Rozhovor se závodníkem Tomášem Vavřincem: Velký návrat

Pražský závodník, právník, politik, pořadatel motoristických závodů a také soutěží dívčí krásy v jedné osobě byl minulý týden oceněn prestižní cenou Zlatý volant.

Závodíte od počátku devadesátých let minulého století. A dobře. S loňským výsledkem už jste třikrát dosáhl na Trofej FIA ME. Přesto jste v roce 2006 s velkými závody skončil. Proč?

Bylo toho na mě tenkrát moc. Už jsem nestíhal. Prodal jsem svoji Lancii Delta Integrale, což bylo asi moje nejlepší závodní auto. Také jsem na něm jako na jediném neprodělal. Normální totiž je koupit si závodní vůz, rvát do něj peníze a pak prodat se ztrátou. Jedině u lancie mi to vyšlo opačně. Bylo to opravdové tovární áčko, nezasahoval jsem do něj tak, aby nešlo předělat zpátky. Vůz jsem prodal zpět do Itálie, kevlarové díly z něj i s formami do Rakouska. Jen jsem pak neměl s čím jezdit, žádné auto se mi nelíbilo. K tomu se přidalo podnikání, starost o rodinu. Věnoval jsem se spoustě věcí.

Vrátil jste se v roce 2016, a hned jste byl v Evropě šestý. Probojoval jste se zpět do české reprezentace, v níž už jste odkroutil dohromady 17 let. A na konci sezony jste přebral Trofej FIA a stal se vicemistrem Evropy. To je neuvěřitelné. Deset let pauzy je přece strašně moc.

To je, ale ze závodění jsem nikdy úplně nevypadnul. Občas jsem jezdil historické rallye a startoval pravidelně v automobilových sprintech. To mě tak zaujalo, že jsem s přáteli nakonec založil Svaz motoristických sprintů a pořádáme už řadu let české mistrovství v automobilových a motocyklových sprintech.

V roce 2016 jste se objevil znovu na evropských kopcích. Zrazovali vás?

Závody ME mi hodně chyběly. A protože se podnikání zklidnilo, usoudil jsem, že je čas se vrátit. Spíš jsem cítil, že mi lidé nevěří, že to dokážu.

Letošní ročník mistrovství republiky ve sprintech zná vítěze. Byl to boj do posledního závodu!

Co bylo nejtěžší?

Skoro všechno. Tratě se změnily. V domácím mistrovství bylo mnoho nových závodů, v Evropě tak třetina. Vždy jsem hodně trénoval, tratě jsem měl zmapované dokonale. To mi ze začátku chybělo.

Jak se vyvinula auta?

Nevrátil jsem se do skupiny E, ale N, kde jsem v minulosti startoval nejdéle. Lancia byla tovární auto s velkým množstvím úprav, byla opravdu špičková. Přestože je moje současné Mitsubishi Lancer Evo IX výborné, lancia měla mnohem větší výkon. Ale ve srovnání s escortem, který jsem měl před lancií, je zase můj současný vůz někde úplně jinde. Závody se zrychlily. Podle mne jezdím teď ve skupině N zhruba o 2 vteřiny na kilometr rychleji než před lety. Mám v „mišákovi“ nastavitelný podvozek a mezinápravový diferenciál. Ladím je podle počasí a jednotlivých tratí. Hodně se k lepšímu změnily pneumatiky. Vydrží déle, směsi jsou kvalitnější.

A co konkurence?

Je zde mnoho výborných závodníků, kterých si vážím a kteří mi i pomohli. Za to jim patří moje poděkování. Teď hlavně všichni čekáme, až v březnu FIA oznámí velké změny v předpisech pro rok 2019, které mohou závody do vrchu změnit k nepoznání. Nikdo dnes neví, co bude dál.

O kolik je dnes závodění dražší?

Podle toho, jak to člověk pojme a s jakým vozem startuje. Pneumatiky stojí přibližně stejně, díly také. Když chce člověk vyhrávat, musí se ale víc snažit. Chce to kontrolovat díly a klidně je měnit preventivně. Na starých gumách jste také pomalejší. Jedna pneumatika stojí 10.000 korun, na závod je to 40 tisíc. Záleží prostě na ambicích a možnostech.

Závody do vrchu: Nejlepší je Tomáš Vavřinec

Jak se shánějí sponzoři?

Nejlépe to šlo v devadesátých letech, kdy se rozvíjelo podnikání, všichni se snažili, chtěli být vidět. Tenkrát bylo jednodušší pokrýt rozpočet. Když se později začalo globalizovat, trend se změnil a podpora motorsportu se začala omezovat. Pro všechny závodníky, nebo spíš pro celý motorsport je dnes složité sehnat významné partnery.

Vítali vás všichni na závodech s otevřenou náručí?

V každé oblasti lidské činnosti je to stejné. Když člověk nevyhrává a patří do průměru, je se všemi kamarád a nikomu nevadí. Jakmile začne vyhrávat, najednou se vše komplikuje. Ale s tím se prostě musí počítat. Na druhou stranu zase poznáte opravdové kamarády.

A jak jste vše zvládal časově?

Evropský šampionát je strašný žrout času. Má dvanáct podniků, ty se dělí na dvě poloviny a z obou se započítává pět nejlepších výsledků. Kdo chce vyhrát celkově, musí jet všechno! Dáte dohromady cestu, tréninky, závod, a týden je fuč. Když jsou dva závody za sebou někde hodně daleko, jako je třeba Portugalsko a Španělsko, raději se ani nevracím a zůstávám na místě.

Zbyl vám vůbec čas i na další aktivity?

Určitě ano. Jsem pořád aktivní a vše dělám naplno. I letos zorganizuji další ročník Supermiss a Miss Motorsport, nezapomínám ani na charitu

a stále podporuji několik dětských domovů.

Jaké máte cíle do nové sezony?

Obhajovat je vždy těžší, samozřejmě se chci pokusit o co nejlepší výsledek. Bez týmu, partnerů a lidí kolem mě to ale není možné, takže jim moc děkuji!

Supermiss 2016: Která kráska získala korunku?

S jakým autem pojedete?

Vůz zůstává stejný. Intenzivně pracujeme s týmem na vylepšeních a vyrazím na tratě v nových barvách. Můj dlouholetý sponzor Castrol se totiž už před rokem z ČR stáhl a mně se podařilo navázat spolupráci s olejářskou firmou Motul. Takže auto bude tentokrát červenobílé.

Autor: Zbyšek Pechr