BMW M8 mohl být vrcholným modelem značky: Co měl společné s McLarenem F1?

Na podzim 1989 BMW představilo nástupce 13 let vyráběné řady 6 E24. Jelikož byla novinka výrazně větší a luxusnější, dostala označení řada 8. Druhým důvodem bylo to, že zatímco řada 6 vycházela po mechanické stránce z BMW řady 5 (E12, později pak z E28), dostala nová osmička z části komponenty z někdejší druhé generace řady 7 (E32). O nějakém sdílení platformy se sedmičkou však nemůže být řeč. Třeba přední část mají tato auta zcela odlišnou, a to nemluvíme o úplně jiné zadní nápravě či elektronické výstroji. Jako první přineslo toto BMW multiplexní elektrickou síť a také prapředka datových sběrnic, tady nazývaný i-Bus.

Do roku 1992 tvořil řadu 8 pouze jediný model 850i, poháněný prvním německým poválečným dvanáctiválcem, vyvíjeným od konce 70. let a poprvé představený právě v řadě 7 E32 v roce 1986. V roce 1992 se nabídka rozšířila o dva nové modely - typ 850i se přejmenoval na 850 Ci, nabídku dále doplnil menší osmiválec 840 Ci a vrcholem se stal typ 850 CSi. Jenže mohlo být všechno jinak…

O dva roky dříve

V letech 1992 až 1996 (doprodej ale probíhal ještě začátkem roku 1997) tak vrchol automobilky BMW představoval model 850 CSi. Jeho dvanáctiválec označený S70B56 jasně ukazuje, že v jeho vývoji mělo prsty sportovní oddělení BMW Motorsport. Přesto se 850 CSi nikdy nenazývala M8. Po technické stránce vycházel agregát S70B56 z původního dvanáctiválce M70B50. Objem zvětšili na 5,6 litru a motor podrobili některým změnám. Výsledkem se stal výkon 280 kW namísto 220 kW u původního pětilitru. Podvozek 850 CSi přinesl aktivní řízení všech kol AHK a standardem se stala výhradně nabízená manuální šestistupňová převodovka.

Nové BMW řady 8 oficiálně: Osmička se vrací, nabídne osmiválec i turbodiesel

Když opomeneme zvětšení objemu motoru, tak jiné zásadní technické změny se na dvanáctiválci neudály. I S70B56 tak používá relativně jednoduchou mechaniku s rozvodem OHC a tedy jedním vačkovým hřídelem v každé z obou hlav, který ovládá nezbytné dva ventily na válec. Pohon vaček zajišťuje jednořadý řetěz. V době, kdy měl kdejaký japonský kompakt motor DOHC 16V nebo alespoň OHC 16, se uvedená technika BMW V12 v 850 CSi mohla jevit skoro zpátečnická. Jenže teorie je jedna věc a skutečnost jiná, ale o tom někdy příště…

Dva roky před prezentací 850 CSi postavilo BMW model M8. Technicky vycházel z modelu 850i, ovšem změn na něm bylo docela dost, a to i po vizuální stránce. Auto dostalo jiný přední nárazník, kapotu motoru a výrazně vytažené zadní blatníky s otvorem pro vstup vzduchu, vyrobené stejně jako dveře z kompozitních materiálů. Okna v bočních dveřích byla vyrobena z plexiskla, navíc se stahovala pouze jejich část jako například u Subaru SVX. Tady BMW jasně sledovalo dosažení co možná nejpříznivější hmotnosti. BMW řady 8 E31 je i v dnešních měřítkách, kdy jsou auta citelně vetší, těžkým autem. Tím hlavním, čím se M8 odlišovalo od běžné 850i, byla ovšem technika.

Ani z F1, ani z 850 CSi

Prototyp BMW M8 postavený v roce 1990, z něhož také pocházejí fotografie, měl pod kapotou dvanáctiválec označený S70/1. Jedná se o jiný agregát, než jaký používala pozdější sériová 850 CSi. Zároveň se ale údajně nejedná o stejný dvanáctiválec, který BMW Motorpsort vyvinulo pro pohon britského supersportu McLaren F1. Čím se motory lišily?

