Ford a jeho severoamerická střední i těžká nákladní vozidla ve velké galerii

Ford Model TT, který byl uveden v létě roku 1917 a vycházel z osobního typu Model T, od nějž se odlišoval především delším rozvorem náprav a robustnějším rámem, je dnes samotnou automobilkou uváděn jako první v dlouhé linii jejích užitkových vozidel a rovněž jako přímý předek jejích pick-upů.

Ford Model TT se stal prvním vozem značky s nosností do jedné tuny. Na základní podvozek si zákazníci mohli přiobjednat korbu a vozit tak nejrůznější zboží od dopisů až po pohonné hmoty. Model TT byl nejprve uveden na americký trh, ale mnoho se jich vyrobilo i v Evropě, v britském Manchesteru.

Kariéra prvního užitkového zástupce značky Ford se uzavřela v roce 1928. Přímým nástupcem se stal Model AA s nosností do 1,5 tuny, který po pěti letech na trhu vystřídal Model BB. V obou případech se jednalo o užitková vozidla, která podobně jako jejich předchůdce sdílela techniku s tehdy aktuálními osobními vozy značky Ford, od nichž se odlišovala především robustnějším rámem a možností volby delších rozvorů náprav.

Ford Model TT: Co byla zač zapomenutá Plechová Líza?

Ford COE

Ford během třicátých let dvacátého století věnoval užitkovým vozidlům stále větší pozornost a v jejich druhé polovině se objevuje modelová řada, která se svým vzhledem i technikou začíná výrazně vzdalovat osobním vozům své značky. Pro modelový rok 1938 uvádí automobilka Ford první zástupce tzv. COE (Cab Over Engine) modelů, které charakterizuje velmi krátká příď a kabina usazená prakticky nad přední nápravou a pohonnou jednotkou.

Nabídka provedení modelů COE byla koncem třicátých let skutečně pestrá a v následujícím desetiletí se dále rozšiřovala. Zákazníkům byla k dispozici dvounápravová provedení s velmi krátkým rozvorem, která byla nabízena jako vozidla s vybavením pro odtahové služby nebo tahače návěsů. V nabídce byly i třínápravové verze vhodné pro přepravu těžších nákladů a Ford COE býval i základem hasičských vozidel.

Design předních partií a kabin modelů COE se vyvíjel od konce třicátých let až do poloviny padesátých let dvacátých let v podobném stylu jako u pick-upů a kapotových nákladních vozidel značky Ford a to včetně slavné první generace F-Series, uvedené v modelové roce 1948. Ford COE s nosností do dvou tun byl koncem čtyřicátých let většinou poháněn zážehovými řadovými šestiválci a osmiválci o objemu 3,7 až 4,2 l a výkonu 71 až 82 kW.

Ford slaví 100 let svých pick-upů. Prohlédněte si obří galerii

Ford C-Series

Ford v roce 1957 uvedl nástupce modelů COE v podobě řady středních a těžkých nákladních automobilů C-Series s moderní bohatě prosklenou a prostornou kabinou usazenou přímo nad přední nápravou a pohonnou jednotkou. Vozidla této modelové řady byla nejčastěji využívána pro dopravu nákladů na krátkých trasách, v komunálních službách a velmi často byla základem hasičských speciálů.

K přednostem C-Series patřila možnost vytvořit vozidlo s větší plochou pro nástavbu než u konvenčních nákladních vozidel s klasickou kapotou motoru. Řidič měl navíc díky své pozici a nejen na poměry druhé poloviny padesátých let velké zasklené ploše velmi dobrý přehled o dění před a po stranách vozidla. Přístup k motoru byl umožněn po odklopení kabiny vpřed. V prvním modelovém roce bylo vrcholem nabídky C-Series provedení s označením C-900, jehož 5,4litrový zážehový osmiválec disponoval nejvyšším výkonem 156 kW.

Ford nabízel C-Series v řadě provedení s dvounápravovými a třínápravovými podvozky v letech 1957 až 1990. Během třiatřiceti let výroby se vzhled této modelové řady téměř nezměnil, ale paleta pohonných jednotek prošla řadou změn. V první letech produkce byly k dispozici výhradně zážehové řadové šestiválce a osmiválce z vlastní produkce automobilky Ford. První C-Series se vznětovým motorem byl představen v roce 1963. Vedle motorů Ford pak byla tato vozidla dodávána i s šestiválci Cummins a osmiválci Detroit nebo Caterpillar.

Víte, že Ford vyrábí nákladní auta? Nyní je začíná prodávat také u nás!

