To nejlepší od mrtvých značek: Mercury – Sport s důrazem na luxus a komfort

Mercury založil v roce 1939 Edsel Ford, který byl jediným synem Henryho Forda zakladatele Ford Motor Company. Vozy této značky byly až do jejího konce v roce 2010 v portfoliu koncernu umístěny mezi zástupce automobilek Ford a Lincoln.

Na severoamerickém trhu a vlastně i mimo něj tedy vozy značky Mercury figurovaly jako luxusnější příbuzní modelů značky Ford a zároveň levnější alternativy k prestižním vozům Lincoln.

Nabídka značky Mercury, jejíž modely sdílely v závislosti na období či zaměření techniku s vozy značek Ford nebo Lincoln se prakticky po celou dobu její existence vyvíjela v závislosti na vývoji severoamerického trhu.

Díky tomu vznikla celá řada atraktivních modelů, z nichž k těm nejpřitažlivějším patří zástupci atraktivních pony cars i výkonných muscle cars. Mercury k těmto kategoriím přistupovalo po svém a nezapomínalo na jistou dávku luxusu, což odhalí zástupci značky v našem výběru, ale nejprve si připomeňme populární model přelomu čtyřicátých a padesátých let dvacátého století.

Opel Senator a Monza – šlechtická dvojčata

Mercury Eight (1949)

Mercury Eight byl první model značky a zastupoval ji v letech 1939 až 1951. Nejen z dnešního pohledu je nejatraktivnější a nejpopulárnější jeho třetí generace z let 1949 až 1951. Ta totiž přinesla zásadní změnu v designu, když byla uvedena s na svou dobu moderní zaoblenou pontonovou karoserií, nijak nepřipomínající monotónní styl předchozích generací.

Na severoamerický trh mířil tento model s vidlicovým osmiválcem o objemu 4,2 l a s poměrně širokým výběrem provedení karoserií. Zákazníkům byly k dispozici dvě provedení dvoudveřových kupé, jedním párem dveří disponoval elegantní kabriolet i praktické kombi a nechyběl ani čtyřdveřový sedan, který přitahuje pozornost druhým párem dveří otevíraným proti směru jízdy i svými liniemi.

Mercury Eight třetí generace zaznamenalo obchodní úspěch, přispělo k rozmachu zakázkových staveb a zazářilo na stříbrném plátně. V případě zakázkových staveb je totiž za důležitý milník považován Hirohata Merc se sníženou střechou, který upravil George Barris se svým starším bratrem pro Roberta Hirohata v první polovině padesátých let.

Ohledně stříbrného plátna stojí za úspěchem Mercury Eight u diváků především James Dean, který ve slavném snímku Rebel bez příčiny z roku 1955 jezdil právě ve dvoudvéřovém kupé ročník 1949. Mercury Eight pak zazářilo mimo jiné v muzikálu Pomáda, kde byl použit kabriolet s plameny namalovanými na blatnících a upravené kupé řídil Sylvester Stallone v detektivce Cobra. V animované trilogii o autech si pak Mercury Eight z roku 1949 zahrálo šerifa.

Mercury Cougar (1967 až 1970)

Mercury Cougar má na svém kontě celkem osm generací. První dvě z 1967 až 1973 jsou spřízněny s první generací modelu Mustang značky Ford. Následující generace z let 1974 až 1997 sdílely techniku mimo jiné s modely Torino, LTD a Thunderbird z produkce značky Ford. Poslední v pořadí osmá z let 1998 až 2002 stála na stejné platformě jako Mondeo a byla na evropském trhu nabízena jako Ford Cougar.

Za nejpovedenější, nejpopulárnější a zároveň i nejvyhledávanější Cougar ovšem platí první generace z let 1967 až 1970. Mercury s ní stihlo zachytit největší vlnu popularity pony cars a navíc nabídlo luxusnější alternativu k sesterskému modelu Mustang.