Dvanáctiválec S70/1 měl zdvihový objem 6064 cm³, zatímco motor S70B56 „jen“ 5576 cm³. Zda používaly oba dvanáctiválce shodný hliníkový blok, se nikde neuvádí. Co naopak jisté je, že oba uvedené motory V12 mají odlišné hlavy válců. Agregát S70/1 dostal totiž hlavy s dvojicí vačkových hřídelů (DOHC) a celkem 48 ventilů místo 24 ventilů u S70B56. Technicky vzato tak měly hlavy válců motorů S70/1 blízko k hlavám šestiválců modelu M5 (S38). Dle některých pramenů BMW použilo hlavu z motoru S70/1 v připravovaném šestiválci S50, který debutoval v roce 1992 v M3 E36.

Video: BMW si připomíná kupé řady 8

Dle dostupných informací používal motor S70/1 mechanické ovládání dvojice škrticích klapek. Tedy nikoliv elektromotorické známé jako EML, jako sériový motor M70B50 (a také S70B56). To ovšem znamenalo, že u M8 se nepočítalo s protiprokluzovým systémem ASC-T, který pracoval právě se škrticí klapkou (a také s brzdami). Ta i z toho důvodu musela mít elektromotorické ovládání EML. V případě M8 šlo zřejmě o zajištěné co možná nejostřejší reakce na přidání plynu. Dle dostupných údajů činil výkon motoru S70/1 550 koní, tedy 404 kW, což je o dost více, než kolik poskytoval motor pozdějšího vozu 850 CSi.

Co ten McLaren F1?

Mnozí, co se zajímají o auta, vám budou tvrdit, že to byl právě motor nikdy nerealizované „em-osmičky“, který se posléze dostal pod zadní kapotu superportu McLaren F1., nejrychlejšího auta poloviny 90. let.

Motor tohoto McLarenu je označen S70/2 v případě sériové verze, S70/3 u varianty F1 GTR a konečně S70/3 pro verzi LMR, později pojmenovanou P75. Objem 6064 cm³ je shodný s dvanáctiválcem pro M8, stejně jako základní konstrukční řešení. Změn však na něm bylo provedena celá řada.

Když údajně v roce 1990 přijel Gordon Murray - konstruktér vozu F1, do Mnichova za legendárním motorářem BMW Paulem Roschem, aby spolu jednali o konstrukci motoru pro připravovaný vůz F1, měl Murray celou řadu připomínek k předvedenému srdci S70/1. Britskému konstruktérovi se zdála jednotka až příliš těžká a také velká. Murray požadoval motor o hmotnosti maximálně 250 kg a celkové délce nepřesahující 600 mm.

Němci se tedy pustili do práce a původní agregát S70/1 výrazně přepracovali. Mimo jiné motor dostal například mazání se suchou klikovou skříní, aby jej bylo možné zastavět do rámu F1 co možná nejníže a zároveň zajistit jeho mazání i při velkých odstředivých silách v zatáčce. Odlišné bylo sání a výfuk a celou řadu změn si vyžádalo už jen pouhé přemístění motoru před zadní nápravu. Vždyť v M8 se dvanáctiválec nacházel vpředu. Uvedené modifikace přinesly také vyšší výkon, a sice z 550 na 627 koní (ze 404 na 461 kW).

Vůz McLaren F1 se s velkou slávou představil v roce 1993 a do ukončení produkce v roce 1998 vzniklo 106 kusů těchto naprosto výjimečných aut. M8 zůstalo v jediném exempláři a modelu 850 CSi se v letech 1992 až 1996 vyrobilo 1510 kusů. Pro zajímavost, kvóta 850 CSi pro Velkou Británii a tedy vozy s pravostranným řízením byla 160 aut.