Záchranářské karty: Životodárný plánek
Přestože dnešní hasiči disponují propracovanou a drahou technikou, mohou se i do zdemolované „stodvacítky“ dostávat k zraněnému dlouhé minuty. A co teprve když se jim do cesty postaví moderní auto prošpikované díly z extrémně pevné oceli, neodpálenými airbagy nebo v případě alternativních
pohonů vysokonapěťovými kabely či tlakovými zásobníky plynu? Pak už velmi záleží na tom, kterou cestou se začít prostříhávat, aby cesta do útrob kabiny byla co nejrychlejší a nejbezpečnější.
Na nějaké předchozí studium struktury vozu není ve „zlaté hodině“ (tj. období mezi nehodou a uložením zraněného v nemocnici) čas, takže v tomto případě nejlépe pomůže takzvaná záchranářská karta. Jde v podstatě o jednoduchý plánek vytvořený výrobcem vozidla, na němž jsou zobrazeny všechny možné problematické partie. Nepříjemné je, že v automobilu být nemusí, nejde o povinnou výbavu, ve většině případů se tedy o něj musíte postarat sami. Zapátrat můžete na webech značek či pojišťoven, tam ale uspět nemusíte. Jistější je zkusit to na některých specializovaných stránkách (uamk.cz – jen pro členy, adac.de, rescuesheet.info aj.) - protože jde o hodně schematickou pomůcku, příliš nevadí ani eventuální cizí jazyk plánku. Na druhé straně je ale důležité, abyste si vše vytiskli v barvě, protože jedině tak je zajištěna potřebná přehlednost.
Papír pak schovejte nejlépe za čelní clonu a zajistěte gumičkou, aby při případné nehodě nevypadl. Jeho přítomnost je možno avizovat speciální nálepkou na čelním skle či bočním okně, snadněji určitě seženete ty zahraniční s nápisy „Rettungskarte im Frahrzeug“ nebo „Rescue sheet on board“. Někteří lidé se bojí, že karta může napovědět i zlodějům, jak se do auta dostat. Tato obava je ale zbytečná, protože nákres ukazuje skutečně jen umístění vybraných komponentů, nikoli třeba technologii zámků atd.
Zobrazené informace se hasičům hodí ze tří důvodů: urychlují práci a zmenšují riziko ohrožení jak pro ně, respektive zraněnou posádku uvnitř, tak také pro jejich nástroje. Hlavně v pevnostní struktuře karoserie totiž lze najít místa, na nichž si vyprošťovací hydraulika doslova vyláme zuby, případně je úspěšná pouze při velmi specifickém úhlu nasazení a podobně. Upřímně řečeno hodně pomůže už jen to, že se ví, o jaký vůz vůbec jde. Podle statistik autoklubu ADAC je totiž u skoro dvou třetin velmi těžkých nehod prvotní identifikace automobilu chybná, což může způsobit další potíže.
Například je dobré znát ročník výroby auta. Ta starší většinou neskrývají žádné nástrahy a dobře se do nich může: opět podle průzkumů ADAC trvá v tomto případě již zmíněná „zlatá hodina“ u celých 40 procent nehod méně než padesát minut. Ovšem u havárií modelů roku výroby 2005-2007 jsou záchranáři podobně svižní jen u jednoho zásahu z pěti! Příčina? Většinou se prostě nemohou do auta dostat. Karty zkrátka opravdu dokáží zákrok výrazně urychlit, podle některých zkoušek až o třetinu!
České záchranné sbory jsou nyní díky spolupráci s ÚAMK a zástupci značek vybaveny nákresy pro drtivou většinu v tuzemsku provozovaných aut, přičemž se často šlo také dostatečně do minulosti (Škody Felicia a Pick-up atd.). V současné době se nejen připravují karty pro elektromobily, ale například Škoda Auto pořádá pro hasiče speciální školení. Ještě na konci minulé dekády ale míra „informační vybavenosti“ u hasičů takto příznivě
rozhodně nevypadala...
| PROBLÉMY ZÁCHRANÁŘŮ U HAVAROVANÉHO AUTA | |
| Přístup ke zraněným | 27 % |
| Nalezení a odpojení akumulátoru | 23 % |
| Vyproštění zraněných | 20 % |
| Identifikace vozidla | 14 % |
| Zajištění vozidla | 10 % |
| Zajištění airbagů | 6 % |
