TEST První jízda s Renaultem Mégane GT: Než dorazí RS (+video)

S novou generací Renaultu Mégane jsme se osobně setkali na loňském autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem a teprve dnes, po téměř půl roce, došla řada také na první svezení. Mezinárodní prezentace, které se účastnili někteří evropští novináři už před koncem roku, byla pro český žurnalistický výkvět z bezpečnostních důvodů zrušena, alespoň jsme se tedy měli o to déle nač těšit.

Za dvacet let produkce stihnul Renault Mégane vzniknout ve čtyřech generacích, přičemž ta nejnovější je po stránce techniky zase o kus dál. Stejně jako modely Espace, Kadjar, Talisman, Kwid a plejáda vozů Nissan (Pulsar, Qashqai, X-Trail) stojí na alianční platformě CMF-CD (Common Module Family), ve srovnání s předchůdcem narostl do délky, šířky i rozvoru náprav, a v zájmu větší sportovnosti je o 25 milimetrů nižší.

Jako první model v segmentu nižší střední třídy se Mégane pyšní systémem natáčení zadních kol 4Control (pouze pro verzi GT) a barevným head-up displejem, a když ke všemu přidáte dvě verze infotainmentu R-Link 2 (liší se velikostí a orientací displeje – horizontální má úhlopříčku 7“, vertikální 8,7“) a systém Multi-Sense známý z Espacu a Talismanu (čtyři dostupné režimy pro personalizaci vozu), budou mít o zábavu postaráno i hračičkové.

Sporťák pro všední den

Nový Renault Mégane vám již brzy představíme v redakčním testu, než se tak ale stane, pojďme si v krátkosti říci, jak jezdí vrcholná varianta GT. Pod kapotou má přeplňovanou zážehovou šestnáctistovku Energy TCe 205 o výkonu 151 kW (205 koní) a točivém momentu 280 N.m, přičemž jedinou možností je spárování se sedmistupňovou převodovkou EDC s dvojicí mokrých spojek. Tohle duo známe už z Espacu a Talismanu, přičemž samotný motor vychází z agregátu použitého v Cliu RS. Než ale putoval pod kapotu nového Méganu GT, pohrála si s ním divize Renault Sport. Jenom přepracováním výfukového systému došlo k navýšení výkonu o 5 koní, točivý moment porostl o 40 N.m, a kombinovaná spotřeba paliva klesla na rovných šest litrů na sto kilometrů (ve srovnání s Cliem RS je to o tři desetiny litru méně).

Nový Renault Mégane odhaluje kompletní ceník, ceny začínají na 339.900 Kč

„Gétéčko“ v základu vyjíždí na sedmnáctipalcových kolech s pneumatikami o rozměru 225/45 a těmi byl vybaven i černý exemplář, který jsem si na prezentaci vyzkoušel. Osobně bych volil příplatkovou modrou barvu Iron (stojí 22.000 korun a Renault ji používá na propagačních snímcích), protože tak alespoň vyniknou sportovní nárazníky vyvinuté v Renault Sportu. Ten zadní je vybaven difuzorem a protínají jej dvě koncovky výfuku, funkční je ale pouze ta levá. Designově velmi dobře ztvárněnou vstupní kartu známou z Espacu nechávám v kapse, tahám za kliku a usedám do sportovního sedadla s výrazným bočním vedením a integrovanou hlavovou opěrkou.

Sedadla jsou lahůdkou na pohled a zároveň ideálním kompromisem pro běžnou denní jízdu a víkendové dovádění, proletělo mi hlavou, zatímco jsem zuřivě „pumpoval“ pákou pro snížení posazu. Sedět můžete až nezvykle nízko, široký rozsah nastavení volantu umožní i pozici „krátké ruce, dlouhé nohy“, a přitom máte stále všechny ovládací prvky na dosah rukou. V závislosti na zvoleném jízdním režimu systému Multi-Sense se mění zobrazení přístrojového štítu, a protože mám rád červenou, téměř hned jsem tlačítkem R.S. Drive na středové konzole přepnul do režimu Sport. Tím se současně změnila tuhost posilovače řízení, zvýraznil se softwarový zvuk motoru a hraniční rychlost systému 4Control vyrostla z 60 na 80 kilometrů v hodině. Do této rychlost se zadní kola natáčejí proti smyslu předních maximálně o 2,7°, při vyšší rychlosti je smysl natáčení obou náprav stejný. Řídicí jednotka je umístěna přímo na zadní nápravě, přičemž při hraniční rychlosti jsou zadní kola kolmo k její ose.

