Ferrari F12tdf a jeho natáčení zadních kol (video)

Ostrá berlinetta F12, kterých vznikne jen 799 kusů, dostala označení tdf (oficiálně malými písmeny) podle automobilové Tour de France. Tu dokázaly v letech 1951-1982 vozy z Maranella vyhrát celkem třináctkrát, i když v posledních letech už šlo o klasickou rallye a nikoli vytrvalostní závod na běžných silnicích a okruzích jako na počátku.

Stále ještě atmosférický dvanáctiválec 6,26 l v novince dává o 29 kW a 15 N.m více než v základním kupé, tedy 574 kW a 705 N.m. Osmdesát procent točivého momentu je k mání už od 2500 otáček, červené pole začíná v 8900 min^-1, kdy motor přibrzdí omezovač. Dvouspojková převodovka má zrychlené řazení, auto zhublo 110 kg, z klidu na stovku vystřelí za 2,9 s a jede až 340 km/h. Cenu zatím Ferrari tají, jistě si zájemci připlatí...

Natáčení zadních kol preferovaly japonské automobilky (Honda, Mazda, Mitsubishi, Nissan, Subaru, ale v Evropě i BMW...) už v 80. letech minulého století. Později se od vývojově i výrobně drahých elektronických systémů upouštělo, nyní se zase vracejí a z velkých výrobců starého kontinentu jej používají třeba Audi a Renault.

U Ferrari F12tdf má Passo Corto Virtuale (doslova virtuální krátký rozvor) na starosti zlepšení stability při projíždění zatáček. Elektronika nastavuje zadní kola v závislosti na rychlosti a natočení úhlu volantu. Přední kola jsou tím pádem širší (desetipalcová oproti 9,5) a obouvají také 275 mm široké pneumatiky, standardní verze má 255mm. Auto je tak hbitější, lépe se ovládá a má menší sklony k přetáčivosti.