Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Laura je sovětský sporťák, který zaujal Gorbačova

Tomáš Dusil
Diskuze (4)
Laura byla v SSSR vyrobeným automobilem, vznikajícím v letech 1982 až 1985 v Leningradě. Co má společného s naší zemí a proč zaujala i Michaela Gorbačova?

Cílem dvou ruských techniků Dmitrije Parfjonova a Genadije Chainova, otců vozu Laura, byla ruční výroba automobilů, takzvaných „samodělků“ (samavto), které byly v 80. letech v Sovětském svazu veskrze populární. Dokonce měla tato podomácku vyrobená auta svůj vlastní klub, který sdružoval majitele-výrobce těchto zajímavých vozítek. A přesně do této koncepce zapadá vůz Laura. Stejně jako u jiných „samodělků“, také v jejím případě museli konstruktéři zapomenout na sofistikovaná technická řešení či použití v té době unikátních systémů. Někdejší tvůrci těchto vozidel pracovali s tím, co měli, respektive s tím, co jim nabízel sovětský automobilový průmysl. To se týkalo zejména mechaniky těchto aut, která byla s nezbytnými úpravami převzata z automobilů, dostupných na sovětském trhu. Konkrétně se jednalo o zavěšení kol, řízení a pohonnou jednotku včetně převodovky.

Chceme něco jiného!

Trh s osobními automobily byl v Sovětském svazu samozřejmě silně omezený. To sice platilo i v jiných státech RVHP, avšak situace v SSSR byla i oproti té, jakou jsme znali u nás, ještě citelně horší. Koupě západního auta tady byla pro běžného občana, byť třeba i výše postaveného, takřka nemožná. Pouze ty nejvyšší téměř výhradně stranické špičky se mohli těšit ze západních strojů. To, že měl Leonid Brežněv sbírku drahých a luxusních aut prémiových značek, je dnes stejně známé jako to, že se Jurij Gagarin proháněl nočními ulicemi Moskvy v kupé Matra D-Jet. Francouzský sporťák si však historicky první kosmonaut světa nekoupil, nýbrž jej dostal darem. Naproti tomu třeba známý letecký konstruktér A. N. Tupolev používal pro své cesty běžnou Volhu „Carevnu“.

Touha odlišit se, respektive jezdit něčím, co jiní nemají, dala vzniknout výše zmíněným samodělkům. Některé z nich skutečně plně odpovídaly výrobě v domácích podmínkách, jiné, což je i případ Laury, ale vypadaly veskrze k světu a hlavně moderně.

Každý měl svůj

Vůz Laura předvedli jeho ruští tvůrci poprvé v roce 1985 v ulicích Leningradu, tedy tři roky od zahájení prací na něm. Auta vznikla hned dvě, prakticky úplně stejná. Snad, aby se oba pánové nehádali, kdo bude s autem jezdit. Laura byla oproti jiným samodělkám zajímavá tím, že na rozdíl od nich využívala pouze minimum dílů z velkosériové produkce. Zážehový čtyřválec poskytla Lada 2105, dárcem převodovky se stal Záporožec a podvozek pro změnu pocházel z Lady Niva, přičemž prodělal určité úpravy. Laura tak nabízela kupodivu pohon předních kol, což bylo v té době v SSSR docela unikum. Vždyť ve stejném roce debutovala revoluční Lada Samara, o rok později pak stejně koncipované Aleko, neboli Moskvič 2141.

Laura ale byla zajímavá také svojí karoserií. Využívala trubkový příhradový rám, který kryly panely karoserie vyrobené z plastů. Pozoruhodná byla také výstroj automobilu. Přístrojový štít byl poměrně avantgardní a nechyběl dokonce panel systém Check-control, upozorňující řidiče na nejrůznější provozní anomálie a závady. Signalizoval třeba nedovřené dveře či úbytek některých provozních kapalin. V podstatě tedy to, co nabízela v té době mnohá západní auta sériově.

