Hyundai Coupé

Jsem asi nějaký divný. Když totiž Hyundai představil předchozí generaci vozu Coupe, byl jsem z jeho svalnatých tvarů doslova nadšený a oceňoval jsem eleganci a výlučnost tohoto modelu. Když přišel jeho facelift s kulatými světlomety, na jehož přídi bylo možné napočítat asi deset světelných zdrojů, zamlouval se mi už méně, zatímco u části známých získal o něco lepší kredit. Byl jsem tedy zvědavý, co se mnou provede nová generace, u níž bylo díky stylingu modelů Lantra a Accent již dlouho před premiérou jasné, že bude vyhlížet výrazně konvenčněji.

Na první pohled mě potěšil profil vozu, který si zachoval základní rysy svého předchůdce, a to zejména tvar bočního okna a typické zvlnění nad oběma blatníky. Nyní však postrádá ostře vystupující vrcholky "bicepsů", zato má ale přede dveřmi výdechy horkého vzduchu, stylizované ve tvaru žraločích žáber. Předchůdce měl také nižší příď, což mu možná propůjčovalo více dynamický výraz.

Velmi zdařilá je rozhodně záď vozu, a to díky stylistické čistotě, kdy jsou zadní svítilny citlivě zakomponovány do celku, výhružně působí dvě koncovky výfuku ve spoileru pod zadním nárazníkem. Trochu více se však podle mého názoru mohli designéři odvázat při tvorbě přední části vozu. Všechny linie i křivky jsou v pořádku, obrovská krycí skla předních světlometů ve stylu Toyoty Supra s dvojicí kruhových předních světlometů a notnou dávkou chromu se asi nebudou zamlouvat každému.

Interiér předchůdce měl tvarově velmi zdařilou přístrojovou desku a sedadla s velmi dobrým bočním vedení a ergonomicky tvarované ovladače. Pokud jde o vzhled toho stávajícího, tak s úspěchem "opisoval". Přestože je přístrojová deska úplně jiná, vyhlíží také neotřele a zároveň sportovně, i když je znát odklon od korejských křivek k německy pravoúhlým tvarům, stylingu tlačítek, středového panelu i přístrojů v kapličce. Obrovský skok kupředu se stal v kvalitě slícování plastů i použitých materiálů, měli jsme však při prvním seznámení pocit, že boční vedení sedadel minulého kupé bylo o něco lepší (přestože na fotografii se to nezdá). Pokud jde o výbavu, má Coupe palubní počítač, klimatizaci, kovové pedály, trojice kruhových přístrojů na středovém panelu informuje o využívaném točivém momentu motoru, okamžité spotřebě a napětí akumulátoru, což jsou prvky známé ze závodních vozů. Zavazadlový prostor kupé činí solidních 312 l.

Nové Coupe dostalo do vínku dva motory. Tím prvním je starý známý dvoulitrový čtyřválec s výkonem 102 kW při 6000/min a točivým momentem 181 N. m při 4500/min. S touto jednotkou vůz zrychlí z 0 na 100 km/h za 9,2 s, a to za pomoci pětistupňové převodovky s přímým řazením. V případě samočinného čtyřstupňového ústrojí je kupé schopno jet 196 km/h a akcelerovat na stovku za 10,5 s.

Druhým motorem je vidlicový šestiválec o objemu 2,7 l s poněkud "sešněrovaným" výkonem 123 kW při 6000/min a točivým momentem 245 N. m při 4000/min. Ten dokáže za pomoci šestistupňové převodovky s přímým řazením, která je japonského původu, zrychlit z klidu na 100 km/h za 8,2 s a jet rychlostí 220 km/h.

Potěšitelné na těchto hodnotách je fakt, že je vůz schopen jich dosahovat s bezolovnatým benzinem oktanového čísla 91, což provozní náklady oproti konkurenci, která požaduje 95, a nezřídka i 98 oktanů, trochu sníží. A když už je řeč o benzinu - dvoulitr s "manuálem" má kombinovanou spotřebu 8,4 l na 100 km, s "automatem" 9,1 l a šestiválec si řekne o 10,4 l na 100 km.

Šasi Coupe je vpředu tvořeno vzpěrami McPherson, vzadu jsou dvojitá příčná ramena, a vyladění podvozku si tentokráte vzala automobilka na starost sama, když vycházela z nastavení, které pro minulou generaci pomáhalo najít Porsche. Přední i zadní kola o rozměru 215/45 R 17 jsou opatřena kotoučovými brzdami, vpředu s vnitřním chlazením. Standardem je také aplikace systémů ABS, EBD a TCS.

S vozem Hyundai Coupe jsme absolvovali krátkou zkušební jízdu po vesměs velmi klikatých a docela nerovných silničkách. Vyzkoušeli jsme vůz se šestiválcem, u něhož jsme ocenili dobrý zátah v celém spektru otáček, i když bychom uvítali výraznější "špičku" v těch vysokých. Jednotka byla skvěle odhlučněna, na sportovní kupé však možná až moc dobře. Šestistupňová převodovka pracovala přesně a měla docela krátké dráhy, a také volant se dobře držel. Jízdní vlastnosti jsou lepší než u předchůdce, vzhledem k ne zrovna nejpřesnějšímu řízení však není možně naprosto precizně projíždět ostré zatáčky a serpentiny. Zda jsou naše první dojmy objektivní však zjistíme, až podrobíme vůz klasickému redakčnímu testu.