TEST Ford Maverick 3.0 V6 - komfort nade vše

Sympatický, ale nenápadný zevnějšek, béžový interiér a benzínový šestiválec spojený s čtyřstupňovou automatickou převodovkou. Takto vybaven se dostavil k redakčnímu testu evropský zástupce americké automobilky v segmentu SUV, čímž si okamžitě vysloužil označení „Američan“. Charakteristických amerických vlastností jsme v průběhu testování objevili několik, ačkoliv na vývoji vozu spolupracoval s Fordem koncernový sourozenec Mazda.

Pohled do katalogu, především na složení motorové palety americko-japonské spojení dokazuje. Bojovat o zákazníky na silně konkurenčním automobilovém trhu a zvláště v kategorii SUV pouze s zážehovými jednotkami, si troufne opravdový odvážlivec nebo automobilka, která na domácím trhu prodává obrovská SUV a pickupy s benzínovými šesti a osmiválci zcela běžně. V Evropě je situace odlišná a kdo nemá diesel, připravuje o značnou část potenciálních zákazníků.

Ford s Mazdou nabídli klientům zpočátku zážehový šestiválec 3.0 V6 24 V s výkonem 149 kW, který společně s čtyřstupňovým automatem prozrazuje americký původ, teprve nedávno doplnil šestiválec i zážehový čtyřválec 2.3 litru (standardně spojený s pětistupňovou manuální převodovku) s výkonem 110 kW. Narození současného mavericku se datuje do roku 2000, v minulém roce, na autosalonu v Ženevě, představil Ford faceliftovaný model, který vyjel s některými důležitými inovacemi.

suv ford testy Kromě retuší vnějšího vzhledu získal maverick pohlednější interiér, americký způsob ovládání automatu pákou pod volantem vystřídal klasický volič na středovém tunelu, v rámci faceliftu se rozšířila základní výbava, zpevnil skelet a zvětšil zavazadlový prostor. Maverick dostal nezávislé zavěšení zadních kol, ale například i vzhůru výklopné zadní dveře se samostatné se otevírajícím zadním sklem a benzínový motor 2.3 litru 110 kW, který učinil automobil dostupnějším.

Není bez zajímavosti, že se Ford pokoušel v České republice uspět s velikým SUV Explorer, který však neoslovil dostatek zájemců a nakonec přenechal místo kompaktnějšímu mavericku. Ten se bude muset vyrovnat s nadvládou korejských zástupců Hyundai Tuscon, Hyundai SantaFe a Kia Sportage, rostoucím podílem japonských automobilek Toyota, Subaru, a Honda (s modely RAV4, Forester a CR-V), ale i prémiových značek jako BMW nebo Mercedes-Benz. Od ledna do dubna 2005 Ford prodal v ČR pouhých šest kusů Mavericku.

Nenápadný krasavec

Pryč jsou časy, kdy maverick připomínal kvádr, zákazníci žádají atraktivní tvary, proto v roce 2000 a následně v roce 2004 oblékl automobil líbivý šat tvořený upravenými nárazníky, světlomety a celkově uhlazenějšími tvary. Přes kosmetické změny si maverick zachoval určitou nenápadnost, která mu dodává tajemnost. A tak přestože vypadá nenápadně, dokáže zevnějškem okouzlit. Záleží pouze na osobním vkusu, zda mu odoláte nebo propadnete.

Z praktických stránek designu stojí za pozornost zadní dveře se samostatně výklopným sklem usnadňujícím nakládání předmětů, otevření zadního skla umožňuje naložení předmětů i ve stísněném prostoru. Zavazadlový prostor s faceflitem nabobtnal, základní objem 470 litrů lze sklopením sedadel dělenými v poměru 60:40 zvětšit na 1810 litrů. Vzniklá rovná podlaha potěší kutily a notorické stěhovače, radost bohužel v zápětí pokazí zjištění, že béžová barva čalounění a koberců se rozšířila z interiéru do zavazadlového prostoru.

suv ford testy Udržet v čistotě béžový interiér není v dnešních podmínkách zásadní problém, ale zavazadlový prostor? Béžově vystlaný zavazadelník zkrátka není dobrý nápad. Tedy v případě, že nespatřujete v mavericku luxusní SUV, které zřídkakdy zavítá do terénu a v kufru bude převážet pouze navoněnou bagáž. Pokud nahlížíte na Fordovo SUV jako na pracovní nástroj, nebude béžová vaše oblíbená barva.

