TEST Honda Civic Type-R – Predator 3

V Evropě se bohužel zatím moc modelů nesoucích na karoserii magickou formulku Type-R neprodalo, ale i to málo stačilo k tomu, aby se stala respektovaným pojmem. Když vynecháme supersport NSX, jenž v ještě ostřejší verzi NSX-R vynechal slůvko „Type“, je stávající Civic Type-R, nebo také CTR, jak jej označují příznivci značky, teprve třetím sportovním predátorem, a to po kultovní osm let staré Integře a šestiletém Accordu (test zde). Ty jsou ale již minulostí a tak je CTR, který byl vloni lehce faceliftován, v současnosti jediným modelem, který nese dál pověst této řady. Je si svých schopností vědom, proto se neschovává podobně jako celá řada jeho konkurentů za decentními tvary karoserie, ale dává svou sílu okázale najevo zvýrazněnými nárazníky, prahy, obřím střešním křídlem a sedmnáctipalcovými litými koly. Tato kombinace propůjčuje jinak stylisticky trochu zakřiknutému třídveřovému civiku opravdu agresivní výraz, a to obzvlášť v případě, že je lakován černě, tehdy totiž vyniknou červená loga výrobce.

TEST Honda Civic 2.0 i-MMD (135 kW) Sport – Něco na Silvestra

Ani vnitřek za sportovním zevnějškem nezaostává. Tříramenný volant má v současnosti jeden z nejhezčích tvarů vůbec a v poloze tři čtvrtě na tři se dobře drží, zvýraznění má též ve „13:50“ jinak by ale jeho věnec mohl být tlustší, to pro ty, kteří jsou snad zvyklí ho držet ještě někde jinde. Vadil nám však jeho výrazný odklon od svislé osy, obvyklý spíše u kompaktních MPV, svislejší poloha by rozhodně nebyla na škodu. To samé platí o podélném nastavení jeho sloupku, volant se nachází se dost blízko přístrojové desky, takže se u něj musí sedět nakrátko, což u vyšších osob zhoršuje obsluhu pedálů.

Přístroje mají bílý podklad, červené pole otáčkoměru začíná na slibných 7900 ot/min. Sportovní sedadla s výtečným bočním vedením dole i v ramenní oblasti skvěle drží tělo, zároveň ale jejich čalounění není přehnaně tvrdé. Umístění řadicí páky na výběžku středového panelu sice vypadá i díky gumové manžetě dost divně, po pár desítkách kilometrů ji ale už nikdy nebudete chtít mít nikde jinde a v ostatních autech budete ještě docela dlouho po opuštění CTR sahat do míst, kde bývala kovová hruška „tajpáru“. Dlouho nezapomenete ani na řazení samotné, krátké a extrémně přesné dráhy nemají v této kategorii konkurenci.

Co se nám ale líbilo už méně je až příliš zřetelná snaha výrobce na současné sedmé generaci Civiku ušetřit. V interiéru nenajdete jediný měkčený plast, stříbrný dekor na středovém panelu a na klikách dveří je citlivý na poškrábání a vpravo od plynového pedálu je vidět všemožná kabeláž. Je jasné, že je Type-R především pro ty, kteří sedí vepředu, a tomu napovídá i neuvěřitelně nízká užitečná hmotnost vozu, která je pouze 280 kg (Civic 3D 1,6i ji má 413 kg), ale to ještě není důvod k tomu, aby vzadu zcela chyběly opěrky hlavy(!), což je z bezpečnostního hlediska těžko omluvitelné. Naopak pochvalu ale zaslouží opravdu dobrá nabídka prostoru pro kolena. Zavazadlový prostor má objem 315 l, což je na třídveřové auto odpovídající hodnota, pod podlážkou je pouze dojezdové kolo.

