Tatra vs. Liaz na Dakaru: Galerie českých speciálů

Rally Dakar je mezi českými fanoušky motorsportu oblíbená disciplína, vždyť s tímto vytrvalostním závodem je spjato množství úspěchů kopřivnické Tatry a jejího jezdce Karla Lopraise. Tatra ale nebyla první českou značkou, jejíž vůz v této rallye závodil. Stejně tak Loprais nebyl prvním českým pilotem, který se Dakaru zúčastnil.

Historie Dakaru se datuje do konce sedmdesátých let, první ročník se jel na přelomu let 1978 a 1979. Tato pouštní rallye byla myšlenkou závodníka Thierry Sabineho, který se během rallye Abidjan-Nice ztratil v poušti a usoudil, že toto prostředí je ideální pro závod. První ročník přilákal 182 vozidel, přičemž v následujících letech zájem dále rostl a již na začátku osmdesátých let se závodu zúčastnil i slavný pilot Jacky Ickx. V roce 1983 pak na Dakar vyrazil i motocyklový jezdec českého původu Miroslav Kubíček, který však startoval v barvách Švýcarska.

Závod zaujal i tehdejšího ředitele podniku Liaz Viktora Koreckého, který o účast nákladního vozu značky na některé z náročných rallye dlouho usiloval. Oficiálního nasazení Liazu 100.55 D 4x4 do Dakaru 1985 se ale už bohužel nedožil, před závodem zemřel při autonehodě.

Hned dvě Liazky byly do tehdejšího sedmého ročníku závodu nasazeny pod hlavičkou exportní organizace Motokov. Díky francouzskému dovozci vozů Liaz v týmu nechyběl ani pilot ze země galského kohouta Alain Galland, který měl zkušenosti z předchozích ročníků rallye. Druhou posádku pak vedl Jiří Moskal.

Dakar 2015: Česká stopa

Náročné podmínky byly pro Liazky opravdovou zkouškou, problémem byly hlavně ohýbající se tyče řízení. Galland pak po uvolnění spojovacího potrubí mezi turbodmychadlem a chladičem odmítl pokračovat s tím, že vozy nejsou na závod připravené a do cíle stejně nedojedou. Zbývající členové posádky Josef Brzobohatý a Zdeněk Kovář však s vozem dojeli mimo pořadí. Druhý vůz dokončil závod mezi náklaďáky třináctý. Na Moskalovu Liazku se zapomnělo a dlouhá léta stála v kopřivách, v roce 2014 ale byla renovována a o rok později při příležitosti třicetiletého výročí od startu opět vyrazila na původní trasu závodu.

V roce 1986 se Liaz na Dakar vrací, pod hlavičkou Motokovu nasazuje hned tři vozy. Závodu se též zúčastní i Tatra se dvěma „továrními“ exempláři modelu 815 6x6, v nichž jedou i pozdější dakarské legendy – Karel Loprais a Josef Kalina. Rallye jede ještě třetí Tatra, která však primárně slouží jako servisní vozidlo pro francouzský motocyklový tým Moto Sport Courneuvien.

Rallye Dakar: Legenda jménem Kalina

Tatrovkám se daří a Loprais dokonce bojuje o vítězství v kategorii kamionů, osudnou se ale stává předposlední etapa – ve zrádném bahnitém úseku Tatry uvíznou a do cíle etapy dojedou s několikahodinovým zpožděním. Klasifikovány tak nejsou, stejně jako Liazky.

Úspěšná éra

Už následující rok je mnohem veselejší. Loprais vyměnil šestikolový vůz za speciál 815 4x4 a rázem je z toho tuhý boj o vítězství s Holanďanem Janem De Rooyem za volantem DAFu Turbotwin. Loprais nakonec obsadil skvělé druhé místo, přičemž hned za ním byl Moskal s Liazem 4x4.

Úspěch československých náklaďáků znamená, že jubilejního desátého ročníku rallye v roce 1988 se účastní hned 13 Tater a sedm Liazek, některé ale primárně jako doprovodné vozidlo. Jednu z Tater řídí i bývalý švýcarský pilot Formule 1 Clay Regazzoni, který je po nehodě upoután na invalidní vozík, a proto má vůz s logy Marlboro upravený na ruční řízení. Většina z nasazených Tater má tři nápravy, Loprais ale řídí nakonec vítězný dvounápravový model. Serge Samson pak pilotuje osmikolové monstrum, které má pomáhat ostatním závodícím Tatrám. Všechny Liazky jsou čtyřkolky, přičemž Moskal podobně jako Loprais vylepšuje svůj výsledek z předchozího roku a končí druhý.

V ročníku 1989 jsou kamiony nasazeny pouze jako doprovodná vozidla, a to kvůli tragické nehodě DAFu TurboTwin X2 z předcházejícího roku, při níž zemřel jeden z členů posádky. Už v roce 1990 jsou kamiony zpět a s nimi i Tatry a Liazky. Nakonec je z toho třetí místo pro Zdeňka Kahánka a čtvrté místo pro Karla Lopraise (oba Tatra).

V polovině devadesátých let pak začíná zlatá dakarská éra pro Tatru. Loprais vítězí v ročnících 1994 a 1995, v roce 1996 je druhý. Naopak Liazky z Dakaru postupně mizí. Jednak se značka od konce osmdesátých let postupně přeorientovala na okruhové závody tahačů, jednak se firma po revoluci dostává do finančních problémů.

Na přelomu tisíciletí následují další Lopraisova vítězství za volantem Tatry 4x4 (1998, 1999, 2001), v letech 2000, 2002 a 2003 končí druhý. V roce 2003 pak začíná moderní dakarská etapa Liazky. Výroba vozů této značky sice končí, Martin Macík starší ale do Dakaru nasazuje model Liaz 4x4. Napoprvé je z toho dvanácté místo, v následujících dvou letech ale Macík starší není klasifikován.

Přesun do Jižní Ameriky

Rok 2009 znamená pro Dakar výraznou změnu, rallye se z Afriky přesouvá do Jižní Ameriky. Předchozí ročník je totiž jen krátce před startem zrušen, a to kvůli hrozbě teroristického útoku. Právě kvůli bezpečnostní situaci na černém kontinentě se závod přesouvá jinam.

Kamiony českých značek od tohoto přesunu na své vítězství čekají. V závodě pravidelně startují Tatry, nechybí ani Liazky – zpočátku jedna, v roce 2013 však startují hned tři. Nejblíže úspěchu je přitom právě Liazka, Martin Macík starší končí v roce 2010 na krásném čtvrtém místě.

V Jižní Americe už chybí Monsieur Dakar Karel Loprais, který se rallye jako závodník naposled účastní v roce 2006. Tehdy kvůli zdravotním potížím (bolest z naražených žeber) ze závodu odstupuje. Štafetu však přebírá synovec Aleš Loprais, který si při premiéře v roce 2007 dojíždí pro skvělé třetí místo. Aleš samozřejmě pokračoval v rodinné tradici a zpočátku sedlal vůz Tatra, loni ale přesedl do MANu, letos pak jel za volantem Iveca.

Poslední roky startují na Dakaru vedle Lopraise další tři české týmy – Tatra Buggyra Racing, Bonver Dakar Project a KM Racing Team. První dva sázejí na Tatrovky, a to hned na tři různé modely – 4x4, Jamal a Phoenix, poslední nadále využívá služeb Liazu.

Foto: Blog.auto.cz, Bonver Dakar Project, Loprais Team, KM Racing Team, archiv