TEST Fiat Punto 1.2i Sound - Beránek v rouše vlčím. (09/2002)

Model kompaktní třídy Punto navazuje na slušné prodejní úspěchy předchozí generace. Na našem nepříliš bohatém trhu Punto svého času vyhlásilo cenovou válku a byl to první importovaný vůz, který začal seriózně konkurovat škodovkám. Díky tomu obsadil mnoho českomoravských srdcí a málokterý jiný vůz dostal tolik mazlivých přezdívek.

Kromě testovaného provedení Sound jsou mimo základní řadu SX a ELX k mání i modely Active, Dynamic, Emotion a Class. K vavřínovým věncům vede cesta přes Sporting, HGT a ultimativní provedení obou předchozích Abarth. Nabídka je tedy skutečně mimořádně pestrá a úspěšně překrývá fakt, že je tvořena pouze třemi zážehovými a dvěma vznětovými motory. Zato si můžete vybrat hned z tří různých převodovek.

Po pětidvéřové dvanáctistovce a šmrncovním Sportingu Speedgear jsme prověřili třídvéřový akční model Sound, který v ceně, blížící se základnímu modelu, nabízí slušný seznam luxusní výbavy a patří tak k nejvýhodnějším nabídkám ve své třídě. Je osazen osvědčenou osmiventilovou dvanáctistovkou, která neudivuje výkonem, ale spíše kultivovaností, hospodárností a příznivým průběhem kroutícího momentu.

Při pohledu zvenčí je třeba opět ocenit mistrovské dílo italských designérů, jejichž odvážný výtvor je i po třech letech výroby zcela aktuální a patří mezi to nejkrásnější, co lze mezi kompaktními auty nalézt. Rafinované dynamické křivky začínají už předním nárazníkem á la Mille Miglia, kterým se třídvéřové Punto odlišuje od pětidvéřového, až nezvykle dravými nízkými pásy reflektorů a blikačů, pokračují ostře klínovitým profilem boku a stoupající hranou oken a prolisem a končí na zádi, která je na rozdíl od svého vícedvéřového sourozence doslova vyřezána do sportovní podoby. Pastvu pro oči u testovaného exempláře okořeňuje elegantní temně oranžová metalíza.

Otevíráme boční dveře, jejichž mechanizmus funguje až neitalsky precizně, dáváme kvůli jejich rozměrům pozor na boky vedlestojících vozů, usedáme dovnitř a ocitáme se ve světě románské verze citu pro krásu. Řidič sedí před elegantním a skvěle se držícím sportovním volantem s airbagem, postříbřenou centrální částí přístrojové desky a především ve sportovních sedačkách, nabízejících pohodlí jako ve střední třídě. Záda doslova hýčkají a ani po dlouhé jízdě nebude řidič rozlámaný. Kdyby byla o malý kousek širší a prodyšnější, zasloužila by absolutorium. To řidičovo je navíc výškově a bederně regulovatelné. Oči dále putují po přehledné přístrojové desce se standardně montovaným palubním počítačem - pak ovšem přicházení první drobná negativa. Některé plasty by mohly být slícovány lépe a vrchní část palubní desky se zrcadlí v čelním skle. Další malá výtka směřuje k páčce ukazatelů směru, se kterou se prakticky nelze trefit do mezipolohy na jednotlivé bliknutí a která se navíc nevrací s pohybem volantu zrovna nejochotněji.

Pohodlná jsou i zadní místa, na která je přístup přes odklápěcí přední sedačky s polohovou pamětí. Je zde i pod svažující se střechou dost prostoru a dvě dospělé osoby průměrné výšky a objemu si tam najdou pohodlí. Všechna tři místa vzadu jsou standardně vybavena výsuvnou opěrkou hlavy a tříbodovým bezpečnostním pásem. Sedačka je třetinově dělena, přičemž nezávisle na sobě lze sklopit díly nejen opěradel, ale i sedáků, které navíc vytvoří zavazadlový prostor bez velkého schodu. Když k plusům přičteme i fakt, že při sklápění není třeba demontovat opěrky hlavy, s trochou nadsázky hodnotíme Punto jako jedno z nejlepších "užitkových" aut ve své třídě. K dokonalosti chybí jen osvětlení zavazadelníku. Rodinnější pětidvéřová varianta nabízí ještě o 33 litrů objemu navíc a také kolmější a větší vstupní otvor. K velmi příjemným pocitům v interiéru přispívá i rádio s přehrávačem CD, šesti reproduktory a aktivním subwooferem, které mění interiér v koncertní sál a je součástí provedení "Sound", tedy bez dalšího příplatku.

