Znáte Marmon-Herrington Rhino? Nezastavitelný nosorožec budí dodnes údiv

Ve snaze dosáhnout co nejlepší prostupnosti terénem sázeli inovátoři automobilů na různé koncepty pohonu, snad žádný ale nebyl tak unikátní, jako v případě jedinečného prototypu Marmon-Herrington Rhino. Ostatně celý tento stroj je zajímavým unikátem, který fascinuje i několik desetiletí od své premiéry.

Zajímavost tohoto stroje přitom začíná již u jeho konstruktéra, kterým nebyl žádný typický automobilový inženýr. Elie Aghnides, vynálezce s řeckými a americkými kořeny, totiž zbohatl na tzv. perlátoru. Zařízení, které je dnes součástí prakticky všech vodovodních baterií, si patentoval v roce 1943 a společně s dalšími jeho vynálezy mu vydělalo slušné jmění.

Na vývoji unikátního vozidla Rhino, v překladu nosorožec, spolupracoval Aghnides se společností Marmon-Harrington z amerického Indianapolis. Společnost s kořeny sahajícími až do devatenáctého století se věnovala výrobě nákladních vozidel, autobusů, trolejbusů, polopásových vozidel i jednotlivých komponent podvozku.

Spolupracovala však i se společností Ford, jejíž náklaďáky upravovala pro jízdu v terénu, včetně dodatečné instalace pohonu všech kol. Tyto upravené vozy pak byly dodávány americké armádě, pro kterou společnost vyvíjela rovněž obrněná vozidla a tanky.

Společnost tak měla zkušenosti se stavbou odolných vozidel do náročného prostředí a současně měla kontakty na americkou armádu, což byly pro vznik prototypu Rhino optimální předpoklady. Ostatně právě americká armáda měla být ideálním zákazníkem pro tento stroj, který byl od začátku vyvíjen s ohledem na co nejlepší prostupnost terénem.

Laird Centaur: Land Rover křížený s tankem chtěl oživit zašlou slávu polopásů

V tom mu měla pomoci hlavně jeho největší zvláštnost – přední kola ve tvaru polokoulí, která byla navíc instalována pod úhlem. Na jejich vnitřní straně byl po celém obvodu gumový plášť, díky kterému mohl stroj bezpečně jezdit po zpevněných cestách. Zbytek polokoulí byl dutý a pokrytý výrazným žebrováním.

Dutá kola zajišťovala, že byl stroje ve vodě nadnášen a mohl plavat, jejich specifický tvar s žebrováním zase pomáhal lepší trakci na horším povrchu. Pokud se stroj například propadal v písku či blátě, kola se dostávala do většího kontaktu s podkladem a měla ještě lepší záběr. O řízení se starala zadní kola, složená z pneumatik na vnitřní straně a žebrovaných polokoulí na vnější straně.

Design stroje musel způsobovat mimořádný rozruch již ve své době. Svému jménu navíc nezůstal nic dlužen – na délku totiž měřil údajně kolem 5,8 metru, na šířku 2,9 metru a na výšku asi 3 metry. Hmotnost se pohybovala okolo cca 5 tun, přičemž jen každé jedno kolo mělo vážit kolem 750 kg. Posádka byla maximálně dvoučlenná a seděla pod dělenou prosklenou kopulí, přičemž spolujezdec seděl zády k řidiči.

Terra Wind je luxusní obytňák, který nezastaví ani voda. Unikátním schopnostem odpovídá cena

Pohon pouze dvou či volitelně všech kol měl zajišťovat šestiválcový motor Ford o výkonu asi 110 koní, ačkoliv některé zdroje uvádí 130 koní. Tato volba se zdá logická i s ohledem na bohaté zkušenosti společnosti Marmon-Herrington s vozy modrého oválu. Na silnici měl Rhino (teoreticky) dosahovat rychlosti až 72 km/h, ve vodě ho poháněla dvojice vodních trysek s rozsahem 360 stupňů, umístěná mezi zadními koly.

Kombinace nízkého těžiště a specifických kol, navíc instalovaných pod úhlem, umožňovala dosahovat extrémních bočních náklonů – údajně až 73 stupňů bez převrácení. Na první pohled téměř dokonalá kombinace do extrémního prostředí, přesto americkou armádu tento prapodivný prototyp, prezentovaný po několika letech vývoje až v roce 1954, příliš nezaujal.

Jedním z důvodů měla být jeho zranitelnost. Především tedy riziko průstřelu dutých kol, která stroj nadnášela. V případě poškození by tak mohl jít snadno ke dnu. Otázkou je také možnost dalších úprav pro potřeby armády. Konstrukce s hliníkovým pláštěm na ocelové konstrukci by zřejmě snahou o pancéřování podstatně ztěžkla, nemluvě o přidávání zbraní či jiné výbavy.

Nepotřebujete křížence dodávky, tanku a člunu? Jeden je právě na prodej

Projekt Rhino byl přitom konstruován jako možná náhrada za tanky do nejextrémnějšího prostředí. Ostatně na některých historických nákresech prototypů jsou naznačeny i kopule s hlavněmi, připomínající například obranné pozice s kulomety na druhoválečných bombardérech.

Na rozdíl od mnoha jiných neúspěšných prototypů nebyl Marmon-Herrington Rhino zničen, ostatně jednalo se o skutečný unikát. Společně s menším prototypem měl být skladován ve společnosti Marmon-Herringon až do začátku šedesátých let, kdy se společnost měla přestěhovat do Knoxville.

Menší model měl být zničen, původní Rhino ale koupila společnost Eugene Pock & Sons Inc., která stroj zachránila a udržela v Indianapolis. V roce 2008 se pak na YouTube objevilo video ukazující stále provozuschopný Marmon-Herrington Rhino v poměrně zachovalém stavu, pravděpodobně během výstavy nevšedních strojů a traktorů.