Ford chystá ofenzívu elektromobilů! A čerpá přitom z minulosti

Elektromobily jsou dnes v kurzu. Pravdou je, že zvýšený zájem o ně byl již v dřevních dobách automobilismu. Tehdy jezdilo v USA překvapivě velké množství elektrických vozítek. Z pohledu obsluhy totiž měly hned několik výhod v porovnání s tehdejšími auty se spalovacími motory. Primárně cílily na ženy, které na nich velmi oceňovaly fakt, že k natočení motoru nepotřebují silné paže jako v případě startování zážehového agregátu klikou. Zároveň byla tato auta tichá, jezdila bez produkce emisí a také překvapivě spolehlivá. Opět určitý rozpor s někdejšími benzinovými motory. Třeba manželka Henryho Forda Carla elektromobil používala a byla schopná s ním na jedno nabití ujet až 80 mil (128 km).

Henry Ford se elektromobily, které by bylo možné vyrábět ve větším množství, začal zabývat na začátku roku 1903. Stalo se tak na základě informací od svého přítele, slavného vynálezce a zakladatele strojírenského kombinátu General Electric, Thomase Edisona. Tento muž v té době prováděl experimenty s bateriemi, které byly a jsou pro elektromobil klíčové. Na konkrétním elektromobilu určeném pro masovou výrobu začal Ford pracovat až v roce 1914. Cílem bylo vyvinout elektrické auto, takzvané Edison-Ford, jehož pořizovací cena by se vešla do 500 dolarů. To byla částka jen o málo vyšší, než na kolik vyšel slavný model T v té době.

Ford nechce soupeřit s Teslou, bude vyrábět dostupné elektromobily

Baterie umístěná pod sedadlem řidiče prvních elektrických prototypů slibovala dojezd 50 až 100 mil na jedno nabití (80 až 160 km). Sériové auto chtěl Ford představit v roce 1915 a produkovat v jednom ze svých závodů v Detroitu. Bohužel nakonec z plánu sešlo. Proč nakonec auto Edison-Ford nevzniklo, na to mají historici různé názory. Někteří tvrdí, že přednost nakonec dostaly jiné vozy, a to i přesto, že celý projekt stál tehdy značnou částku 1,5 milionů dolarů. Svoji roli také mohlo sehrát rychlé zdokonalování spalovacích motorů, takže elektromobil již nebyl tolik potřeba.

Renesance u Fordu

Další dekády toho v elektromobilech moc nepřinesly. Znovu zvýšený zájem o ně začal u Forda až v pozdních padesátých letech. Bylo to i díky vývoji akumulátorů, který za 40 let pokročil. V šedesátých letech pak byla pro elektromobily klíčová publikace nazvaná Silent Spring (Tiché jaro), publikovaná v roce 1963. V ní byla popsána spousta různých opatření, jak zlepšit životní prostředí a zejména čistotu ovzduší. Ford vzal tyto myšlenky vážně a v roce 1966 začal pracovat na autě formátu Fordu Falcon, které by poháněl elektromotor s dojezdem na jedno nabití 82 mil, tedy 131 kilometry.

Magazín Wall Street Journal informoval v říjnovém vydání roku 1966 o tom, jak Ford věnuje zvýšené úsilí vývoji akumulátorů. Revolucí se měly stát baterie používající sodík a síru. V porovnání s tehdy běžnými olověnými s elektrolytem ve formě roztoku kyseliny sírové tyto slibovaly až patnáctkrát (!) vyšší kapacitu než stávající baterie. Na prezentaci 3. října 1966 Ford sliboval, že tyto nové akumulátory zcela eliminují dosavadní rébus v podobě velmi omezeného dojezdu elektromobilů. Nemluvě o lepší akceleraci elektromobilů ve srovnání s vozy se spalovacími agregáty. Ford sliboval, že k prvním nezávislým testům nových elektromobilů dojde nejpozději v roce 1968. Počítalo se s technikou malých elektromotorů přímo v kolech.

Z těchto plánů nakonec zcela sešlo, takže celé to připomíná nafouknutou bublinu, která prostě pod tlakem reality všedních dnů splaskla. Místo rodinného pětimístného vozu typu Ford Falcon nakonec modrý ovál prezentoval mnohem skromnější elektromobil Ford Comuta, a sice v červnu 1967.

