auta by to bylo skoro jedno, vestavěná navigace elektromobilů BMW se však pyšní vynikajícími informacemi o nabíjecí síti a obsazenosti jednotlivých nabíjecích bodů a je škoda o to řidiče připravit, chtějí-li zároveň používat Android Auto.
Naštěstí to však neovlivňuje možnost předpřipravit baterii na rychlonabíjení. Standardní způsob, jak toho docílit, je zadat konkrétní nabíječku do navigace a jakmile tam člověk dojede, vůz je připraven. i7 však umožňuje zapnout temperování baterie zvláštní volbou v menu, načež vůz řekne, jak dlouho to bude trvat, bez ohledu na cíl v navigaci.
Poslední připomínkou k interiéru budiž fakt, že chod ventilace sedaček má k tichému poměrně daleko, což kontrastuje se špičkovým odhlučněním kabiny od vnějšího světa.
Neskutečně pohodlná, brutálně rychlá
Stejně jako u ostatních verzí řady 7 dokáže i zde adaptivní vzduchový podvozek vykouzlit jízdu skoro jako na obláčku, na němž osádka pocítí jen opravdu velké ostré nerovnosti a terénní vlny – všechno ostatní filtruje výborně. Naladění je specifické pro verzi M Performance a součástí systému je kromě natáčení zadní nápravy také aktivní potlačování bočních náklonů.
Zároveň ale ve sportovním režimu podvozek ztuhne a nabídne mnohem větší porci jistoty i v situaci, kdy člověk dosáhne velmi neslušných rychlostí na asfaltu ne zrovna špičkové kvality.
To se opravdu hodí, protože ačkoliv i7 váží neskutečných 2,8 tuny s řidičem, 1100 elektrických newtonmetrů verze M70 znamená drtivé zrychlení, které navíc nejenže neustává, ono ani citelně nepolevuje ve stovce, ba ani stotřicítce. Více než pětimetrová limuzína, vybavená mimo mnoha jiného domácím kinem, letí vstříc další zatáčce, jako by fyzikální zákony neexistovaly.
Mezi zadními koly k tomu má nejsilnější elektromotor, který kdy BMW do svého auta namontovalo, o výkonu 490 koní. Stejně jako ten přední, který přidává svých 261 koní pro celkový výkon 660 koní a zmíněných jedenáct stovek newtonmetrů, je to synchronní jednotka s permanentními magnety.
Jenže fyzikální zákony samozřejmě existují, podvést se nedají a poznávám to záhy – na brzdách. Zpomalit tři tuny před zatáčkou dá spoustu práce elektromotorům i klasickým třecím brzdám; pocitově o to více, že „sedma“ naprosto přesvědčivě maskuje rychlost. Můžete jet sedmdesát a přijde vám, že se ploužíte čtyřicítkou. A u rychlostí o řád vyšších je to to samé.
Majestátní křižník
Proč jsem zkraje hovořil o tom, že elektrický pohon je jedinou logickou možností, kam dál se dá postoupit z dvanáctiválce? Jednak kvůli neskutečné rychlosti, které je i7 M70 schopná; že je rychlejší než někdejší M760Li, si troufnu považovat za samozřejmost, i když jsem je proti sobě na čtvrtmílové závodní dráze pochopitelně nepostavil.
A jednak – vedlejším efektem přidávání válců pístovým spalovacím motorům je, že pak pálí častěji za jednu otočku klikové hřídele, a tedy je jejich běh zpravidla tím hladší, čím víc válců mají. Elektrický pohon je naopak z principu sametový a pro luxusní auto se tedy hodí ještě mnohem lépe. Že mi osobně navzdory všem výhodám elektromobilů chybí živočišnost obřího spalovacího motoru, nedokáže nic změnit na směru, kterým se automobilový svět vydává.
V případě vrcholové „sedmy“ je tenhle můj lehce autistický vrtoch ale vcelku nepodstatný, moci dřímat na pravé zadní sedačce cestou domů z obchodní večeře, která se protáhla, bych chtěl i tak. A navíc předpokládám, že ti, kdo si ji koupí, ocení právě sametovou jemnost elektrického pohonu mnohem víc.
Kromě ní – ale také zčásti i díky ní – dostanou těžko dostižný luxusní křižník. Takový, který navíc na rozdíl od některých konkurentů nečiní žádné kompromisy kvůli elektropohonu, ať už v designu či v interiérové prostornosti – baterii v podlaze ani nezaznamenáte, je velmi tenká – a který by mohl svůj majestát rozdávat lopatou.
BMW i7 M70 | |
Přední elektromotor | Synchronní s permanentními magnety |
Nejvyšší výkon/točivý moment | 190 kW (258 k)/365 Nm |
Stálý výkon | 70 kW (95 k) |
Zadní elektromotor | Synchronní s permanentními magnety |
Nejvyšší výkon/točivý moment | 360 kW (489 k)/650 Nm |
Stálý výkon | 125 kW (170 k) |
Celkový nejvyšší výkon a točivý moment | 485 kW (660 k)/1.100 Nm |
Zrychlení 0-100 km/h | 3,7 s |
Nejvyšší rychlost | 250 km/h |
Dojezd na jedno nabití (WLTP) | 488-560 km |
Spotřeba energie (WLTP) | 20,8-23,8 kWh/100 km |
Spotřeba energie v našem testu | 23,4 kWh/100 km |
Baterie | Li-Ion NMC, 400 V |
Kapacita baterie (čistá) | 101,7 kWh |
Doba nabíjení AC (0-100 %) | 5,5 h (22 kW) |
Doba nabíjení DC (10-80 %) | 34 min (195 kW) |
Pohotovostní/celková hmotnost | 2695/3250 kg |
Objem zavazadelníku | 500 l |
Základní cena modelu | 2.914.600 Kč (740d xDrive) |
Základní cena testované verze | 4.604.600 Kč (i7 M70 xDrive) |