A tuhle studii si pamatujete? Alfa Romeo Scighera z roku 1997

Italdesign se v roce 1997 rozhodl vzdát hold mýtické automobilce z Arese a jejím závodním úspěchům. Do březnové Ženevy přivezl studii futuristického supersportu pojmenovaného Scighera. V milánském dialektu italštiny tento výraz značí „hustou mlhu, náhle vznikající a stoupající z nížin“. Experimentální prototyp byl postaven na technice řady 164. Proč turínské studio využilo podvozkové skupiny deset let staré velké alfy? Jednoduše, protože nástupce 166 se představil až o rok později.

Dvě turba a kompresor

Dvoumístné kupé poháněl třílitrový vidlicový šestiválec umístěný před zadní nápravou, konkrétně podélně pod transparentním víkem. Ovšem pozor, dopovala jej dvě turba s mezichladičem stlačeného vzduchu! Giugiarové předvídali budoucnost, ovšem přeplňování bylo použito pro zvýšení výkonu a nikoli kvůli nějakým emisím... Nelze se tedy divit hodnotě 400 koní (294 kW) v 7000 min^-1. Nejoptimističtější zdroje uvádějí, že čtyřventilový podčtvercový (93 x 72,6 mm) vstřikovací agregát s rozvodem DOHC dával dokonce 410 k (302 kW). Podpůrný mechanický kompresor se staral o to, aby měla turba dostatek plnicího tlaku už při nízkých otáčkách, takže nehrozil tradiční kopanec.

Přenos točivého momentu 452 N.m/5000 min^-1 přes elektronickou spojku na obě nápravy měla takříkajíc v popisu práce šestistupňová sekvenční převodovka. Trvalý pohon všech kol darovala pro změnu Alfa Romeo 155, která také tehdy finišovala svou kariéru, byť nepoměrně kratší. Lehounká, pouze 1447 kg vážící Scighera podle některých pramenů překročila o 2 km/h třístovku, uvádí se také pouze 299 km/h. Někdy prosazovaných 331 km/h bylo pouze teoretických, na toto tempo se nikdy nerozjela. Z klidu na stovku dokázala přesto vystřelit nejdříve za impozantních 3,6 s. Patřičnou deceleraci měly na povel větrané ocelové kotouče s průměrem 355 mm. Žádný karbon, žádná keramika!

Formule 1 v kůži

Extravagantní „oblek“ pro supersport navrhl syn Giorgetta Giugiara Fabrizio, alespoň se to říká. „Duhově šedá“ barva hliníkové karoserie měnila svůj odstín v závislosti na intenzitě dopadajícího světla. Na trup byl použit polymerový kompozit vyztužený uhlíkovými vlákny a rovněž aluminiové komponenty. Podvozek disponoval rozvorem 2591 mm, přední zavěšení typu push-rod s jediným tlumičem bylo převzato z monopostů, vzadu bychom našli dvojité lichoběžníky s tlumiči příčnými. Scighera měřila na délku 4318 mm, do šířky 1981 mm a do výšky čněla pouhých 1143 mm, u rychlého stroje se supernízká stavba předpokládá. Jezdila na osmnáctipalcových kolech s pneumatikami rozměru 235/40, respektive 295/35. Ta přední byla od sebe vzdálená 1660, zadní pak překvapivě menších 1630 mm.

Příď připomínala nosy monopostů formule 1, víko se otevíralo včetně masky chladiče, tradičního alfáckého štítu, dveře pak klasicky. Obě boční okna byla ovšem nezávisle na nich výklopná směrem vzhůru, jako tzv. racčí křídla. Dala se odmontovat, takže z kupé mohl vzniknout spider. Široké čelní sklo se inspirovalo v 50. a 60. letech minulého věku, chránilo však řidiče i spolujezdce před deštěm a větrem dostatečně. Zaujala kulatá hlavní světla s výbojkami Hella, tzv. „klaunovy oči“ byly umístěny ve středu svislých „trhlin“ na blatnících. Zadní reflektory byly taktéž úzké a svislé. Kapota motoru se odklápěla ve dvou polohách, první umožňovala přístup k hrdlu palivové nádrže. Integrovaný spoiler s brzdovým světlem měl kromě estetické a aerodynamické funkce i jednu ryze praktickou: sloužil jako madlo pro přístup k pohonné jednotce. Vysouval se automaticky vně vozu po dosažení rychlosti 140 km/h. Nechybělo zdě ani logo Alfy Romeo s křížem a hadem, kontrastně červené...

Dvoumístný kokpit pokrývala luxusní ručně prošívaná hnědá kůže britské značky Connolly. Středový tunel byl natočen směrem k řidiči (ne, to není marketingová fráze) a nechyběla mu dokonce už ani malá obrazovka sloužící jako výstup satelitního navigačního systému od JVC. Výbavu bezesporu nádherného interiéru doplňovaly samočinná klimatizace a airbag v tříramenném volantu.

Need For Speed

Scigheru znají pamětníci prvních dílů arkádové závodní série Need For Speed. Mohli si s ní zajezdit ve „trojce“ s podtitulem Hot Pursuit, ovšem pouze v PC verzi, nikoli na PlayStationu. Jmenovala se navíc Shighera. Skutečná závodní verze GT, pochopitelně v červených barvách Alfy Romeo s logy včetně emblému automobilky a šachovnicové vlajky, sice existovala v měřítku 1:1, ale šlo na rozdíl od stříbrného vozu o nefunkční maketu. Místo bočních žeber pro přístup vzduchu k agregátu a brzdám zde zel na každé straně jediný otvor. Zadní spoiler převzatý ze „street legal“ verze doplňovalo obří černé křídlo a vůz nesl „šťastné“ startovní číslo 7.

Zrodily se tedy celkem dva exempláře. Na zvažovanou malou sérii neměl Turín kapacitu a samotná Alfa Romeo potřebovala masovější modely... Stříbrná scighera se objevila ještě v roce 2005 v Moskvě, výrobce pneumatik Vredestein tam tenkrát pořádal reklamní akci a využil ji k propagaci. Od té doby se na ni ale trochu zapomnělo...