Ferrari 330 GT se žraločím nosem bude k mání ve Scottsdale

Vozy řady 330 byly poháněny vidlicovým dvanáctiválcem Tipo 209 objemu 3,96 l konstruktéra Gioacchina Colomba, číselné označení reprezentovalo objem jednoho válce, nyní se k němu v Maranellu vracejí. Kupé GT pro dvě dospělé a dvě děti představovalo nejrychlejší model značky pro normální smrtelníky ve své době, bez problémů dosáhlo rychlosti 240 km/h. Pořád šlo o závodní techniku, byť v elegantním kabátku. A na tehdejší měřítka poskytovalo posádce slušný komfort. Oproti 250 GTE totožné konfigurace mělo totiž o pět centimetrů prodloužený rozvor., činil 2,65 m Ve dvou sériích vzniklo mezi lety 1964 a 1967 necelých jedenáct stovek aut, jedno používal i sám Enzo Ferrari, který jinak klenoty své značky příliš nejezdil.

Popisovaný exemplář se zrodil v roce 1965. Vůz s číslem šasi 6357GT dovezl do USA dlouholetý severoamerický importér Luigi Chinetti, bývalý slavný závodník. Koupil jej John W. Mecom mladší, sběratel, majitel závodního týmu, pozdější zakladatel fotbalového klubu New Orleans Saints, ale hlavně houstonský ropný magnát. Tmavě modrou barvu už mělo auto první série typu 330 GT jako nové, dostalo čtyřstupňovou manuální převodovku s rychloběhem a čtveřici hlavních reflektorů, vozů v této specifikaci vzniklo celkem 505. Mecom Racing Team jinak provozoval Ferrari 250 GTO, Corvetty i Loly, objevil se dokonce ve formuli 1 s Lotusem a Graham Hill pro něj vyhrál Indy 500 1966.

Mecom junior záhy svoje ferrari nechal převézt do Itálie a zde právě dostala Pininfarinova karoserie onen „žraločí nos“, který jej odlišuje od ostatních exemplářů stejného typu, jiný podobný nebo dokonce stejný prostě neexistuje. Zmizely i dvojité reflektory. Byl to jeho jediný návrat na starý kontinent, následně opět putovalo zpátky za moře. Poté jej získal nový majitel z Georgie. Další, Richard Kirzinger z Kentucky jej nechal přestříkat rudou metalízou. Mecom si místo něj pořídil jiný vůz stejného typu s karoserií Drogo výrobního čísla 7979GT, i ten dodnes existuje. Jeho původní 6357GT později s nadsázkou zmizel ze světa, Kirzinger s ním vůbec nejezdil.

Byl vytažen z garáže na denní světlo až v roce 2007 s najetými 70.095 km, kdy jej získal nový vlastník. Podrobil se nutné renovaci, u Ferrari of Washington ve Sterlingu (Virginia) jej rozebrali do šroubku, oživili dlouho stojící techniku, nalakovali originální barvou, přečalounili interiér a pochopitelně postavili na originální klasická drátová kola Borrani s centrální maticí a novými pneumatikami. Také chromování léty nečinnosti zašlo a muselo být obnoveno.

Aukční síň Russo And Steele unikát nabídne v arizonském Scottsdale na konci ledna, ale rozmezí, za kolik by chtěla vůz prodat, předem nestanovuje. Dražba se koná ve dnech 27.-31. ledna 2016. Třistatřicítky nejsou tak drahé jako vozy série 250, částky se pohybují maximálně v šestimístných sumách, samozřejmě v dolarech, zatímco u dvěstěpadesátek jdou do milionů, respektive i desítek milionů. Ke 330 GT je původní manuál, dokumentace z oživení i kopie účtenek za opravy.