Zaujala Gorbačova i Čechoslováky

Unikátní ruský sporťák se svými tvary i technickými řešeními vymykal zvyklostem u „samodělků“. Brzy se o ní dozvěděl také generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov. Ten si vůz doslova zamiloval, takže následně pověřil ministra automobilového průmyslu SSSR Poljakova, aby oba mladé konstruktéry oslovil a nabídl jim angažmá v rámci projektu sovětského auta pro rok 2000, známého jako Ochta.

Pro nás má Laura zvláštní význam. V někdejší ČSSR se objevila coby exponát tehdy naprosto jedinečné výstavy „100 let automobilu“, pořádané v roce 1986 v někdejším Paláci kultury v Praze, dnes Kongresovém centrum. Byl jsem tam coby dítě dokonce dvakrát. Možná si někteří vzpomenete na krásnou stříbrnou Škodu Rapid v exportní verzi, co stála na podstavci venku před vstupním vestibulem. Na Lauru si však moc nepamatuji. To spíše na Ladu Samaru, Porsche 944 a BMW řady 7 E32. Na výstavě v Praze také Laura údajně zaujala Nuccia Bertoneho, slavného designéra a někdejšího majitele studia Bertone, tvůrce karoserie Škody Favorit. Následně se Laura objevila také na československých silnicích, když s oběma vozy přijeli jejich ruští tvůrci v rámci návštěvy Prahy. Celou cestu tehdy jeli „po ose“. V roce naší výstavy prodělal také jeden z exemplářů modernizaci, mimo jiné dostal červený lak.

Do devadesátých let

Oba tvůrci své auto neustále zdokonalovali, přičemž v letech 1990 až 1992 došlo na další, mnohem výraznější modernizaci. Karoserie je od té doby ještě atraktivnější, když v některých rysech připomíná Pontiac Firebird či Fiero z 90. let, zadní část zase vypadala trochu jako z Toyoty MR2 či Fiatu X1/9. Pod kapotou se objevil pětiválec Audi, vůz pak dostal pojmenování Laura xc20.

Osud obou automobilů narozených v polovině 80. Let mizí ve druhé polovině let devadesátých v nedohlednu. Laura jako taková však existuje dál. A sice ve společnosti Laura Armored Vehicles, která se zabývá pancéřováním vozidel, zejména americké produkce. Konkrétně nabízejí třeba Chevrolet Suburban či Cadillac Escalade ESV. Laura tedy žije, byť v poněkud jiné formě než původně.

Tomáš Dusil
Diskuze (4)
6. 8. 2017 09:29
CCCP
Dalsi ruskej srot ....
5. 8. 2017 07:35
Cest praci
Tak konpletný podvozok z Nivy to nemá. Skôr len prvky prednej nápravy, keďže to má predný pohon a v tom čase tuším v Rosku s pohonom predných kolies okrem nivy nič nebolo
4. 8. 2017 23:04
Cest praci
Sportak na podvozku Nivy, skvely napad, muselo to jazdit ozaj paradne.
4. 8. 2017 20:46
Laura v PK
Ano, ta Laura v PK skutečně byla, byla červená, stála úhlopříčně v rohu hned vedle krásně takřka z 0 rekonstruovaného veterána a byla prezentována jako prototyp z dílny studentů jakési leningradské školy (bližší detaily už si fakt nepamatuju). Díky autorovi za připomenutí roku konání výstavy - ten už jsem zapomněl. Na tu výstavu jsem speciálně jel se podívat, podařilo se mi udělat i několik jejích fotek. Okolo toho auta a toho veterána vedle (kterého jsem taky fotil) jsem strávil nejvíc času. Na rozdíl od autora ale já si zase třeba vůbec nepamatuju ta ostatní jmenovaná auta, určitě jsem si je také prohlížel, ale protože fotek a popisů takových aut bylo ve Světě motorů, který jsme s otcem pravidelně už od 60.let kupovali, mraky, tak moji pozornost nijak zvlášť neupoutali a ani jsem je nefotil.