Mercury Marauder (1963–1965): Velké hardtopy a kabriolety s motory Ford V8

Název Marauder (česky to znamená záškodník, vandal nebo osoba mimo zákon) se objevil poprvé v roce 1958, kdy Ford uvedl novou rodinu motorů V8 pro svoje značky Mercury, Edsel a Lincoln. Dva z těchto motorů V8 byly výhradně určeny pro vozy Mercury. Motor označený jako Marauder V8 383 měl objem válců 6.282 cm³ a s čtyřnásobným karburátorem výkon 330 k (243 kW). Byl určen pro vozy střední třídy Mercury Montclair a pro kombi Colony Park.

Motor Super Marauder V8 430 měl nejvyšší výkon 400 koní a stal se prvním sériově vyráběným americkým motorem s tímto výkonem. Zatímco V8 430 používal Lincoln, Super Marauder se specifickým sacím potrubím a karburátorem tri-power byl k dispozici v celé řadě vozů Mercury a stal se soupeřem motoru 392 Hemi použitém ve výkonném voze Chrysler 300C.

To nejlepší od mrtvých značek: Mercury – Sport s důrazem na luxus a komfort

V roce 1959 revidoval Mercury svoji nabídku motorů V8. Super Marauder V8 se přestal nabízet a prodávaný V8 430 měl mírně snížený výkon. V modelovém roce 1960 se motor Marauder V8 objevil v modelech Mercury Monterey, Park Lane a Commuter. Rok 1961 přinesl větší stupeň shody velkých (full-size) modelů Mercury s jejich protějšky Ford. Mercury se zcela vzdal svých velkých motorů V8 383 a 430 a název Marauder se vrátil u Fordových motorů FE V8.

Premiéra v polovině modelového roku 1963

U automobilů debutovalo jméno Marauder v polovině modelového roku 1963 (1963 ½), kdy označovalo provedení fastback ve třech velkých modelech Monterey, Monterey Custom a S-55. Na rozdíl od varianty střechy „Breezeway“ se záporným sklonem zadního okna na velkých modelech Mercury bylo kupé Marauder (foto) stylizováno se střechou hardtop bez středových sloupků a se silně skloněným zadním oknem a stupňovitou zádí (notchback). Stejnou linii střechy měl ve stejné době sesterský model Ford Galaxie. Kromě této sportovnější střechy měl Marauder S-55 bohatou výbavu včetně klubovkových předních sedadel a středové konzoly převzaté od modelů Ford. Základní model Marauder měl vpředu lavicové sedadlo a řadicí páku na sloupku řízení.

Marauder 1963 ½ měl širokou masku chladiče, do které byly po stranách vsazeny dvojité kruhové světlomety.

Marauder 1963 ½ měl vpředu širokou masku chladiče, do které byly po stranách vsazeny dvojité kruhové světlomety. Konkávní mřížka (vydutá směrem dovnitř) měla pět svislých lišt a jednu středovou vodorovnou. Do podobné mřížky na zádi byly umístěny dvě trojice kruhových koncových světel. Boky zdobily dvě chromované lišty, horní sledovala prolis nad klikou dveří a dolní byla ve výši krytu zadních kol. Základní cena dvoudveřového kupé se střechou hardtop byla stanovena na 3.650 tehdejších amerických dolarů a za polovinu modelového roku jich bylo vyrobeno 3.863 kusů. Vyráběl se také dvoudveřový kabriolet.

Mercury Comet (1960–1963): První generace velkého kompaktu

Základním motorem Marauderu byl Ford V8 390 série FE s objemem válců 6.384 cm³, rozvodem OHV a výkonem 304 k (223,5 kW). Krouticí moment měl vrchol 579 Nm při 2.800 otáčkách. Obří vůz s rozvorem 3.048 mm a rozměry 5.461 x 2.032 x 1.410 mm (d x š x v) měl pohotovostní hmotnost 1.850 kg a dosahoval rychlost 165 km/h. Překonával tak hranici rychlosti 100 mil za hodinu. Spotřeba se pohybovala v rozmezí 18 až 26 litrů benzinu na 100 km.

Čtyři dveře od roku 1964

V modelovém roce 1964 se nabízely modely Mercury Marauder v základním provedení Monterey, se střední úrovní výbavy Montclair a na vrcholu celé řady stál model Park Lane. Novinkou byl čtyřdveřový hardtop Marauder (foto) se stejnými rozměry karoserie jako modely 1963. Nová přední maska se čtyřmi kruhovými světlomety měla tentokrát konvexní (vypouklý) tvar bez vodorovné lišty. Lišty kopírující horní prolisy na bocích sahaly až na úroveň středu světlometů a pokračovaly výstupky na předním nárazníku. Trojice zadních světel měly oválný tvar.

Novinkou modelového roku 1964 byl čtyřdveřový hardtop Marauder se stejnými rozměry karoserie jako modely 1963.

Motor Ford V8 390 série FE, sdílený s velkými Fordy a sportovním Thunderbirdem, měl stejný objem 6,4 litru, ale nižší výkon 254 k (186,5 kW). Také krouticí moment klesl na 513 Nm. Motory série FE byly rovněž k dispozici s objemy 6,4 litrů (V8 406) a 7,0 litru (V8 427). U převodovek bylo možné volit mezi tří a čtyřrychlostní manuální převodovkou nebo třístupňovým automatem Merc-O-Matic.

1965

Výroba vozů Mercury Marauder první generace skončila modelovým rokem 1965. Bohatou výbavou i vzhledem se Marauder přiblížil Lincolnu, prémiové značce koncernu Ford. Verzi Marauder nabízel Mercury ve všech třech modelových řadách Monterey, Montclair a Park Lane jako dvoudveřový (foto) a čtyřdveřový hardtop a také dvoudveřový kabriolet. Od základních modelů se hardtopové Maraudery odlišovaly malým znakem s vlajkou na obou sloupcích C. Mercury Marauder ročníku 1965 měl výrazně přepracovanou příď s blatníky zakončenými úzkými svislými parkovacími svítilnami. V široké masce chladiče s vodorovným mřížováním a dopředu vystupující střední částí byly opět umístěny dvojité kruhové světlomety.

Mercury Marauder ročníku 1965 měl výrazně přepracovanou příď s blatníky zakončenými úzkými svislými parkovacími svítilnami.

Marauder 1965 měl rozvor prodloužený na 3.124 mm, takže jeho délka překročila hranici 5,5 metru o 47 mm. Šířka a výška vozu se změnila je nepatrně. Zadní kola opět poháněly osvědčené motory Ford série FE V8 390 (objem 6,4 litru), V8 406 (6,7 l) nebo V8 427 (7,0 l) s výkony od 254 k do 425 k.

V modelovém roce 1966 přešla značka Mercury od velkých (full-size) vozů a nahradila je přepracovaným modelem Mercury S-55. V letech 1969 a 1970 vyráběl Mercury druhou generaci Marauderu odvozenou od typu Marquis s rozměry blízkými modelům 1965. Potom jméno Marauder zmizelo z výrobního programu automobilky Mercury na více než 30 let. V modelových letech 2003 a 2004 se Mercury Marauder vrátil jako nejvýkonnější verze velkého modelu Grand Marquis, využívající platformu Ford Panther. Zájem zákazníků ale nesplnil očekávání, takže po dvou letech byla výroba ukončena.