TEST Bentley Flying Spur W12 Mulliner – Kníže kulturista
Představte si na chvíli, že můžete mít jakékoliv auto na světě. Asi vás napadnou rozličné supersporty s cenou tu deset, tu dvacet nebo padesát milionů korun. Nebo byste raději nějakého drahého veterána? Jen málokdo si v tuto chvíli vzpomene na limuzíny pro každý den, ale právě ty si bohatí lidé kupují především. Mít v garáži Lamborghini Veneno majitel úspěšné firmy mít může, ovšem do práce a na jednání jezdit prostě musí.
Jedním z automobilů, které dokonale plní tento účel, je Bentley Flying Spur. Tenhle sedan nedělá kompromisy, netváří se ekologicky a čiší z něj naprostá sebejistota. Jediným agregátem, který je pro něj dost dobrý, je dvěma turbodmychadly přeplňovaný dvanáctiválec o úctyhodném výkonu 460 kW. V tomto světě se na cenu „již od“ zkrátka nehraje...
Po novém modelu Mulsanne se přepracování dočkal i Flying Spur, jemuž z názvu zmizel Continental, odkazující na otcovské kupé. Jinak je všechno v dobře zajetých kolejích: luxusní interiér doplňuje bravurně vysochaný exteriér. Zatímco předchozí generace z profilu působila, kvůli tvaru zakončení prosklení, tak trochu nakopnutě, druhá generace je naprosto klasická a splývavými liniemi připomíná silniční jachtu. Však k ní při délce 5,3 metru nemá daleko.
Interiér
Ačkoliv byste možná čekali, že Flying Spur je auto už spíše z kategorie limuzín s řidičem, není to tak úplně pravda. Spíše jde o vůz, ve kterém je jedno, kde majitel právě sedí. To dokládají i přední sedadla - rozměrná, komfortní křesla, zaručující stejný stupeň komfortu jako dvě zadní místa. Automobil jako takový je pětimístný, nicméně sedadlo (nebo spíše sedátko) vzadu uprostřed patří mezi nouzové. Vtipnou a zároveň užitečnou „vychytávkou“ je vyjímatelný dotykový panel, umístěný pod výdechy klimatizace pro zadní sedadla na konci středového tunelu. Ten slouží nejen k nastavení klimatizace či vyhřívání sedadel, ale také ovládá multimediální systém, navigaci či se na něj, jak s potěšením zjistil kolega vzadu, zobrazuje věrný obraz rychloměru s aktuálními daty.
Zatímco obě přední sedadla jsou elektricky stavitelná ve čtrnácti směrech, zadní opěradla nelze polohovat a to ani za příplatek. I tak zde však najdeme páčku, která by „měla“ sklon ovládat. Protože má testovaný sedan paket Mulliner, mohli jsme se mimo jiné příjemně ponořit do prošívaného čalounění s vystouplými kosočtverci, díky kterému tělo o něco lépe v zatáčce drží na svém místě. Rozplývat se nad kvalitou použitých kůží a dřev nemá příliš smysl, zde je prvotřídní kvalita i pečlivé slícování a dílenské zpracování (včetně absence jakéhokoliv skřípání a vrzání) naprosto normální.
Vzhledem k rozvoru 3.066 mm je před koleny vzadu opravdu spousta místa, takže nožku přes nožku si přehodí i dlouhonohé blondýny. Byť se sedan může pochlubit poměrně sportovní siluetou, cestujícímu vysokému 180 cm zbývá nad hlavou ještě zhruba deset centimetrů. Zavazadelník má překvapivě velkorysých 475 litrů, takže i kdyby došlo na převoz jablek z rodinného panství, Flying Spur nezradí. Zkrátka a dobře, v království luxusu si na nedostatek prostoru stěžovat rozhodně nebudete...
Na co by si však hnidopiši stěžovat mohli, jsou některé ovládací prvky či systémy známé z vozů Audi nebo Volkswagen. Všimnete si možná několika společných tlačítek, ale věřte, že radost z vozu vám rozhodně nezkazí. Navíc většina z nich pochází od prémiové automobilky. Škoda, že Bentley „zapomnělo“ na konektivitu USB, vpředu ani vzadu jsme kouzelnou zdířku nenašli.
Inženýři v Bentley jsou mistry detailu, což se projeví třeba i na takové drobnosti, jakou je ovládání ventilace. Míru otevření výdechu totiž regulujete mechanicky pomocí táhel s nesmrtelnou logikou stiskem vypni, tahem zapni. O něco méně nadchla logika ruční volby převodových stupňů: masivní volicí páku (na neméně masivním středovém tunelu) je pro podřazení nutné přitáhnout k sobě, tedy proti působícím silám. Je to ale vlastně jedno, protože na sportování stejně nemá Flying Spur buňky.