Ford L-Series

Ford vedle svých nákladních automobilů s kabinou usazenou nad přední nápravou, jejichž nejvýraznější a nejrozšířenější zástupce představují vozidla C-Series prakticky od třicátých let dvacátého století nabízel i konvenční vozy s klasickou kapotou motoru a kabinou řidiče posunutou za ní. Vyvrcholením této linie se stalo v roce 1970 uvedení L-Series, nahrazující do té doby nabízené N-Series, T-Series a největší zástupce F-Series.

První generace L-Series z let 1970 až 1995 byla na trh uvedena ve čtyřech velikostech s dvojicí různých provedení kapoty motoru a širokou paletou zážehových i vznětových pohonných jednotek. Následně nabídka verzí rozrůstala od středně těžkých vozidel po těžké tahače pro dálkovou dopravu. Vrchol představovala provedení s označením LTL-9000, jejichž vznětové šestiválce o objemu 14,0 nebo 14,6 l v sedmdesátých letech disponovaly výkonem kolem 280 kW.

V historii L-Series je důležitý rok 1988, kdy tuto modelovou řadu rozšířil Ford AeroMax jehož název dával jasně najevo, že při vývoji hrála velkou roli aerodynamika, což svými tvary dokazovalo provedení kapoty motoru spolu s řešením hlavních světlometů, blatníků předních kol a nárazníku.

Druhá generace L-Series byla uvedena pro rok 1996 se zcela novým designem a podvozky s vyšší nosností. Paleta pohonných jednotek se však omezila pouze na přeplňované vznětové šestiválce značek Caterpillar, Cummins a Detroit Diesel s objemy od 10,0 do 14,6 l a výkony od 190 do 354 kW.

Ford se ve druhé polovině devadesátých let rozhodl pro ukončení svých aktivit v oblasti těžkých nákladních vozidel pro severoamerický trh. Výrobní linku i práva a všechny podklady pro další produkci získal Kenworth. V letech 1998 až 2008 pak vznikala vozidla druhé generace L-Series pod značkou Sterling.

Ford CL-9000

Ve druhé polovině dvacátého století měl Ford širokou paletu středních a těžkých nákladních vozidel. Řada z nich je dnes již zapomenuta, ale v roce 1977 byl představen model CL-9000 pro modelový rok 1978, který má dodnes především na domácí půdě silnou základnu příznivců.

Ford vyvíjel CL-9000 sedm let a výsledkem se stal na dobu vzniku moderní tahač, snižující oproti svým předchůdců provozní náklady o 20 procent. Vedle toho však přitahoval pozornost i svým designem a komfortem, který poskytovala prostorná hliníková kabina se vzduchovým odpružením.

Ford CL-9000 byl v letech 1978 až 1991 nabízen s konfiguracemi podvozku 4x2 a 6x4. K pohonu nejčastěji sloužily vznětové motory z produkce značek Cummins, Caterpillar a Detroit Diesel.

Kenworth, Peterbilt a další: Galerie hvězd amerických dálnic

Ford F-650/F-750

V současnosti představují největší užitková vozidla značky Ford na severoamerickém trhu modely F-650 a F-750, které jsou ve své druhé generaci nabízena od modelového roku 2016. První generace byla uvedeny v roce 2000, kdy nahradila řady F-600, F-700 a F-800, které byly na trhu od roku 1980.

Ford představil druhou generaci modelů F-650 a F-750 v předstihu již v roce 2015 a předpremiéra se odehrála dokonce již v roce 2014. V současnosti lze volit jeden ze tří typů kabiny, označených Regular Cab, SuperCab a Crew Cab, přičemž poslední z nich disponuje dvěma páry dveří. Na výběr je i z několika typů podvozků s různými rozvory náprav.¨

Paleta pohonných jednotek nabízí 6,7litrový turbodiesel V8 Power Stroke ve třech výkonových variantách. Základem je 199 kW a 914 N.m, následuje 221 kW s točivým momentem 948 N.m a vrcholem je 243 kW s 982 N.m točivého momentu. Vznětové osmiválce doplňuje zážehový desetiválec o objemu 6,8 litru, který disponuje výkonem 235 kW a točivým momentem 623 N.m. Vznětové i zážehové motory spolupracují se šestistupňovou automatickou převodovkou. V případě benzinového motoru nabízí Ford již z výroby přestavby na LPG nebo CNG.

Foto: Ford Motor Company, Autowp.ru, Wheelsage.org, Auto.cz