Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Mini – padesát let Issigonisova "knedlíku" (3. část)

Karel Haas

V roce 2000 skončila výroba klasického Mini, ale dávno předtím už pracovali vývojáři BMW a Roveru na zcela novém malém voze, který se stal jeho stylovým nástupcem. Nové MINI se vyrábí v druhé generaci v mnoha verzích včetně kombi Clubman.

Práce na novém Mini začaly už v roce 1995 ve spolupráci vývojářů Rover Group z britského Gaydonu a mnichovského BMW AG. Zpočátku prosazovali vývojáři Roveru koncepci ekonomického vozu, zatímco lidé z BMW mysleli spíše na malý sportovní vůz. Tato vize nakonec zvítězila, zvláště když v roce 1999 převzalo BMW řízení celého projektu. Celkem vzniklo na 15 prototypů, více či méně navazujících na původní Mini. První nové MINI (k odlišení od původního Mini se název uváděl velkými písmeny) bylo krátce představeno novinářům už v roce 1997 na frankfurtském autosalonu a podruhé o dva roky později v milánském studiu Industria Superstudio.

Pařížská premiéra nového MINI

Světovou premiéru mělo nové MINI na pařížském autosalonu 2001. Šéfdesigner Frank Stephenson zachoval některé základní rysy původního Mini, například usměvavou masku chladiče, kola v rozích karoserie nebo téměř svislou záď. A samozřejmě také koncepci s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Nové MINI je ale výrazně větší. Klasické Mini v posledním provedení z roku 2000 mělo rozměry karoserie 3054 x 1440 x 1340 mm, zatímco nové MINI měří 3626 x 1688 x 1408 mm, takže je o více než půl metru delší, o 248 mm širší a nepatrně vyšší. Je logické, že nové MINI má také podstatně větší rozvor (2467 mm).

crossover psa kabriolet losangeles2010 mini crossover psa kabriolet losangeles2010 mini  

Mimořádně tuhá karoserie MINI má zboku mírně klínový profil s velkým prosklením kabiny, protaženým i přes sloupky B a C. Maska chladiče má tradiční šestiúhelníkový tvar, je jen zaoblenější a rozdělená na dvě části, z nichž dolní je v integrovaném nárazníku a tudíž o něco více vpředu. Pod oválnými víceprvkovými světlomety jsou umístěny směrovky a náznak chromovaných nárazníků. Vzadu má MINI výklopné víko zasahující až do střechy, kde je umístěno třetí brzdové světlo. MINI se začalo vyrábět v modernizované továrně v Cowley (Oxford), kde se dříve vyráběly Morrisy a později Rovery 75. Od začátku se nabízelo ve dvou modelech MINI One a MINI Cooper a jen o málo později v nejsilnějším provedení MINI Cooper S. To se zvenku odlišovalo především nasávacím otvorem na kapotě motoru a difuzory v zadním nárazníku.

Se stylovým designem karoserie jde ruku v ruce i nápadité řešení interiéru s velkým rychloměrem uprostřed přístrojové desky, tedy stejně jako u původního Mini. Na středovém panelu jsou odshora umístěny ovládací prvky rádia, větrání vozu s klimatizací a šestice originálních kolébkových přepínačů. Za příplatek se dodává navigační systém s displejem na místě rychloměru (ten se v tomto případě přesunul před volant vedle otáčkoměru).

K pohonu nového MINI byl určen v Brazílii vyráběný čtyřválec Tritec s objemem válců 1598 cm3 a čtyřventilovým rozvodem OHC. Společný podnik BMW a Chrysleru v brazilské Curitibě dodával tyto motory také pro vozy Chrysler Neon. Pro modely One, Cooper a Cooper S (s přeplňováním kompresorem) měl výkony 66, 85 a 125 kW (90, 115 a 170 k).