Mercury Cougar první generace vycházel z lehce modernizované první generace modelu Mustang pro modelový rok 1967. Odlišoval se od něj na první pohled svébytným designem předních i zadních partií a rovněž i méně patrným prodloužením rozvoru náprav. Na rozdíl od svého příbuzného z produkce značky Ford byl k dispozici pouze jako dvoudveřový hardtop nebo kabriolet, zatímco fastback se splývavou linií zadních partií chyběl.

Na trh byl Cougar uveden nejprve jen ve dvou verzích a následně byla nabídka rozšiřována o další. Nejen z pohledu sběratelů je dnes nejpřitažlivější sportovně laděné provedení XR-7 s atraktivnějším zevnějškem a výkonnějšími motory. Paleta pohonných jednotek zahrnovala výhradně vidlicové osmiválce o objemech od 4,7 l do 7,0 l.

Podobně jako Ford Mustang a většina modelů severoamerických značek druhé poloviny šedesátých let dvacátého století byl i Mercury Cougar průběžně upravován a modernizován. Vozy z modelových let 1969 a 1970 pak díky přepracovanému designu exteriéru s výrazněji profilovanými boky působí dojmem, že se jedná o další generaci, ale ta přišla až s modelovým rokem 1971 a ta vyměnila sportovní šarm za větší porci luxusu.

Mercury Cyclone (1969)

Mercury Cyclone se zrodil pro modelový rok 1964 nejprve jen jako nejvýkonnější provedení modelové řady Comet, ale od modelového roku 1968 již figuroval v nabídce své značky jako samostatný model a respektovaný muscle car s výkonnými osmiválcovými motory o objemu 4,9 l a 6,4 l.

Modelový rok 1968, který přinesl osamostatnění pro Cyclone v rámci nabídky značky Mercury, znamená i příchod v pořadí třetí generace. Ta mířila na trh jako velké dvoudveřové kupé s elegantní plynule klesající linií střechy. V rámci koncernu byl jejím sesterským modelem Ford Fairlane, resp. Torino.

Třetí generace modelu Cyclone, reprezentující značku Mercury v závodech NASCAR, se i přes své atraktivní linie udržela na trhu jen dva roky, přičemž její poslední modelový rok, jímž byl letopočet 1969, nabídl i ty nejatraktivnější verze.

První z nich nesla označení Cyclone Cobra Jet a měl pod kapotou vidlicový osmiválec o objemu 7,0 l. Druhá byla pojmenovaná Cyclone Spoiler II a byla přímo výchozím bodem pro závodní vozy, které mířily do NASCAR. Tato verze byla standardně dodávána s motorem o objemu 5,7 l a lze ji lehce identifikovat díky jejímu specifickému vzhledu s přítlačným křídlem na zádi.

Mercury Cyclone Spoiler II byl k dispozici jen ve dvou barevných provedení. U obou byla základem bílá barva, kterou doplňovala modrá nebo červená střecha a pruhy ve stejném odstínu. Tyto barevné verze byly pojmenovány podle závodníků a modrá nese jméno Dan Gurney Special, zatímco červená je označena jako Cale Yarborough Special.

Mercury Marauder (1969 a 2003)

Mercury používalo jméno Marauder nejprve pro své velké dvoudveřové a čtyřdveřové hardtop sedany bez B sloupku v letech 1963 až 1965. Mnohem více jej ovšem proslavila dvoudveřová kupé z konce šedesátých let a velký výkonný sedan z let 2003 a 2004.

Druhou generaci modelů s označením Marauder v historii Mercury reprezentují velká komfortní kupé z let 1969 a 1970. Nejen mezi nimi, ale i v celé paletě modelů značky, má výjimečné postavení Marauder X-100 připravený pro modelový rok 1969, který na první pohled zaujme svým designem.

