Opel Senator a Monza – šlechtická dvojčata

Na 77. mezinárodním autosalonu IAA, konaném v roce 1977 ve Frankfurtu nad Mohanem, představil Opel svoji novou vlajkovou loď – čtyřdveřový Senator a současně jeho sportovní verzi, třídveřové kupé Monza, využívající stejné mechanické skupiny včetně motorů. Tito nástupci velkých Opelů Admiral a Diplomat se stali hlavní atrakcí autosalonu a kladné reakce veřejnosti a tisku podpořily rozhodnutí vedení automobilky Opel zahájit na jaře 1978 jejich sériovou výrobu.

Proti Mercedesu a BMW

Senator byl vozem vyšší střední třídy a měl se stát konkurencí velkých vozů BMW a Mercedes-Benz. Stejné výkony a pohodlí měl ale poskytovat za výrazně nižší cenu. Základem nové modelové řady se stal Opel Rekord E, resp. jeho šestiválcová obdoba Commodore C. Senator byl ale o 216 mm delší (4811 mm) a Monza o 97 mm (4692 mm). Oba vozy dostaly výraznou masku chladiče a rozměrné obdélníkové světlomety, spojené s velkoplošnými směrovkami.

TEST Dva dny s Opelem v Rüsselsheimu

Příď Monzy se lišila jen černou maskou a chromovanými rámečky kolem světlometů. Výrazným stylistickým prvkem Monzy byl široký sloupek B s řadou vodorovných větracích otvorů. V dlouhé splývající zádi (fastback) bylo praktické výklopné víko usnadňující přístup k zavazadlům. Čtyřdveřový Senator měl karoserii se stupňovitou zádí, velká okna ve dveřích a typické trojúhelníkové okno v sloupku C.

bosch opel  

Základní provedení Senatoru a Monzy první série (později dostaly označení A1) poháněl řadový šestiválec s objemem 2784 cm³ a výkonem 103 kW (140 k). Senator s ním dosahoval rychlosti 190 km/h, Monza ještě o 5 km/h více. Ještě výkonnější byl třílitrový (2968 cm³) šestiválec, který dával s karburátorem výkon 110 kW (150 k) a se vstřikováním Bosch L-Jetronic dokonce 132 kW (180 k), takže sedan s ním jezdil 210 km/h (kupé 215 km/h).

Přední náprava obou vozů pocházela z Rekordu E, ale zadní náprava měla (u vozů Opel poprvé) nezávislé zavěšení kol s pérováním vinutými pružinami Minibloc. Senator i Monza měly díky tomu výborné jízdní vlastnosti, podpořené ještě kotoučovými brzdami na všech kolech, vpředu navíc s vnitřní ventilací. Pohon zadních kol zprostředkovávala čtyřstupňová manuální převodovka nebo na přání třírychlostní automat.

TEST Za volantem Opelu Kadett B Coupé Rallye: První kompakt s pořádným motorem

Luxusní Opely Senator a Monza měly různé stupně výbavy od základní, přes C (přístrojová deska obložená imitací dřeva, velurová sedadla atd.) až po špičkovou CD s automatickou převodovkou, centrálním zamykáním, klimatizací a výhradně motorem 3.0E. Prodej byl úspěšně zahájen v dubnu 1978, ale v důsledku dozvuků naftové krize došlo v následujícím roce k drastickému poklesu prodeje. Proto už pro modelový rok 1981 došlo k drobným úpravám, které měly povzbudit kupující. Zvětšila se například venkovní zpětná zrcátka, uvnitř se změnily potahy dveří, zvětšily se ovládací knoflíky a pod. Na přání se dodávaly digitální hodiny a palubní počítač. Neekonomický motor 2.8H byl nahrazen úspornějším 2,5litrovým šestiválcem. To vše ale příliš nepomohlo a na rok 1982 se chystal velký facelift. Senatorů A1 se za čtyři roky vyrobilo 74412 kusů a Monza A1 dosáhla počtu 29414 kusů.

bosch opel  

Účelný facelift (A2)