Poznámka: Punc pracovního nástroje dodalo mavericku i nedávné rozhodnutí českého zastoupení automobilky, jež začne konečně nabízet provedení N1 s možností odpočtu DPH.

Velikost a komfort nade vše

Jednoduché tvary, maximalistické ovládací prvky, komfortní kožená sedadla, vzdušnost a záplava béžové barvy, tak vypadal ve zkratce interiér testovaného vozu. Palubní deska s jednoduchými tvary neohromí materiály ani zpracováním, například výdechy ventilace umístěné v palubní desce nás překvapily otřepením, podobně nedokonalé zpracování objevíte u plastu obklopujícího tlačítka elektrického otevírání oken.

Právě obrovská tlačítka otevírání oken a ovládací prvky na středová konzole ve vás nutně vzbudí dojem, že sedíte v automobilu určeném zákazníkům, kteří milují velké věci. Středová konzola, jako jediná společně s řadicí pákou, tlačítky a páčkami vyvedená v černé barvě, obsahuje nejnutnější ovladače, z nichž některé přinejmenším zarazí. Například manuální klimatizace v automobilu s cenou přesahující milion korun vypadá skutečně podivně a příplatkovou automatickou klimatizaci byste v ceníku hledali marně.

Tím zvláštnosti nekončí. Klimatizace se z nepochopitelných důvodů deaktivuje, pokud nastavíte směr vyfukování na čelní sklo, znovu se aktivuje v pozici „sklo a nohy“ (při delších cestách nepoužitelné). Velikost ovládacích prvků, zejména tlačítek audiosystému, mlhových světlometů a vyhřívání zadního skla nepomáhá estetické stránce, ale zlepšuje orientaci. Rychle se zorientujete na přístrojové desce. Velkorysé uvažování designérů a konstruktérů naštěstí pozitivně ovlivnilo vnitřní prostor a odkládací plochy.

suv ford testy Nad hlavou předních i zadních cestujících se rozprostírá královský prostor, místo přebývá na zadních sedadlech i v oblasti kolen a neschází ani v oblasti ramen. Když se za 185 cm vysokého pasažéra posadí stejně vysoký spolujezdec, může počítat s cca 5 cm rezervou. Odkládacími plochami se nešetřilo. Pod příjemně dlouhou a širokou loketní opěrkou naleznete hlubokou přihrádku, vytvarovaný prostor na středovém tunelu udrží dvě láhve s nápojem, jedna z nich může mít litrový objem.

Výčet odkládacích ploch pokračuje kapsami na dveřích a přihrádkou na středovém tunelu. Zadní cestující se musí spokojit s jednou přihrádkou na zadní straně středového tunelu a kapsami na sedadlech řidiče a spolujezdce. O cestovní komfort se kromě podvozku starají široká kožená sedadla s charakterem luxusních křesel. Přestože boční vedení udrží tělo i v prudších zatáčkách, neobtěžuje rozložitější pasažéry těsným sevřením a negativně neovlivňuje pohodlí na dlouhých trasách.

Opora stehen je dostatečná u řidičů s výškou do 185 cm, široký rozsah nastavení sedadla, které probíhá z části elektricky a z části manuálně (sklon opěradla) pomůže rychle nalézt optimální pozici za volantem. Škoda, že tlačítko elektrického vyhřívání sedadla zakrývá vedení sedáku přímo doléhající na dveře. Aktivovat elektrické vyhřívání během jízdy tak vyžaduje notnou dávku trpělivosti.

Šest válců, čtyři rychlosti

Třílitrový šestiválec Duratec (3.0 V6 24V) je ve Fordu Maverick druhou a zároveň vrcholnou motorizací. Jednotka poskytující výkon 149 kW při 6000 otáčkách a točivý moment 262 Nm při 4850 otáčkách se usadila pod kapotou bez typického plastového obložení. Uvítací minuty probíhají podle obvyklého scénáře. Šestiválec naskočí s jemným ševelením a stejně jemně začne dávkovat sílu a točivý moment na kola přední nápravy.

