TEST Fiat 500C 1,4 16v: První jízdní dojmy

Způsobů, jak udělat z malého auta kabriolet, je hned několik. Klasická stahovací střecha je dnes téměř vymřelý druh reprezentovaný jen Smartem ForTwo Cabrio. S koncepcí pevné skládací střechy přišel před lety jako první Peugeot a nyní se Fiat vydává (staro)novou třetí cestou.

Ponechat karoserii sloupky i boční oblouky se může na první pohled zdát jako až příliš jednoduché řešení. Zároveň ale vypadá logicky. Takové auto totiž má lehčí a tužší karoserii než klasický kabriolet. Jak tedy 500C funguje na českých cestách?

Pro první seznámení se nám dostalo příležitosti projet se po silničkách v okolí Masarykova okruhu v Brně. Jedná se o části starého okruhu a přilehlé klikaté cesty, často s rozbitým povrchem a utaženými zatáčkami. Společně se znalostí místního terénu ideální podmínky vyzkoušet všechno podstatné – motor, podvozek, brzdy, řízení a především tuhost karoserie.

Hned na úvod se sluší podotknout, že i přes přítomnost bočních sloupků se 500C chová stále spíš jako kabriolet. Karoserie je relativně tuhá a odolná proti kroucení, ale nekvalitní povrch silnice odhaluje, že malý Fiat není lepší než ty nejlepší kabriolety a roadstery. Zároveň ale, co se týká pocitu jízdy s větrem ve vlasech, 500C nijak nezaostává. Někomu snad jen může vadit přítomnost rámů dveří a oblouků nad nimi – že čelní sklo není to jediné, co posádku chrání před okolním světem.

Vzadu naopak díky pevným bočním oknům panuje relativní pohoda. Ve všech provozních režimech, které česká pravidla silničního provozu připouštějí, je proudění vzduchu na snesitelné úrovni. V zásadě není problém vnímat 500C jako plnohodnotný kabriolet s přiměřeným komfortem jízdy bez střechy.

Interiér je prakticky stejný jako v hatchbacku Fiat 500. To mimo jiné znamená zbytečně vysokou pozici za volantem, minimalistický úložný prostor před spolujezdcem, ale také stylový design, přehledné rozmístění ovládacích prvků a vysoko umístěnou řadicí páku s krátkými a přesnými dráhami.

Motor 1,4 16v Euro 5 (74 kW/100 k) jakoby měl dva různé charaktery. Zpočátku působí tupým dojmem – chová se netečně a zdá se být mnohem slabším. V tomto režimu je také zřejmě úspornější, to ale můžeme s jistotou ověřit až v klasickém redakčním testu. I přes nevýraznou charakteristiku ale při klidné jízdě motor zabírá už od nejnižších otáček, takže se s ním dá komfortně a smysluplně jezdit i podle rádce řazení, který preferuje téměř vždy co nejnižší otáčky. Kromě něj se o úspornou jízdu stará i poněkud otravný systém start-stop, který lze naštěstí snadno deaktivovat stiskem tlačítka.

Po překročení zhruba 4000 min^-1 pohonná jednotka naplno ožívá a neváhá táhnout se stále větší naléhavosti až do červeného pole, za 7000 min^-1. Pětistovka takto najednou působí velmi hbitě. Výkon motoru v otáčkách, společně s relativně krátce poskládanými převody šestistupňové převodovky, je pro běžné okreskové dovádění plně dostačující. To do značné míry koresponduje právě s nezvyklou konstrukcí kabrioletu – stokoňový motor se nemusí prát se zbytečně těžkou karoserií.

Na závěr si nemohu odpustit srovnání s Abarthem 500C, jehož jízdní dojmy pro vás připravujeme na sesterském webu Autofun. Abarth má kromě vyšší exklusivity vlastní značky a o 35 % výkonnějšího motoru také znatelně tužší karoserii. Silnější turbomotor s sebou nese ve srovnání s atmosférickou čtrnáctistovkou určitá úskalí, zejména s ohledem na provozní a servisní náklady při plném využívání výkonu, Abarth 500C ale zároveň poskytne za volantem podstatně zajímavější zážitky.

Na tom by ani nebylo nic překvapivého – dokud se nepodíváme do ceníku. 500C 1,4 16V ve vyšší výbavě stojí 449.900,- Kč a s příplatkovou výbavou není problém se v ceníkových cenách přehoupnout přes půl milionu. Abarth 500C se zatím prodává jen v Itálii a tam stojí 21 tisíc Euro, asi 540 tisíc korun. A to už není o mnoho více… Bude tedy spíš záležet na osobních preferencích než (relativní) cenové nedostupnosti Abarthu.