Testovací trasa vedla po nikterak kvalitních okreskách, ani tak jsem ale nepocítil nepohodlí. Velký podíl na tom mají zvolená sedmnáctipalcová kola, ale především perfektní odhlučnění podvozku a pocitově měkčí uložení náprav schopné lépe pohlcovat menší nerovnosti. Nebýt perfektního tříramenného volantu se správně tlustým věncem a specifického digitálního přístrojového štítu, ani bych neřekl, že řídím prozatím nejdražší a nejsportovnější Mégane čtvrté generace.

Silnice se později začala náramně klikatit, a přestože na ní místy kvůli dešti se sněhem „stála“ voda, přitlačil jsem na pilu. Volič převodovky putoval do manuální polohy, levý ukazováček lehce „líznul“ levou páčku pro řazení pod volantem (páčky jsou připevněny ke sloupku řízení, neotáčejí se tedy s volantem) a pedál plynu putoval do podlahy. Mégane v tu ránu srdnatě vyrazil kupředu, interiérem se rozprostíral jemný mechanický zvuk motoru, a dokonce byl znát lehký náznak torque steeru. Brzdy mají ve srovnání s běžným Méganem o 30 milimetrů větší kotouče (320 milimetrů předu, 290 milimetrů vzadu), a protože jsem je u exempláře s proběhem okolo 500 kilometrů nechtěl hned utahat, přišla na řadu funkce Multichangedown. Stačí mít aktivovaný sportovní režim, v nájezdu do zatáčky držet levou páčku určenou pro podřazování, a převodovky sama sází nižší „kvalty“, aby umocnila deceleraci brzdnou silou motoru. Tohle řešení přenesl Renault Sport z okruhových speciálů a je sympatické, že se převodovka nestydí držet otáčky až u samotného omezovače.

Mégane GT je pro běžného uživatele hodně rychlé auto, a to nejen na rovinkách, ale také v zatáčkách. Líbilo se mi řízení s příjemně tuhým odporem posilovače, prvních padesát kilometrů za volantem ale bylo zoufale málo na to, abych si dokonale zvyknul systém 4Control. Zadní kola se natáčejí plynule (řídicí jednotka kontruje stokrát za vteřinu pozici předních kol a upravuje natočení těch zadních) a ve specifických situacích se vám může klidně stát, že zatáčku jednoduše „nedotočíte“ a bude potřeba rychle utáhnout stopu. Něco podobného jsem zažil u Espacu, kde hrála roli také vetší hmotnost a mohutnější karoserie. Z pozice řidiče je pak obtížnější odhadnout, kde se nacházejí limity podvozku, notabene když si to štrádujete na zimních pneumatikách po promáčené okresce. Jedno je ale už nyní téměř jisté: až dostanete 4Control pořádně do rukou, budete v zatáčkách rychlejší než s Cliem RS.

Na druhou stranu je ale potřeba říci, že jakkoliv se Mégane GT tváří drsně, nejde o ostrý hatchback a už vůbec ne o konkurenta současného Méganu RS. Na rozdíl od něj totiž můžete stiskem jediného tlačítka opět získat tiché, pohodlné a uživatelsky přívětivé auto. Největším překvapením byla samotná automatická převodovka – řadí hladce, jemně, nelogickým rozhodnutím se vyhýbá obloukem, a pokud si navolíte manuální režim, nepodřadí ani po došlápnutí pedálu plynu do kick-downu. Opravdu skvěle si rozumí se zážehovým motorem s minimem hluchých míst – stačí se přehoupnout přes dva tisíce otáček za minutu a můžete si užívat příjemně plynulého zátahu až k červenému poli otáčkoměru.

Prostě gétéčko

Je jenom málo věcí, které bych mohl po první jízdě novému Méganu vytknout. Skvěle se v něm sedí, alespoň vpředu jsem si na prostor rozhodně nemohl stěžovat, a na pohled i dotek je znát velký důraz na kvalitu výroby, zpracování a volbu materiálů. Budu-li mluvit z pozice běžného uživatele, neškodil by lepší výhled skrze zadní okno, z pozice sportovně založeného řidiče bych zase ocenil, kdyby si vůz nenechával tolik důležitých informací pro sebe. Komentář ke komunikativnosti ale zatím necháme otevřený – dnes totiž pro jízdu s takto laděným vozem opravdu nebyly ideální podmínky. I z toho důvodu jsem nechal ladem systém Launch Control, který Mégane zdědil od Clia RS.

V článku jsem lehce „naťuknul“ také nový Mégane RS, mnoho informací jsme o něm ale nezjistili ani od zástupců automobilky. V tuto chvíli je jisté, že dorazí na přelomu let 2017/2018 a bude mít pětidveřovou karoserii – varianty kupé se totiž čtvrtá generace modelu vůbec nedočká (nebyl o ni moc velký zájem, stejně jako o kabriolet). Potvrzeno nám nebylo ani použití přeplňovaného čtyřválce s objemem 1,8 litru, o kterém se spekuluje ve spojitosti s kupé Alpine Vision.