Po nastartování nás motor pozitivně šokuje svým zvukovým projevem. Zvenku se na volnoběh ozývá sympatické brumlání, v interiéru je běžící motor odhalitelný prakticky jen podle otáčkoměru. Příjemný je i ve vyšších otáčkách, kdy jeho hlučnost sice roste, ale po "fiatovsku", tzn. mění se v libý sportovní sound. Přizpůsobujeme si sedačku a volant, ten pouze výškově, a rozjíždíme se. Ovládací síly zde už nečiní nejmenší potíž ani ženám, kterým je tento vůz evidentně šit na tělo. Funkce "City" mění točení volantem na záležitost jednoho prstu. Od 60 km/h nahoru se automaticky deaktivuje, takže nedochází ke ztrátě ovladatelnosti ve vyšších rychlostech. Kdyby do krajních poloh volantu bylo třeba méně otáček, bylo by manévrování s vozem pravým potěšením. Také poloměr otáčení a výhled z vozu nepatří zrovna mezi pozitiva, takže při parkování je třeba dávat pozor.

Jízda je velmi příjemnou zkušeností. Řazení pomocí krátké řadící páky jde s vyjímkou zpátečky hladce a přesně. Motor má sametový běh a nízko položený kroutící moment a tak je ideální pro nespěchavou jízdu, při které vykazuje velmi solidní hodnoty průměrné spotřeby. Ovšem něco za něco, a tak jsou tato pozitiva vykoupena výkonem, který sice stačí na klidnou jízdu, jakýkoliv předjížděcí manévr však vyžaduje dobré plánování. Také s táhlými kopci není Punto 1,2i kamarád, zvláště veze-li kromě řidiče ještě další osoby a něco zavazadel. Dlouhé ekonomické zpřevodování mu situaci neusnadňuje. Tato slabina vynikne zvláště v kombinaci s podvozkem, který je vysloveně sportovního ražení a svádí k jiskrnější jízdě. Plyn však můžete mačkat jak chcete, po překonání 2.500 otáček vás již další výkonová špička nečeká. Pokud rádi točíte motory, připlaťte si rovnou 20.000,- za jednu vačkovou hřídel, osm ventilů a dvacet koní navíc. Vrchol kroutícího momentu povyleze ke 4.000 otáčkám a vyloženě rodinný motor se změní v agilní otáčkový agregát. O podvozku se dá ještě říct, že není stavěn na ježdění po oraništi, takže při průjezdech našimi městy budete dosti natřásáni. Je to daň jeho tvrdšímu naladění, díky kterému je auto suverénní ve vysokých rychlostech. Akustická pohoda je vynikající, vůz je velmi dobře odhlučněn a ve vyšších rychlostech převládá hluk odvalujících se pneumatik. Brzdy fungují spolehlivě, nejsou přehnaně ostré, mají s lehkým vozem minimum práce a při opakovaném prudkém brzdění pouze zanedbatelně vadnou. O dobrý výhled se stará rozměrné přední sklo, v noci pak elipsoidní světlomety s výbornou svítivostí. Ty Vám dokonce umějí posvítit po opuštění vozidla na odemykání vchodových dveří. Tato funkce se aktivuje stejně jako světelná houkačka, ovšem po vytažení klíčku. Přední světlometypak minutu osvětlují prostor před vozem. Zpětná zrcátka jsou dostatečně veliká, potřebovala by však větší seřizovací rozsah.

Maximální rychlost, dosažená během testu, činila téměř 180 "tachometrových" km/h, výrobcem udávaných 155 lze jistě jet bez nejmenších problémů. Průměrnou spotřebu výrobce udává 5,7 l na 100km v třetinovém mixu, této hodnoty se lze při noze v ponožce a hladké okresní silnici skutečně držet, v praxi spíše počítejte s hodnotami, blížícími se sedmi litrům. Během testu se konzumační nároky vyšplhaly o další litřík, příčinu je jistě třeba vidět v ne zcela zajetém motoru a nestandardní zátěži vozu během dynamických zkoušek.

Pro bezpečnost majitele tohoto vozu bylo uděláno hodně, promyšlená pevnostní konstrukce karoserie byla vysoce ohodnocena CRASHTESTčtyřmi hvězdičkami v crash-testu EuroNCAP, v praxi se projevuje subjektivně vnímatelnou vysokou tuhostí skeletu. Bezpečnostní pásy mají předpínače a ke standardnímu řidičově airbagu lze dokoupit ještě další tři i ABS.

Základní cena tohoto provedení byla v době testu 309.000 Kč, ovšem již za uzávěrky tohoto článku se prodejní ceny všech modelů Punto na našem trhu generálně snížily o 40.000 Kč, čímž se z tohoto cenově zajímavého modelu stává doslova trhák se základní cenou již od 239.000,-, která obsahuje airbag, centrální zámek, elektrické stahování okének, palubní počítač a nárazníky v barvě karoserie a k tomu většinu výhod popsaného modelu. Výhodnost této nabídky vynikne zejména při srovnání s domácí konkurencí, která nabízí výbavou a výkonem srovnatelné vozy až o 80.000,- dráže.