V roce 1982 se představil modernizovaný Senator A2 a Monza A2. Hlavním cílem úprav karoserie bylo snížení koeficientu odporu vzduchu, který měl u řady A1 nelichotivou hodnotu 0,45. Snížená a aerodynamicky propracovanější příď obou modelů a u Senatoru zvýšení zádě o 10 mm vedly ke snížení koeficientu c_w o 12%. Zadní koncová světla byla propojena červeným plastem v americkém stylu a poznávací značka se tudíž musela přestěhovat mezi sloupky nárazníku.

bosch opel  

Motor 3.0E dostal chladič oleje a vylepšené vstřikování paliva Bosch LE-Jetronic. Od ledna 1983 se stal základním motorem dvoulitrový čtyřválec se vstřikováním paliva z Rekordu E (81 kW/110 k), ale už za rok byl nahrazen čtyřválcem 2.2E (85 kW/115 k). Senator navíc dostal 2,3litrový turbodiesel, rovněž z Rekordu E (63 kW/86 k). Od roku 1985 se na přání dodávala technicky zajímavá varianta turbodieselu s dmychadlem Comprex (70 kW/95 k), dodávaná s pětistupňovou převodovkou. Stejně jako ostatní Opely měl i dieselový Senator typickou bouli na kapotě a byl oblíbeným vozidlem německých taxikářů. Svoje uplatnění našly výkonné a prostorné Senatory i jako vozy záchranné služby.

Opel slaví 150 let: Od šicích strojů k autům

Krátce se Senator a Monza dodávaly rovněž s motorem 2.5E (100 kW/136 k). Senator byl také prvním vozem značky, vybaveným protiblokovacím systémem ABS (od roku 1984). V posledním roce výroby dostaly ještě oba vozy nový třílitrový šestiválec 3.0E s řízeným katalyzátorem (132 kW/180 k).

Obdobou špičkově vybavené verze Senator CD byl u kupé model Monza GSE, oba s motory 3.0E. Monza GSE se sedadly Recaro, koženým volantem, palubním počítačem a digitálním rychloměrem stála 35 tisíc marek a jezdila 215 km/h. Monza A2 se stala základem, ze kterého stavěla firma Keinath z Reutlingenu pohledné čtyřmístné kabriolety. Celkem jich bylo vyrobeno 144 kusů a 22 z nich bylo později přestavěno na Bitter SC Cabrio. Keinath také postavil na bázi Senatoru kombi, to ale zůstalo jen u prototypu.

Poslední Senatory a Monzy A2 byly vyrobeny v polovině roku 1986 a jejich výrobní počty skončily na číslech 60323 resp. 16594. Pro Monzu to bylo konečné číslo, Senator ale pokračoval další generací.

Osiřelé dvojče (Senator B)

Jako základ pro Opel Senator B posloužil v roce 1987 nový model Omega A, představený o rok dříve. Senator se od Omegy lišil především jiným řešením přídě s výraznou chromovanou mřížkou chladiče a jinak tvarovanými světlomety, směrovými a mlhovými světly. Záď s velkými koncovými světly byla zakončena spoilerem na odtokové hraně kufru.

bosch opel  

Od svého předchůdce převzal Senator B známý třílitrový řadový šestiválec, který měl bez katalyzátoru 130 kW (177 k) a s řízeným katalyzátorem 115 kW (156 k). Na export se Senator dodával také s motorem 2.5E (140 k) a do některých zemí s turbodieselem 2,3 litru z Omegy. O něco později byl výkon třílitru s katalyzátorem zvýšen na 177 koní a v říjnu 1989 byl uveden nový 24ventilový třílitr s výkonem 150 kW (204 k).

Senator B se nabízel kromě základního provedení také ve verzi Business a špičkovém provedení CD. Senator B se nesetkal s velkým zájmem zákazníků, neboť jeho podobnost s mnohem levnější Omegou byla příliš markantní. Také interiér Senatoru vycházel z Omegy, jeho přístrojový panel byl ale doslova prošpikován digitálními ukazateli a ovládacími knoflíky. Senator B dodávala také v upravené verzi tuningová firma Irmscher. Po pěti letech byla výroba Senatoru B ukončena bez nástupce. Celkem bylo vyrobeno kolem 70 tisíc vozů. Vlajkovou lodí Opelu zůstala dál Omega, jejíž druhá generace se dožila roku 2003.