Znáte příběh Škody 130 LR? I jako zadokolka s motorem vzadu uměla prohnat bestie skupiny B
Škoda 130 LR patří mezi nejzajímavější závodní stroje mladoboleslavské automobilky. A to jak koncepcí, která byla ve své době nezvyklá, tak poměrně úspěšným působením ve slavné skupině B.
Škoda 130 LR vznikla jako nástupce typu 130 RS, kterému už končila homologace. Automobilka však současně chtěla také představit speciál založený na základech novější velkosériové řady Škoda 105/120. Nové auto mělo být lehčí, rychlejší a lépe ovladatelné než předcházející typ.
Z auta proto samozřejmě bylo odstraněno vše nepotřebné, speciál dále dostal hliníkové kapoty a dveře, boční okna (později i zadní) byla z plexiskla Macrolon a ochranu posádky zajišťoval duralový ochranný rám.
Motor o objemu 1,3 litru obdržel novou osmikanálovou hliníkovou hlavu válců, která vycházela z vývoje agregátu pro připravovaný model Favorit. Se dvěma dvojitými karburátory Weber DCOE čtyřválec poskytoval výkon 130 koňských sil, přenášených na zadní nápravu prostřednictvím pětistupňové převodovky a samosvorného diferenciálu.
Sto třicet koní není moc, Škoda 130 LR ovšem vážila jen 730 kilogramů.
Vůz se dále chlubil novou zadní nápravu s upravenou kinematikou, která umožňovala změnu světlé výšky a instalaci stabilizátoru, přepracovaným předním zavěšením a vylepšeným brzdovým systémem. Přední kotouče byly chlazené, nově byly kotoučové brzdy i na zadní nápravě, poměr účinnosti předních a zadních brzd bylo možné seřizovat a nová byla i hydraulická ruční brzda.
V prosinci roku 1984 bylo homologováno a už v únoru se "elero" postavilo na start prvního závodu.
A tím se dostáváme k další zajímavé záležitosti. Škoda 130 LR vznikla jako speciál skupiny B. Tu známe jako kategorii přeplňovaných bestií s obrovským výkonem a pohonem všech kol. Jenže kromě nich do "béčka" patřily také menší, lehčí a mnohem méně výkonné stroje nižších tříd, jako byla B/9. Do té spadla i Škoda 130 LR.
Ta mezi svými konkurenty vyčnívala zmíněnou koncepcí s motorem vzadu a pohonem zadních kol. Jediné další auto se stejným uspořádáním, které jste mohli na rallye vidět, bylo Porsche 911.
Skromnější výkon a pohon zadních kola přesto "eleru" stačily na velice zajímavé výsledky. První mezinárodní úspěch přinesla účast na britské RAC Rallye v závěru roku 1985, kde Nor Haugland dojel na 15. místě absolutně. V následujícím roce při Rallye Akropolis posádka Ladislav Křeček – Bořivoj Motl zvítězila ve své třídě a byla 13. absolutně. Svůj výsledek ještě zlepšila na Rallye San Remo 1986, při které se v celkovém pořadí umístila dokonce šestá.
Největším překvapením pak bylo absolutní vítězství rakouské posádky Gerhard Kalnay – Günter Tazreiter v Marlboro Günaydin Turkish Rally. Škodovka za sebou v tomto podniku mistrovství Evropy nechala vozy jako Peugeot 205 Turbo 16, Audi Quattro, MG Metro 6R4 nebo Renault 5 Turbo.
Ještě během sezony 1986 FIA kvůli několika tragickým nehodám rozhodla skupinu B zakázat, což v podstatě ukončilo i mezinárodní kariéru modelu 130 LR.
Zbývající 130 LR byly ještě dva roky využívány na soutěžích v národním mistrovství a v soutěžích tehdejšího Poháru míru a přátelství, kde posádka Pavel Sibera – Petr Gross získala v sezóně 1988 poslední mistrovský titul s vozem s motorem vzadu.
Tou dobou se tovární tým zúčastňoval mezinárodních podniků s vozy Škoda 130 L upravenými pro skupinu A. Zároveň do výroby vstupoval nový hatchback Favorit s motorem vpředu a vývoj se soustředil na vývoj nového soutěžního speciálu s pohonem předních kol.
Náročný život v amatérských rallye a dalších závodech způsobil, že do dnešních dnů přežilo jen málo z několika stovek původně vyrobených vozů 130 LR (200 homologačních vozů, 20 závodních a neznámý počet kusů upravených na specifikaci 130 LR). Dnes je tedy originál velkou vzácností.