Stav harmonie a pohody trvá do 4500 otáček, kde se charakter zvukového projevu mění a hladivé ševelení přechází v poměrně hlasité hučení, vzdálené projevu nejlepších benzínových šestiválců. Nedá se říci, že by motor svým projevem posádku vyloženě obtěžoval, ale decibelů, které pronikají do kabiny ve vysokých rychlostech, je zbytečně mnoho. Charakter zvuku navíc není sluchovému aparátu nejpříjemnější.

Hodnoty výkonu a točivého momentu teoreticky slibují rychlou jízdu, do hry ovšem vstupují faktory jako vyšší stavba karoserie a tím pádem větší odporu vzduchu, hmotnost 1655 kg a postarší čtyřstupňový automat bez možnost sekvenčního řazení a velmi dlouhými převody. To všechno spojeno dohromady způsobuje, že Ford Maverick dokáže uhánět slušnou rychlostí na rovince a svižně zdolat prudký kopec, ale na vytváření rychlostních rekordů a bleskurychlé předjíždění třeba i na rovných úsecích není stavěný.

I kvůli automatu, který váhá s podřazením, musíte počítat s delším časem potřebným na předjetí a rozhodně zapomenout na jakékoliv sportovní orgie. Ford Maverick osazený šestiválcem splňuje všechny předpoklady silného komfortního SUV, ale sportovce v něm nehledejte. Jak už bylo naznačeno, potenciál motoru silně tlumí čtyřstupňový automat s extrémně dlouhým třetím a čtvrtým převodovým stupněm, ve 130 km/h točí jednotka pouhých 2500 otáček.

Ačkoliv změna rychlostí probíhá relativně plynule, bez škubání a citelných prodlev, reakce na prudké sešlápnutí plynu, tedy požadavek kickdownu, je z pomalejších. Také chápání různých jízdních situací, například rozjezdy v kopci způsobují převodovce menší problémy, neboť chvíli zvažuje, jakou rychlost vlastně zvolit. Automat poskytuje možnost manuální volby pouze u prvního a druhého převodového stupně. Není to žádný zázrak, ale zvláště v terénu to oceníte.

Měření spotřeby systémem plná-plná (na palubní počítač se zapomnělo) prokázalo hodnotu 13,2 litru v kombinovaném cyklu s cca 30 procentním podílem jízdy ve městě, 40 procentním podílem mimo město a 30 podílem jízdy na dálnici. Při tankování narazíte na jednu kuriozitu. Ford Maverick využívá archaický systém otevírání nádrže samostatným klíčkem. Ten bohužel na čerpací stanici pouze zdržuje. Je rovněž podivné, že v oblasti nádrže není vůbec označení, jaké tankovat palivo.

Komfort a hlavně komfort

Na palubě mavericku panuje konejšivé pohodlí, tolik typické pro svalnaté americké koráby. Když za sebou zavřete dveře, přestane vás okamžitě trápit, zda silničáři už dorazili do vašeho kraje, aby zahladili drobné oděrky i obrovské výtluky způsobené tuhou zimou. Automobil překonává nástrahy českých vozovek s jistotou a elegancí, jež se vyrovná luxusním limuzínám.

Vynikající odhlučnění od okolního světa (ať už kol či prahů) způsobuje, že projetí menší i větší díry posádka uvnitř prakticky nepostřehne, pokud se zrovna neřítíte úsekem připomínající tankodrom, uslyšíte pouze tiché cvakání pneumatik a pocítíte mírné, ne nepříjemné pohupování. Frekvence pohupování se zvyšuje a míra příjemnosti snižuje na zvlněných cestách, ale i zde platí, že Ford Maverick je automobil hlavně komfortní, s nepatrnými sportovními ambicemi.

