TEST Mercedes-Benz C 220 CDI - zpátky ve hře

V názvu má písmeno C, avšak podle prodejních výsledků a významu v celém portfoliu značky si jednoznačně zaslouží áčko. Navíc s hvězdičkou a dvakrát podtržené. Mercedes-Benz třídy C září v posledních letech ze všech trojcípých hvězd na automobilovém nebi nejjasněji, táhne do showromů značky nejvíc klientů a má výrazný podíl na úspěších a neúspěších celé automobilky. Vždyť během sedmi let si tohoto zástupce prémiové části střední třídy pořídilo více než 2 milony zákazníků.

Není proto divu, že na novou generaci céčka čekaly jako na spasení davy manažerů, podnikatelů a obchodních cestujících. Předchozí třída C měla výborné renomé, dobře vypadala, dobře se řídila, nabízela vysoký cestování komfort, kvalitní materiály a špičkové zpracování. Přestože i v době odchodu do důchodu vypadá starší céčko atraktivně, střídání stráží muselo přijít. Konkurence totiž stihla své modely úspěšně obměnit nebo alespoň výrazně inovovat a začala vyšším patrům střední třídy dominovat.

mercedesbenz testy strednitrida
 

Nový Mercedes-Benz třídy C stuttgartský výrobce představil na autosalonu v Ženevě letos na jaře a těšil se na nadšené reakce odborné i laické veřejnosti. O novince se sice psalo vesměs pozitivně, ale mezi řádky bylo možné vyčíst jisté rozpaky. Když jsem poprvé usedl za volant nové generace třídy C právě na ploše výstaviště Palexpo v Ženevě, zavládly ve mně rozporuplné pocity. Učaroval mi vnější design, který posunul dříve usedlé auto blíže sportovně střiženému BMW a Audi.

Myslím, že se vnější design povedl komplexně. Přední část působí vyzývavě, profil je uhlazený a elegantní a záď v sobě kombinuje dravost přídě a elegancí boků. Inspiraci největší třídou S ani nelze nepostřehnout, ale vadí někomu, že céčko vypadá stejně dobře jako esko?

Členitý zvenčí, strohý uvnitř

Ovšem interiér na mě zapůsobil přesně opačně. Nesčetné oblouky a záhyby tvořící dohromady zajímavou kreaci, nahradily přísně geometrické tvary, jež spojeny dohromady, vytvořily na první pohled jednoduchou a docela tuctovou palubní desku. „Čert vem“ tvary, říkal jsem si tehdy na výstavišti, ale co materiály? Podle reakcí především potenciálních kupců jsem nebyl sám, kdo si tam ve Švýcarsku myslel, že plasty vypadají na sice nejdostupnější, ale stále luxusní limuzínu od Mercedesu příliš lacině.

No a tak jsem se těšil na opětovné setkání v redakčních testu, které první dojem někdy potvrdí, ale jindy vyvrátí. I tentokrát platila druhá varianta. Nebudu zastírat, že na mě plasty palubní desky ani napodruhé velký dojem neudělaly, ale s přihlédnutím na bezchybné zpracování a relativně příznivou cenu auta, beru materiály na milost. Navíc různé chromové a hliníkové doplňky a ozdůbky, špičková tlačítka, hliníkový podklad středového tunelu a přístrojové desky dělají zázraky.

Pár takových „serepetiček“, navrch výklopnou barevnou obrazovku a interiér hned vypadá, jak má.

Tak a teď trochu podrobněji a hezky postupně. Rozměrnými a do dostatečného úhlu se otevírajícími předními dveřmi jste pohodlně nastoupili, sedíte za volantem a díváte se před sebe. Co vidíte? Vidíte graficky hezky zpracovaný a přehledný přístrojový štít s velkými analogovými přístroji s dominantním rychloměrem uprostřed. Uprostřed rychloměru dále vidíte obrovský displej s logicky rozvrženými údaji napsanými dostatečně velkým fontem.

mercedesbenz testy strednitrida
 

Otočíte hlavu mírně dolů a váš zrak spočine na tříramenném volantu s příjemně tlustým věncem a lehce dostupnými tlačítky ovládacího kříže vlevo i vpravo. Otáčíte hlavu mírně doprava a vidíte středovou konzolu s dostatečně velkými tlačítky audiosystému a ještě většími kruhovými ovladači klimatizace, které však našly útočiště až v samém podloubí středové konzoly. Přesto jsou dobře přístupné.

iDrive á la Mercedes-Benz

Obkroužíte zrakem řadicí páku s elegantní a příjemně tvarovanou hlavicí a zastavíte se na chromovaném otočném ovladači nápadně připomínajícím „klobouček“ systému iDrive automobilky BMW. Bingo. Mercedes-Benz se skutečně inspiroval vynálezem svého odvěkého rivala a vyvinul svou vlastní verzi centrálního ovládacího systému. Poprvé jste se s ním mohli seznámit v testu nové generace třídy S (čtěte test Mercedes-Benz S 350 CDI), tohle bylo tedy setkání druhé a další budou jistě následovat.

Mercedes udělal přesně to, o čem píše každá moderní marketingová příručka: Od BMW si vypůjčil princip fungování centrálního ovládacího systému, ale zvolil vlastní zpracování. Nebo ještě jinak – Mercedes-Benz okopíroval to dobré z iDdrive a odstranil některé chybky. Systém Mercedesu se tak ve srovnání s iDrive může pochlubit větší logičností, přehledností, snazší zapamatovatelností a navrch hezčí grafikou. Pomocí otočného ovladače můžete ovlivňovat všechny základní funkce a přitom prakticky nehrozí, že se ztratíte.

mercedesbenz testy strednitrida
 

Nová třída C boduje i v dalších ostře sledovaných oblastech. Sbírá ode mě plný počet bodů za pohodlné sedačky s dostatečně dlouhým a širokým sedákem i opěradlem se solidním bočním vedením a samozřejmě velkým rozsahem nastavení. Dobře si vedou i zadní sedačky, jejichž kvalitu trochu zastiňuje fakt, že se zadní dveře otevírají do relativně malého úhlu, čímž lehce znepříjemňují nastupování.