Comuta, která vznikla nikoliv v USA, ale u Ford Europe ve Velké Británii byla z dnešního pohledu miniautomobil velikosti původního Smartu ForTwo. Využívala čtyři běžné, tedy startovací 12voltové baterie, které umožňovaly dojezd zhruba 40 mil (64 km) při průměrné rychlosti 35 mil za hodinu (56 km/h). Tehdy Ford sliboval sériový elektromobil do deseti let. Jenže dekáda byla pryč a nic se nedělo. Celou věc navíc uzavřel Thomas J. Feaheny, manažer pro vývoj pohonných jednotek u Fordu slovy, že „budoucnost elektromobilů zatím moc růžově nevidí, minimálně v nejbližším období.“ A bylo to.

EMA 1: Toto je první československý elektromobil. Jak vznikl, jezdil a kde je dnes k vidění?

Československým občanům je Ford Comuta známý, neboť výrobce jej vystavoval na tehdy ojedinělé výstavě IEMA Člověk a automobil, konající se v Praze v roce 1970. Společnost Comutě dělal první československý elektromobil EMA 1 (Elektrický Městský Automobil 1) , vyvinutý v někdejším ústavu Elektrických strojů točivých v Brně. Tehdejší českoslovenští novináři v čele s ing. Milanem Jozífem měli možnost oba elektromobily porovnat přímo při jízdě. Při tom se náš vůz ukázal jako lepší a to jak pro stránce jízdní, tak i technické. Kromě toho EMA vypadala mnohem moderněji než Comuta.

Na popud Kalifornie

Další zvýšený zájem o elektromobily spadá do devadesátých let. Popudem k tomu se staly kalifornské požadavky na nulové emise z roku 1996. Na ně Ford odpověděl hned dvěma vozy: Miniautem Think City a dále vozem z přesně opačného spektra nabídky, Rangerem EV pickup. V roce 1999 Ford investoval už 23 milionů dolarů do podniku Think Global, což byla původně norská společnost, která se zabývala vývojem lehkých malých automobilů s plastovou karoserii a elektrickým pohonem, a to od roku 1991. Po další finanční injekci ve výši 100 milionů dolarů, kterou spolknul vývoj akumulátorů, Ford uvedl do výroby v listopadu 1999 zmíněný mini vůz Think City. Šlo zároveň o první sériově vyráběný elektromobil modrého oválu. A zároveň jakýsi odkaz Fordu Comuta.

Dvoumístné autíčko nabízelo dojezd 53 mil (84,8 km) na jedno nabití a maximální rychlost 55 mph (88 km/h). Od tohoto vozu Ford odvodil verzi Think Neighbor, podobající se vozítku používaném při hraní golfu. Jeho maximální rychlost ale byla snížená na 25 mph (40 km/h). Vůz (Think City) byl v USA nabízen za výhodných leasingových podmínek. Ford předpokládal prodej 5000 aut. Nakonec ale bylo toto číslo s 1000 prodanými kusy výrazně skromnější.

To velký Ranger EV se vyráběl v letech 1998 až 2002 a jeho základem se stal Ranger XL se čtyřválcovým motorem. Cena začínala na 52.720 dolarech a opět bylo možné využít výhodný (tříletý) leasing. Původní vozy používaly olověné baterie, pozdější nikl-metal hydridové. Ty zajišťovaly vozu dojezd 80 mil na jedno nabití (128 km). Vůz však trpěl kvalitativními výkyvy a také faktem, že po ujetí 25.000 mil došlo ke zkrácení dojezdu zřejmě vinou krátké životnosti akumulátorů. Pouze 1.500 Rangerů EV bylo prodáno.

Přelomový Focus

Vývoj elektromobilů se u Fordu nezastavil. V roce 2009 byl ve Frankfurtu nad Mohanem představen Focus Electric. Jeho výroba začala o dva roky později již na základě novější třetí generace a Ford udával dojezd 76 mil (121,6 km) při kapacitě akumulátorů 23 kWh. V té době se jednalo o jediný elektromobil, který byl normálním autem.

To se třeba o Mitsubishi i-MiEV a jeho francouzských derivátech Peugeot iOn či Citroën C-Zero říci dalo jen omezeně. Největší chybou elektrického Focusu byl výrazně zmenšený zavazadelník a to o celých 39 procent v porovnání s běžným Focusem 3. generace hatchback. Do dubna 2018, kdy byla výroba Focusu Electric ukončena, se jej prodalo přibližně 9.300 kusů.