Podvozek nového MINI má pokročilé řešení zaručující vynikající jízdní vlastnosti. Vpředu má závěsy typu McPherson a vzadu víceprvkové zavěšení kol. Strmé řízení (2,5 otáčky) má elektrohydraulický posilovač. Ne zcela obvyklá je kontrola tlaku v pneumatikách, využívající zmenšení obvodu kola při úniku vzduchu. Samozřejmostí je ABS s elektronickým rozdělením brzdné síly a stabilizační systém DSC. Převodovka je standardně pětistupňová s přímým řazením, v nabídce je i samočinná převodovka CVT umožňující sekvenční řazení Steptronic (za příplatek). Na frankfurtském autosalonu předvedlo studii BMW MINI Hydrogen s vodíkovým pohonem. Benzinový čtyřválec 1,6 litru byl upraven pro technologii vnitřního spalování, kdy je ochlazený tekutý vodík vstřikován do sacího potrubí.

John Cooper Works

John Cooper se bohužel premiéry nového MINI nedožil, zemřel v roce 2000, ale ještě předtím stačil založit firmu John Cooper Works (JCW), kterou po jeho smrti převzal syn Michael. JCW pokračovala v úpravách nového MINI a prvním byl kit k MINI Cooperu, který zvyšoval výkon na 94 kW (126 k). V roce 2003 následoval kit pro Cooper S, zvyšující výkon motoru na 150 kW a od roku 2005 na 160 kW (210 k).

crossover psa kabriolet losangeles2010 mini crossover psa kabriolet losangeles2010 mini  

Poslední úpravu motoru Tritec dostal v roce 2006 MINI Cooper S s kitem John Cooper Works GP. Vůz byl maximálně odlehčený a karosářsky upravený italskou firmou Bertone. Vyrobilo se jich v omezené sérii 2000 kusů, z nichž necelých pět set zůstalo ve Velké Británii. GP dostal závodní přední sedadla (zadní byla vyjmuta), zvětšené brzdy, upravený podvozek a hlavně motor s výkonem 163 kW (218 k). Zvenku se odlišoval červenými venkovními zrcátky, kompozitovým zadním spoilerem a speciálními koly. Úpravami MINI se zabývaly i jiné firmy, např. AC Schnitzer.

Diesel, kabriolet a XXL

V roce 2003 byla trojice benzinových motorů doplněna o vznětový čtyřválec s objemem válců 1364 cm3 a výkonem 65 kW (88 k) při 3800 min-1. Motor převzatý od Toyoty poháněl MINI One D, které s ním jezdilo až 175 km/h při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km. Dieselové MINI se zvenku lišilo jen změněným tvarem mřížky pod předním nárazníkem.

Další novinkou byl kabriolet, debutující na ženevském autosalonu 2004. Dodával se ve verzích One, Cooper a Cooper S s elektricky ovládanou plátěnou střechou, větrným štítem za předními sedadly a ochrannými oblouky za zadními sedadly. V srpnu 2004 se v Athénách představil unikátní šestimetrový MINI XXL v provedení Cooper S, postavený specialistou z Los Angeles. Šestisedadlový čtyřdveřový automobil šokoval především šesti koly a vzadu umístěným whirlpoolem (vířivkovou vanou) pro dvě osoby. Samozřejmostí byla bohatá výbava, např. plochá televize, DVD přehrávač, prosklená střecha a černou kůží potažený interiér. Z Athén se MINI XXL vydal na okružní jízdu po Evropě a stal se atrakcí různých show.

