Znáte NAMI-LAZ-750? Tato sovětská dodávka s elektropohonem vznikla už po válce!

Moskevský Ústav centrálního vědeckého výzkumu automobilů a automobilových motorů (NAMI) funguje už od roku 1918, přičemž za více než sto let existence v jeho laboratořích vzniklo několik zajímavých automobilů, naposledy třeba vedl projekt reprezentativní limuzíny Aurus Senat. To dílo nazvané NAMI-LAZ-750 je už staršího data, v dnes nastupující éře elektrifikace ale o to zajímavější.

NAMI-LAZ-750 byla totiž elektřinou poháněná dodávka, která v automobilovém institutu NAMI vznikla na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Měla se stát prvním sériově produkovaným elektromobilem v Sovětském svazu, nakonec ale zůstalo u malé série aut.

Lada stavěla elektromobily už v sedmdesátkách. A dostala je na olympiádu

Práce na ní konkrétně začaly v reakci na usnesení Rady ministrů SSSR podepsané v srpnu 1947, na jehož základě na autě pracovalo 35 osob z různých oddělení a laboratoří NAMI. O stavbu se postaral Lvovský automobilový závod (ležící na západě Ukrajiny), odtud označení NAMI-LAZ-750.

Dodávka přitom měla svébytný design a konstrukci, díky čemuž měla být lépe přizpůsobena elektrickému pohonu. Některé komponenty ale pro snížení nákladů pocházely z nákladního GAZu-51, část hliníkového rámu zase dodal autobus ZIS-154. Navrhována byla tak, aby si poradila s klimatickými podmínkami Sovětského svazu a tamějšími cestami, tedy spíše necestami. Dnes zaujme použití lakovaných dřevěných panelů karoserie, v tehdejší době to ale nebylo nic tak neobvyklého.

Jak se jezdilo za socialismu? Na D1 dvě pumpy, žádné rychlostní limity a benzin za dvě kačky

Jednoduchá kabina s volantem a dvěma pedály (pro plyn a brzdu) byla oddělena od nákladového prostoru, jak je pro dodávky typické. Objem nákladového prostoru tohoto 4.460 mm dlouhého, 1.930 mm širokého a 2.000 mm vysokého užitkového vozidla přitom činil 5,5 m³, přičemž NAMI-LAZ-750 uvezlo až půltunový náklad. Existovala ale i schopnější verze zvládnuvší uvést 1,5 tuny, ta se nazývala NAMI-LAZ-751.

Pro vozidlo byly vyvinuty speciální baterie z olověných článků, které byly umístěny ve dvou speciálních dřevěných bednách. Ty byly hlavním důvodem, proč NAMI-LAZ-751 vážilo doslova hrozivých 4.298 kilogramů.

Naloženému vozidlu umožnily ujet maximálně jakých 48 až 50 kilometrů. O pohon se staraly dva elektrické motory DK-905 umístěné na speciálním příčníku u zadní nápravy, které mohly buď spolupracovat, nebo vozidlo mohlo využít jen sílu jednoho z nich. Měly skromný výkon 4 kW, kvůli čemuž vozidlo mohlo jet maximálně rychlostí 36 km/h. Limitováno tak bylo jen pro provoz po městě.

K sériové výrobě NAMI-LAZ-751 nakonec nedošlo, přesto v roce 1951 v závodě LAZ vznikla série 20 vozidel, která byla upravena pro použití u pošty v tehdejším Leningradu (dnešním Petrohradu) a u městského úřadu v Moskvě.