TEST Honda Civic Type R GT – Superhrdina oprášil kostým

Dost bylo ale statických dojmů, pojďme nastartovat zážehový atmosféricky plněný čtyřválec 2.0 i-VTEC s plynule proměnným časováním a zdvihem ventilů. Hondám bývá často vytýkán ať už subjektivní, nebo skutečný nedostatek síly v nízkých otáčkách. To ale neplatí v případě tohoto Civiku, který má dostatek točivého momentu, i když vzhledem k jeho schopnostem ve vysokých otáčkách se může i v tomto případě zdát jeho dynamika nevalná. Již při rozjezdu a zahřívání motoru klidnou jízdou je znát potenciál jednotky, která ochotně reaguje na každé sešlápnutí plynového pedálu. Do 4000 ot/min se projevuje dostatečně schopně pro svižnou jízdu, v rozmezí 4000-6000 ot/min už uspokojí požadavky většiny řidičů na sportovní jízdní styl. A právě v těchto sférách, v nichž už se u většiny vozů většinou řadí výše, začínají orgie jménem VTEC, tedy přesněji řečeno i-VTEC. Teprve při 6000 ot/min totiž dojde k přepnutí na ostrou vačku a Civic vyrazí vpřed jako zběsilý, ručka otáčkoměru mine sedmičku, nezastaví se ani před červeným polem motor by se nejspíš nechal vytáčet jako motocyklový, nebýt nelítostného omezovače, který vám zkazí radost z akcelerace při famózních 8250 otáčkách. Dále už jde v současnosti snad jen čtyřválec 2.0 VTEC u roadsteru Honda S2000 a rotační Renesis sedanu Mazda RX-8.

Výborné je, že když přeřadíte v otáčkách blízkých omezovači, motor se na vyšší stupeň dostane opět nad 6000 ot/min, takže je v případě potřeby možné udržovat stále pekelné tempo, kterému stačí ze současné automobilové produkce jen máloco, o čemž vypovídá i akcelerace z nuly na 100 km/h za 6,6 s. Mluvíme tedy pochopitelně nikoliv o jízdě po dálnici, 235 km/h uváděných Hondou může kdejaký výkonný sedan překonat, ale o jízdě po okreskách, které má Civic nejraději, protože podvozek je přinejmenším stejně rychlý, jako motor. Nechce se ani věřit, že máte v rukou vůz s předním pohonem, neutralita podvozku s McPhersony vpředu a lichoběžníky vzadu je přímo čítanková, vozu nevadí ani přejezdy nerovností, ani příčných spár, stále suverénně sleduje zvolený směr jízdy. Karoserie se naklání jen minimálně, však je také pérování pořádně tuhé, stále ještě však v mezích snesitelnosti, jízda serpentinami vám však dá zapomenout na občasné masáže meziobratlových plotének od obzvláště povedených výmolů, v zatáčkách za sebou necháte i nejednu sportovní „čtyřkolku“. Řízení je sice trochu „mrtvé“ v přímém směru, ale v zatáčkách má dobrou zpětnou vazbu a skvěle spolupracuje, Civic si dokonce nechá líbit i dodatečné korekce volantem v zatáčce a světe div se, na limitu přechází ne do nedotáčivého, ale lehce přetáčivého smyku s tím, že jej lze (pokud máte pevné nervy) korigovat, případně odvracet protipohybem volantu, ovšem přece jen raději spíše v pravotočivých zatáčkách... Vynikají bylo chování šasi při nouzovém brzdění v zatáčce, zadní nápravu tento manévr vůbec nevyvedl z klidu.

TEST Honda Civic Type R – Excentrik vyměknul, ale to je dobře!

Jediným neduhem motoru 2.0 i-VTEC je jeho hlučnost. Ta sice ke sportovním vozům patří, ale řev, kterým Civic častuje posádku prakticky již od 4000 je od 6000 na delších trasách už pěkně nepříjemný, pár kilo tlumicích hmot navíc by určitě neškodilo a dynamice neublížilo. Uvítali bychom také lepší účinek posilovače řízení při náhlém otáčení volantem při jízdě nízkými rychlostmi, například při manévrování ve městě, v tomto případě posilovač nestíhá a řízení nepřiměřeně tuhne. Spokojeni jsme nebyli také se zoufale velkým poloměrem otáčení, leckterý sedan vyšší střední třídy je na tom v tomto ohledu lépe. Trochu nás překvapily brzdy, Hondy se vyznačují plynulým chodem pedálu, zatímco na ten u CTR bylo třeba vyvinout větší sílu, než bývá u této značky obvyklé, na účinnost to ale nemělo sebemenší vliv.

Co říci závěrem? Civic Type-R je opravdu extrémním sportovním náčiním, se kterým si za velmi zajímavé peníze opravdu užijete. Z hlediska čistě sportovních schopností mu nelze snad až na řízení v přímém směru nic vyčíst, pokud jde o interiér, už je třeba trocha shovívavosti, kterou ale zájemci o podobný vůz určitě mít budou.