Nové MINI druhé generace

Po velkém úspěchu první generace MINI (vyrobilo se jich kolem 800 tisíc) představilo BMW 18. listopadu 2006 na pařížském autosalonu druhou generaci s přepracovanou platformou a novými motory s architekturou sdílenou s koncernem PSA Peugeot Citroën. Vzhledově se toho na první pohled proti první generaci mnoho nezměnilo. Proč také měnit tak úspěšný model. Přesto se jedná o zcela nový vůz větších rozměrů (3699 x 1683 x 1407 mm) při stejném rozvoru 2467 mm a s řadou stylistických změn zvenku i uvnitř.

crossover psa kabriolet losangeles2010 mini crossover psa kabriolet losangeles2010 mini  

Základní tvar masky chladiče zůstal zachován, dříve vodorovně rozdělená maska se nyní ale spojila a navíc se stala rozlišovacím prvkem mezi modely Cooper a Cooper S. Cooper dostal masku se třemi chromovanými vodorovnými lištami, zatímco černá maska Cooperu S je vyplněna (stejně jako otvor v nárazníku) mřížkou ve stylu včelích pláství. Cooper S má navíc tradiční otvor na kapotě motoru, zadní spoiler a dvě koncovky výfuku. Vzadu dostalo MINI II větší koncová světla a jinak tvarovaný prolis u poznávací značky. Interiér si zachoval typické rysy s velkým kruhovým rychloměrem uprostřed. Změnily se ale větrací otvory na přístrojové desce a zúžil se středový panel, čímž se zvětšil prostor pro nohy.

Novinkou v nabídce modelů MINI je prodloužená verze Clubman, vycházející z o rok starší studie. Clubman má rozvor prodloužený na 2547 mm a karoserie má délku 3945 mm (Clubman S 3958 mm). Na straně spolujezdce má malé dveře usnadňující přístup k zadním sedadlům (podobně jako Mazda RX8). Objem zavazadlového prostoru, přístupného zadními křídlovými dveřmi, se zvětšil ze 160 na 260 litrů. Také druhé MINI se dočkalo verze kabriolet.

crossover psa kabriolet losangeles2010 mini crossover psa kabriolet losangeles2010 mini  

Pod kapotou MINI II se objevily zcela nové čtyřventilové motory BMW s rozvodem DOHC a stejným objemem 1598 cm3 jako předchůdce. MINI Cooper pohání motor s variabilním časováním ventilů Valvetronic a výkonem 88 kW (120 k). Cooper S má pod kapotou motor s přímým vstřikem benzinu a přeplňováním turbodmychadlem Twin-Scroll (128 kW/175 k, 225 km/h). V průběhu roku 2007 doplnil tyto dva motory základní 1,4litrový čtyřválec pro MINI One s výkonem 70 kW (95 k) a vznětový přeplňovaný čtyřválec 1,6 l (70 kW/95 k), pocházející od Peugeotu.

Dalo se čekat, že také pro druhou generaci MINI připraví John Cooper Works tovární sportovní kit. Motor z Cooperu S dostal nové sací a výfukové potrubí a zvýšený plnicí tlak dvoukomorového turbodmychadla. Výsledkem je výkon 155 kW (211 k) při 6000 min-1 a krouticí moment 260 Nm. Tímto kitem může být vybaven nejen Cooper S, ale i kombi Clubman. Oba vozy s ním dosahují maximální rychlost 238 km/h a zrychlují z nuly na sto za 6,5 s (Clubman 6,8 s). Speciální verze podvozku JCW, odvozená ze závodních MINI Challenge, má sníženou světlost o dalších 10 mm a zvýšenou tuhost. Sportovní dojem ještě zvyšují litá sedmnáctipalcová kola.

Letos rozšíří modelovou nabídku MINI nový kabriolet (včetně verze John Cooper Works) a levnější verze kombi Clubman One. S padesátiletou historií Mini se rozloučíme pohledem do budoucnosti. Den před otevřením loňského autosalonu v Los Angeles představil Dr. Friedrich Eichiner MINI E, poháněné asynchronním elektromotorem o výkonu 150 kW, pohánějícím přední kola. Na pařížském autosalonu 2008 si mohli návštěvníci prohlédnout MINI Crossover, který se má vyrábět od roku 2010. MINI má prostě před sebou ještě dlouhá léta.

 





Nepřehlédněte
Mini – 50 let Issigonisova "knedlíku" (1. díl)
Mini – padesát let Issigonisova "knedlíku" (2. díl)
Karel Haas