Tuto skutečnost paradoxně není potřeba příliš zohledňovat v zatáčkách, kde se 1762 mm vysoké SUV výrazně nenaklání a odhodlaně drží zvolenou stoupu. Na limitu se neprojevuje ani tak výška, jako hmotnost a systém pohonu všech kol s připojitelnou zadní nápravou, který způsobuje citelnou nedotáčivost. Prolétnout prudkou zatáčkou v rychlosti 80 km/h při zachování bezpečnosti ostatních účastníků silničního provozu ale není problém (v rychlosti o 10 km/h vyšší se už maverick logicky tlačí do protisměru).

suv ford testy

Zmíněný systém pohonu 4x4 Ford nazývá inteligentním systémem pohonu všech kol 4WD, jenž připojuje v případě potřeby zadní kola. Připojení zadních kol probíhá rychle a zvláště v terénu je velmi účinné. Pro pohyb v terénu dostal maverick následují vlastnosti: maximální světlá výška – 211 mm, úhel nájezdu vpředu – 19 stupňů, úhel nájezdu vzadu – 27 stupňů, úhel bočního náklonu – 45 stupňů, úhel stoupání – 45 stupňů a maximální brodivost - 600 mm.

Praktická jízda v terénu prokázala nadprůměrné schopnosti, efektivně pracoval pohon 4x4, automobil dobře kopíroval nerovnosti a zachovával si výbornou stabilitu, rázy od kol se přenášely dovnitř minimálně. Jen škoda, že se pod rázy otřásal volant. Jinak příjemnou jízdu v terénu může zničit automat, jenž nedokáže správně odhadnout situaci a neustále mění převody. V tomto okamžiku uplatníte možnost manuální volby prvního a druhého převodového stupně, jež ve vypjatých situacích v terénu dostačuje.

Řízení charakterizuje průměrná přesnost a především velmi účinný posilovač, který nepodává řidiči přesné informace o dění na vozovce a nepotěší zvláště ve vysokých rychlostech, na druhé usnadňuje manipulaci v městském provozu. Kůží potažený volant s dostatečně širokým věncem se dobře drží, ovládání tempomatu rozloženého na obě strany volantu nečiní řidiči problém. Brzdy vyžadují hrubější zacházení, brzdný účinek dostačuje, ale při opakovaném brždění se projevuje mírná tendence k vadnutí.

Když máte rádi pohodlí

Kdyby základní cena Fordu Maverick ležela o 150.000 Kč níže, měla by korejská konkurence velký problém. Jenže ona neleží. Za maverick zaplatíte minimálně 814.990 Kč (pokud se nerozhodnete pro novou variantu N1) a to s zážehovým čtyřválcem 2.3 litru. Testovaná verze 3.0 XTL stojí 1.029.990 Kč, což může samozřejmě vyvolat dojem, že to ve Fordu přehnali. Na jednu stranu za tuto částku získáte relativně silný a příjemný šestiválec, bohatou výbavu s koženými sedadly, šesti airbagy, téměř kompletní elektrickou výbavu, tempomat či pohon všech kol, ale také pouze manuální klimatizaci a jen čtyřstupňový automat.

Pro srovnání pekelný forester 2.5 Turbo (testovali jsme zde) přijde na necelý 1.050.000 Kč, Huyndai Tucson stojí s šestiválcem 2.7 litru (129 kW) a čtyřstupňovým automatem 779.900 Kč, Honda CR-V, pravda „jen“ s čtyřválcem 2.0 litru o výkonu 110 kW a také čtyřstupňovým automatem, stojí 839.000 Kč. Pokud bychom měli uvést jediný závažný důvod, proč o Fordu Maverick s šestiválcem vůbec uvažovat, bude to komfort. Cestovní komfort, kterého se vám za volantem tohoto SUV v nejvyšší výbavě dostane, jen těžko hledá konkurenta.

Plusy

• sympatický vzhled
• prostorný interiér
• komfortní a výborně odhlučněný podvozek
• pohodlná sedadla
• dobré jízdní vlastnosti v terénu i na silnici

Minusy

• nevhodně umístněné tlačítko vyhřívání sedadel
• béžové provedení zavazadlového prostoru
• kvalita zpracování některých prvků
• otevírání nádrže zvláštním klíčkem
• čtyřstupňová automatická převodovka s příliš dlouhými převody