Vnitřní prostor se ve srovnání s předchozí generací vozu mírně nafoukl, ovšem nikterak výrazně. Vzadu čeká pasažéry více místa u kolen, ovšem nad hlavou to není žádná sláva. Dobře se Mercedes-Benz vypořádal se zavazadlovým prostorem. Jeho základní objem 475 litrů možná neoslní, ale potěší možnost otevření (a to skutečného otevření, kdy víko vystřelí nahoru) tlačítkem na klíčku, lehký chod víka i velikost vstupního otvoru.

Vylepšení výborného

V prémiové části střední třídy vznětový motor většinou nebývá zdrojem nepříjemných pocitů, ať už vyvolaných akustickými vlastnostmi nebo dynamickými parametry. Naftové agregáty Mercedesu s označením CDI si v tomto ohledu vedou dlouhodobě výborně, sklízí chválu za přijatelný zvuk a výborné odhlučnění, solidní dynamické parametry a zajímavou spotřebu. Když vám proto řeknu, že čtyřválec modelu 220 CDI prodělal celou řadu vylepšení, budete předpokládat vynikající výsledky.

A budete předpokládat správně. Jednotka se zdvihovým objemem 2148 cm3, maximálním výkonem 125 kW při 3800 ot./min. a točivým momentem 400 Nm při 2000 ot./min. má ještě příjemnější zvuk na poslech a chování na dotek (plynového pedálu). Motor začíná hezky táhnout od 1500 otáček, hlídejte si však hranici 1400 otáček, pod níž jednotka nejenže netáhne, ale nepěkně duní a lehce vibruje. V rozmezí 1500 – 4000 ot/min nicméně můžete počítat s dostatkem síly na všechny důležité jízdní úkoly (předjíždění, pružné zrychlení).

mercedesbenz testy strednitrida Nad 4000 ot/min agregát postupně ztrácí sílu a intenzita zvuku pronikajícího z motorového prostoru dovnitř nabírá na razanci. V oblasti zásahu omezovače motor propuká v charakteristický naftový rykot, ale stále výborně utlumený. Do téměř 3000 ot./min ovšem o motoru téměř nebudete vědět. Vznětový čtyřválec není příliš náročný ani na přísun paliva. Při klidné jízdě se spokojí se 7 – 8 litry motorové nafty na 100 km jízdy, sportovnější jízda zvedne spotřebu asi o litr až litr a půl na 9 – 10 litrů nafty. Dlouhodobě můžete počítat s kombinovanou spotřebou okolo 8 litrů.

Hlavně komfortně

Jízda s novou třídou C poháněna naftovým čtyřválcem přesně splnila má očekávání. Přestože testovaný model dostal speciální sportovní sadu zahrnující i tvrdší odpružení, céčko ladně překonávalo většinu běžných nerovností a když už narazilo na větší překážku v podobě například nerovností příčných, odpustilo si rázy a informovalo posádku o vyřešení problému prostně jenom poskočením.

Moderní konstrukce podvozku zajišťuje nejen patřičný jízdní komfort, ale ve spojení se 17palcovými koly rovněž výbornou stabilitu. Céčko má rádo zatáčky, neprojevuje citlivost na boční vítr, výborně drží v příčném směru a nezalekne se vysokých rychlostí. V zatáčkách určitě pamatujte na to, že se nemalý točivý moment přenáší na kola zadní nápravy, auto se totiž vůbec nerozpakuje na vodě či štěrku (o sněhu ani nemluvě) ustřelit do boku.

mercedesbenz testy strednitrida
 

Skvělý dojem z jízdy trochu kazí odtažité řízení, to se Mercedesu skutečně příliš nepovedlo, naopak řazení zaslouží metál. Řadicí páka šestistupňové přímo řazené převodovky se pohybuje v naprosto přesně vymezených drahách, má krátký a hladký chod a stupně jsou naskládány blízko sebe. Brzdy odvádí standardní práci, nastupují postupně, v klíčových okamžicích zaberou a při opakovaném brzdění nevadnou.

Za zmínku ještě stojí některé atraktivní položky výbavy. Pochvalu zaslouží stuttgartští za přidání kolenního airbagu na seznam základní výbavy, v testované verzi mi dosti často pomáhal hillholder usnadňující rozjezd v kopci (u manuální převodovky výborná věc).

Dobrý začátek, dobrý konec?

Od nové generace třídy C očekává mnoho Mercedes i samotní zákazníci. Klienti věřili, že stuttgartský výrobce postaví auto, které získá nejlepší vlastnosti předchůdce a navrch přidá moderní design, větší vnitřní prostor, špičkové jízdní vlastnosti a technologickou vyspělost. A přesně to Mercedes udělal. Na první pohled se zdá, že nová třída C má vyhráno. Prodeje budou zřejmě vysoké. Nevyřešena zůstává jediná otázka: bude Mercedes-Benz třídy C tím skutečným Mercedesem – bezporuchovým, spolehlivým?

Plusy

• atraktivní design
• kvalitně zpracovaný interiér
• komfortní sedačky s širokým rozsahem nastavení
• přesné řazení
• dobře odhlučněný vznětový motor
• výborný rejd
• kolenní airbag v základní výbavě

Minusy

• malý úhel otevření zadních dveří
• méně místa vzadu nad hlavou
• filtr pevných částic za příplatek (17.248 Kč)
• málo účinná parkovací brzda