Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Znáte Bruna Sojku? Talentovaný závodník továrních vozů Tatra zemřel za podivných okolností

Mirek Mazal
Diskuze (0)

Rodilý Brňan našel smrt v milovaném automobilovém sportu. Poslední zatáčky stíhal v rámci tréninku a plyn na podlaze ho stál život. Místo tragédie označuje pomník spojený se záhadami.

Tovární pilot značky Tatra zemřel s volantem v ruce, ale než se stihl odehrát moment katastrofy, žil mezi námi vynikající závodník a dobrý člověk. Automobilový nadšenec Bruno Sojka se narodil 5. listopadu 1909 rodičům v Brně-Bystrci. Motorista tělem i duší obdivoval auta od mládí a rok před plnoletostí se soutěžím začal věnovat plnohodnotně.

Z důvodu nedostatku podpory od sponzorů Bruno nemohl rozvíjet automobilové sny, absence financí nutila dospívajícího mládence startovat se staršími modely, které byly relativně o něco pomalejší, ale absolutně stačily konkurovat díky vytříbenému jezdeckého umu brněnského pilota. Muž s rodným jménem po krkavcovitém ptákovi používal upravené ojetiny, přesto držel rytmus s rivaly nejvyšší kategorie.

Sojka zaznamenával výborná umístění, z řady úspěchů se hodí vyjmenovat například druhá a třetí místa v závodech na domácím Masarykově okruhu. Stříbro a bronz bral mezi léty 1931 až 1937. Kromě tuzemského šampionátu vyrážel pokoušet štěstí za hranice vlasti, vzhledem k ekonomickým problémům se mohl světu představit pouze na vybraných tratích, mezi kterými nemohlo chybět Zelené peklo čili Nürburgring, nebo berlínský dálniční okruh AVUS.

Po technice z druhé ruky se ozvala Tatra

Technika z druhé ruky nutila Bruna vydávat ze sebe naprosté maximum. Ždímání vlastních schopností nebylo na škodu, naopak se jihomoravský rodák proslavil zásluhou stíhání protivníků za volanty mnohem kvalitnějších mašin pozdějšího data výroby. Skromný chudák ve starším voze dojížděl zaopatřené favority, proto obecenstvo okruhů začalo mluvit o regulérním mistrovi volantu.

Cit v řízení byl znát, tudíž se od roku 1948 promítl do oboustranně prospěšné spolupráce Sojky a Tatry. Kopřivnická společnost zrovna začala sériovou výrobu šestistovky a nový kolega vývoje se zúčastnil zkoušek, porovnávání a ladění nově připravovaných modelů civilního zaměření. Kromě běžné konfekce se závodník podílel i na pilování techniky sportovních provedení legendárního Tatraplanu.

Intenzivní kooperace byla výhodná pro automobilku i pro Sojku. Dříve svépomocný pilot od roku 1949 oficiálně hájil barvy Tatry, ve které se představil i ve Šternberku. Zatáčky tratě Ecce Homo znal Bruno z místa řidiče Bugatti během jízd v letech 1933, 1936 a 1937. Po válce byla tradice burácejících motorů nad Šternberkem obnovena a z kratší zkoušky jen do vrchu vznikl plnohodnotný okruh. Dnes už zaniklá dráha nejlépe seděla právě tatrováckým speciálům a do Kopřivnice putovalo zlato z rukou Jaroslava Pavelky a právě Bruna Sojky – ten stanovil vozem Tatra 607 Monopost i traťový rekord 6 minut a 21 sekund.

Druhý ročník okruhového podniku na Ecce Homo byl plný očekávání vlivem loňské dominance Tatry. Pro nadějný tým závod skončil ještě před regulérním začátkem. Bruno Sojka vyrazil do sobotního tréninku a den před ostrým kolem vyletěl ze silnice. Fatální nehoda se odehrála v prudké levotočivé zatáčce zhruba tři kilometry od současného startu.

Záhadná nehoda

Incident nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen, protože Tatraplan Sport T-602 opustil asfalt podezřelým způsobem. Běžně jezdci drží stopu z vnějšího okraje zatáčky do vnitřní části s apexem, nicméně poslední metry na živu Sojka projel u vnitřní čili levé strany vozovky, než sebe i vůz katapultoval do křoví za cestou. „Jel hodný kus téměř až příkopem, byl nadhozen o nízkou hromádku a téměř kolmo proletěl zatáčkou drže vůz pořád v přímém směru ostře doleva se točící zatáčkou,“ popisuje katastrofu Automotoklub Ecce Homo a popisek pokračuje smutným vysvětlením, že rozjetý roadster narazil kolmo na patník a saltem podél přední části zádí vzhůru se převrátil a poté rozdrtil jezdce pod sebou.

Automotoklub laboruje s možnou srážkou pilota a letícího ptáka, další spekulací je nevolnost, zdravotní či technický problém, ovšem záhadu podporuje následné dění po smrtelné nehodě. Jakmile se situace lehce uklidnila, dojel Adolf Veřmiřovský s potlučeným Tatraplanem zpět do Šternberka. V případě dramatického selhání stroje by nic takového nemohlo proběhnout, na jízdu například bez brzd byl kopec nad hradem příliš prudký.

Datum 30. 6. 1951 zůstává černým písmem zapsané do minulosti Ecce Homo. Za místem prokletí byl postaven kamenný pomník a na vzpomínku nadaného Bruna Sojky byla jeho jménem nazvána jedna z nejnáročnějších zatáček. Podivný osud si lidé připomínají před každou motoristickou akcí ve Šternberku, i přesto stále existuje početná fanouškovská základna, která pietní místo přehlédla.

Objekt vzpomínky na brněnského pilota leží jen pár metrů od svodidel v nížině, možná proto stavbu přehlíží všichni, kteří si s radostí projedou ostrou levou vracečku zvýšeným tempem. Jen pozor na nájezdovou rychlost, aby se historie neopakovala a nevznikaly další nevysvětlitelné příběhy Sojkovy zatáčky.

Mirek Mazal
Diskuze (0)

Doporučujeme