Zavzpomínejte si na nejstarší kousek historie značky Seat. Že vám něco připomíná?
Ateca, Leon, Toledo, Ibiza. Modely automobilky Seat, které dnes velmi dobře známe a považujeme za nedílnou součást evropského automobilového trhu. Historie společnosti se však začala psát už v padesátých letech minulého století, kdy společnost poháněná španělskou vládou začala stavět auta ve spolupráci s italským Fiatem. Nejen tyto produkty přivezla před časem do Prahy, v jejímž okolí jsme se s vozy mohli seznámit a nasát tehdejší atmosféru.
Ještě před jednotlivými vozy krátké historické ohlédnutí. Společnost Seat (Sociedad Española de Automóviles de Turismo, S.A.) vznikla roku 1950 a o tři roky později slavnostně otevřela továrnu Zona Franca. V roce 1957 přináší spolupráce s Fiatem první hmatatelné ovoce, výrobní linky opouští Seat 600 vycházející z Fiatu 600. Jedenáct let od zahájení výroby produkuje značka miliontý automobil.
V roce 1973 vzniká technické centrum v Martorellu, o rok později už má značka na svém kontě dva miliony vozů, což v roce dalším slaví otevřením centra. Počátkem osmdesátých let začínají první námluvy s Volkswagenem, roku 1982 pak vzniká dohoda o průmyslové a hospodářské spolupráci. O čtyři roky později už Španělé exportují auta do Evropy a závěrem osmdesátek staví další továrnu v Martorellu. Píše se rok 1991, když Seat představuje světu Toledo, první model, jehož vývoj zastřešovala skupina VW.
Dnes si u prodejců automobilky můžete prohlédnout modely Mii, Ibiza, Leon, Toledo, rodinnou Alhambru a dvě nová SUV – Atecu a Aronu. Kromě tohoto Španělé pracují na sedmimístném SUV Tarraco, koncernovém sourozenci Škody Kodiaq. A jak ukazují čísla z posledních měsíců, prodejně se společnosti daří.
Seat 800: Malé poprvé
Model 800 uvedla španělská automobilka na trh v roce 1964 a tehdy sehrál velmi důležitou roli. Šlo totiž o první model značky z vlastního vývoje, na který později navázaly vozy 850 a 127. Osmistovka nejenže snadno rozšířila modelovou řadu, ale ještě dala možnost vlastního automobilu rodinám, které si toho času nemohly dovolit větší a finančně náročnější vozy. Ve srovnání s vozem 600 D neměl tento kousek více sedadel či větší zavazadlový prostor, avšak nárůst rozvoru o 18 cm znamenal více prostoru pro posádku uvnitř.
Zaměříme-li se na pohonné ústrojí, vůz poháněl řadový zážehový čtyřválec s objemem 767 cm3 s výkonem 25 koňských sil při 4800 otáčkách a 40 N.m točivého momentu při 2500 otáčkách. Čtyřstupňová mechanická převodovka se zpětným chodem posílala sílu na zadní kola, přičemž vůz se zvládl rozpohybovat na maximální rychlost až 108 km/h. Při vnějších rozměrech 3475 x 1380 x 1350 mm a rozvoru 2180 mm vážil vůz rovných 635 kilogramů.
Výroba 800 probíhala v kooperaci s karosárnou Carrocerias Costa. Na tom tehdy nebylo nic zvláštního, španělská automobilka u modelových řad s nízkým objemem výroby často spolupracovala s externími dodavateli. V tomto případě dostala společnost skelety karoserií, které upravila a nalakované dodávala zpět do výrobny Seatu, kde už pokračovala finální montáž.
Osmistovka se nakonec u prodejců příliš dlouho neohřála. Už v roce 1966 byl představen vůz 850, který se o rok později dočkal čtyřdveřové varianty, nástupce modelu 800. Zatímco šestistovek vzniklo za dobu produkce téměř 800.000 kusů, čtyřdveřové 800 je o poznání exkluzivnější, historické prameny hovoří o 18.200 kusech.
Seat 850: Se sportovním duchem
Psal se rok 1966 a devět let po premiéře Seatu 600 ukázali Španělé model 850 s větší porcí prostoru a výkonu. Nabídka byla vskutku pestrá: dvou- či čtyřdveřové varianty, bohaté výbavy Special či Special Luxury, kupátka Coupé a Sport Coupé a dokonce i kabriolet, jehož oficiální označení bylo Sport, ale takřka každý mu říkal Spider.
Dvoudveřové provedení ve verzi Special dorazilo na španělský trh v roce 1967, v porovnání s běžnou variantou poskytovalo o 10 koní více výkonu, vyšší kompresní poměr, ale dostalo třebas i odlišný karburátor a sběrné výfukové potrubí s oddělenými kanály, což svého času bylo dost neobvyklé.
Výše popsané změny udělaly z motoru slušný sportovní základ, čemuž pomáhaly i krátké převody. Auto disponovalo výkonem 52 koní a jelo až 142 km/h. Akcelerace z klidu na stovku za 21,2 s sice dnes působí poněkud úsměvně, ale nezapomeňme, že se bavíme o době před více než padesáti lety. Výkonový potenciál vozu si dokonce vysloužil nasazení kotoučových brzd vpředu. Kromě změn v technice došlo i na inovaci interiéru, jenž dostal sportovní detaily a ozdobné prvky.
Seat 1200 Sport Bocanegra: Velké poprvé
Osmistovka sice byla pro Seat důležitým milníkem, ale určitě nemá na příjezd modelu 1200 Sport v závěru roku 1975. Šlo o první auto španělské značky s vlastním designem a první Seat, který byl zcela vyvinut v Technickém centru v Martorellu. Kupé s atraktivním designem poutalo pozornost především díky nárazníku z černého polyuretanu, jenž společně s lemováním ve stejné barvě utvářel dojem robustní masky. Jistě netřeba vysvětlovat, proč si model vysloužil právě označení Bocanegra (černá ústa).
Karoserie a interiér jsou dílem italského designéra Alda Sessana. Model 1200 Sport byl zároveň posledním vozem Seatu, jenž v názvu odkazoval na zdvihový objem pohonné jednotky. V tomto případě šlo o čtyřválcovou dvanáctistovku z modelu 124, jež poskytovala výkon 67 koní při 5600 otáčkách a 90 N.m točivého momentu v 3700 otáčkách. Technické centrum Seatu muselo konstrukci motoru lehce přepracovat a přizpůsobit ji příčnému uložení namísto podélného. I v tomto případě (stejně jako u čtyřdveřového modelu 850) spolupracoval Seat se společností Inducar, jež tvořila partnera při tvorbě karoserie.
O rok později se řada rozšířila o výkonnější variantu 1430 (77 k). Celkem bylo zhotoveno 19.322 těchto automobilů (11.619 v provedení 1200 a zbylých 7713 ve variantě Sport. To ale neznamenalo definitivní konec označení Bocanegra. Roku 2008 přivezli Španělé na ženevský autosalon prototyp Seat Sport Coupé Bocanegra s černým předním nárazníkem a spoilerem, jenž prozrazoval linie čtvrté generace Ibizy. Studie sklidila úspěch a Seat se posléze rozhodl prodávat limitku Ibiza Bocanegra. Do roku 2012 vzniklo 4706 exemplářů.