Mercury Marauder X-100 totiž nesázel prvoplánově na výkony, které poskytoval díky svému sedmilitrovému osmiválci, ale mnohem více se snažil zaujmout svým designem. K výrazným prvkům tohoto důstojně působícího kupé patřilo provedení boků s kryty zadních kol a černě lakované víko zavazadlového prostoru. Za majestátním exteriérem nijak nezaostával komfortně vybavený interiér.

Mercury Grand Marquis: Poslední mohykán u konce

Mercury na počátku jednadvacátého století oživilo pojmenování Marauder po třiatřiceti letech odpočinku, když jej použilo pro velký výkonný sedan, který nabízelo v letech 2003 a 2004. V nabídce značky sice figuroval jako samostatný model, ale jednalo se vlastně je specifické provedení modelu Grand Marquis, resp. Ford Crown Victoria oblíbeného u policejních sborů i taxislužby.

Mercury Marauder ve své poslední podobě působil na první pohled relativně nenápadně. Ve srovnání se svými příbuznými měl na karoserii méně chromovaných prvků a standardem pro něj byla pětipaprsková litá kola. Za nenápadným exteriérem se ovšem ukrýval přepracovaný podvozek i řízení spolu s osmiválcem o objemu 4,6 l a výkonu 225 kW. Z evropského pohledu se vlastně jednalo o takovou RS nebo GTI verzi sedanu Grand Marquis.

Mercury Capri (1979 až 1986 a 1991 až 1994)

Capri je jméno, které máme v Evropě v souvislosti s koncernem Ford Motor Company spojeno přímo se značkou Ford. Ta pod ním nabízela v letech 1969 až 1986 tři generace atraktivních kupé, z nichž první dvě pouze pod jménem Capri zamířily prostřednictvím obchodní sítě značky Mercury v letech 1970 až 1977 i na severoamerický, ale její označení na sobě nikdy nenesla.

Přesto existuje Mercury Capri a to rovnou ve dvou generacích. První z nich byla na severoamerickém trhu nabízena v letech 1979 až 1986 a vlastně šla do jisté míry ve stopách prvních dvou generací modelu Cougar, protože byla sourozencem třetí generace modelu Mustang značky Ford, zatímco zmiňovaný Cougar se proměnil v příbuzného modelu Thunderbird.

Mercury Capri z let 1979 až 1986 se od modelu Mustang lišilo především svébytným designem přídě a rovněž upravenými zadními partiemi s vypouklým oknem v zadní výklopné stěně, i když některé verze mohly mít záď téměř identickou jako příbuzný od značky Ford.

Paleta pohonných jednotek zahrnovala atmosférické i přeplňované čtyřválce o objemu 2,3 l, šestiválce o objemu 3,3 a 3,8 l i osmiválce s objemy 4,2 a 5,0 l. Nabídka karoserií se naopak omezovala pouze na třídveřový fastback, který v letech 1984 až 1986 doplňoval kabriolet. Ten byl vyráběn ve spolupráci s ASC (American Sunroof Corporation) a vznikl v počtu 557 exemplářů.

Ford Mustang: Divoký kůň oslavil padesátku

Mercury využilo jméno Capri ještě v letech 1991 až 1994, kdy jej nesl malý dvoumístný roadster, jehož základem byla platforma Mazdy 323. Pod kapotou mohl mít tento model atmosférický nebo přeplňovaný řadový čtyřválec o objemu 1,6 l, který roztáčel kola přední nápravy prostřednictvím pětistupňové manuální nebo čtyřstupňové automatické převodovky.

Atraktivní roadster nebyl vlastním dílem značky Mercury, ale pocházel z vývoje australské divize značky Ford a na severoamerickém trhu měl být konkurencí především pro japonské sportovní vozy Mazda MX-5 a Toyota MR-2. Pro dokonalý zmatek ve využívání jmen byl na australském trhu nabízen již od roku 1989 jako Ford Capri.

Foto: Mercury, Ford Motor Company, Wheeslage.org