Když boháči spěchají
Přeplňovaný šestilitrový dvanáctiválec má spoustu síly kdekoliv a kdykoliv, což dokládá i točivý moment 800 N.m, dostupný už při 1.700 otáčkách za minutu. To jsou mimochodem také otáčky, při kterých si impozantní strojovna při dálničních 130 km/h na osmičku pobrukuje. Naprosto fantastické je přitom ticho, které v tu chvíli na palubě panuje. Stavitelný vzduchový podvozek i na litých 21“ kolech výborně žehlí nerovnosti a do interiéru se nepřenášejí ani krátké tupé rázy od dilatačních spár. Zde se má co učit i Mercedes-Benz S. Pečlivé odhlučnění a naprostá kultivovanost pohonné jednotky znamená, že nejlépe se řidič i automobil cítí v rychlostech kolem 180 km/h v levém pruhu německé dálnice.
Co takhle nějaké zatáčky? Pohon všech kol, kdy k přední nápravě standardně putuje 40 % výkonu, neslibuje žádné velké orgie. I tak je neuvěřitelné, jakým způsobem dokáže 2,5 tuny těžké monstrum na zimních pneumatikách (při venkovní teplotě 20 °C) pod plynem držet zvolenou stopu. Na podzimním listí samozřejmě musíte hodně zpomalit, fyzika je fyzika, ale když na výjezdu zatopíte pod kotlem, dokáže velké Bentley efektně pohodit boky. Na limitu je pak předvídatelně nedotáčivý, i přes úctyhodné rozměry je však stále připraven poslouchat a reagovat i na jemné korekce volantem.
Na autě je znát, že se na podvozkových komponentech nešetřilo, byť celkové naladění směřuje ke komfortnímu stylu jízdy. Vzduchový podvozek si například před vysokým příčným prahem můžete zvednout do horní off-roadové polohy, co je však ještě zajímavější, elektronika ve vysokých rychlostech sama nastavuje optimální světlou výšku. Po překročení 195 km/h se příď snižuje o 5 a záď o 10 mm, nad 240 km/h se vůz sníží o dalších 8, respektive 13 mm. Bentley není vázané žádnými nepsanými pravidly, jak to známe od německé prémie, a proto jej můžete rozjet až na 322 km/h. A věřte, že rychlostí 250 km/h vůz uhání opravdu po několika málo sekundách.
I přes obrovské přední kotouče o průměru 405 milimetrů jsou brzdy asi největší slabinou, co se týče jízdních vlastností. Motor je zkrátka o krok před nimi, i v čerstvém stavu mají s rozjetým kolosem hodně práce a to nemluvíme o tom, co se stane po několikátém prudkém brzdění. Zde je příplatek za keramické kotouče o průměru 420 mm velmi moudrým krokem.
Posilovač řízení je hydraulický, mezi krajními polohami napočítáte 2,8 otáček. Účinek posilovače je v nízkých rychlostech příjemně větší, parkování s velkým vozem se proto nemusejí bát ani ženy. S rychlostí řízení přirozeně tuhne a i přes obří kola je ve volantu stále cítit alespoň náznak komunikace. Osmistupňová převodovka od ZF nemá moc práce; v podstatě stačí mít na otáčkoměru cokoliv nad dva tisíce min-1. Pomoci jí můžete páčkami, ty jsou ale umístěny nepohodlně daleko a vysoko, takže to nakonec stejně necháte stroji. Až na občasné jemné cuknutí při řazení dvojky není převodovce co vytknout, na klasický automat řadí rychle a spolehlivě.
Při prvním razantním rozjezdu jsem si trochu vynadal, že stále ještě studený motor trápím vyšší zátěží. Pohled na ukazatel otáček však vyvedl z omylu: k silnému zatlačení do sedadel stačilo dvanáctiválci 2.500 min-1. To, co motor rozpoutá nad čtyřmi tisíci otáček, nejde popsat jinak než jako naprosté inferno. Poslouchat jak všech dvanáct válců se zvonivým rykem pracuje je opravdu návykové - a také nákladné, byť ne tolik, jak byste možná čekali.
Je logické, že při maximální zátěži se dvanáct spalovacích komor přihlásí o značnou porci vysokooktanového benzinu z devadesátilitrové nádrže. Při focení a natáčení na letišti se ukazatel spotřeby usadil lehce pod třiceti litry, svižná jízda po okreskách vás každých 100 km připraví minimálně o čtvrtinu nádrže. Když však najedete na dálnici a držíte rychlost v rozumných mezích, dá se bez problémů udržet pod patnácti litry. Osobní rekord, při jízdě kolem 110 km/h, s občasným zrychlením a předjetím kamionu, bylo dvanáct litrů. Svou zásluhu na těchto relativně dobrých hodnotách má i nízký součinitel aerodynamického odporu cx = 0,29.
Závěr
Automobil, ve kterém není téměř cítit odbočení z hladkého asfaltu na kamenitou silnici, prostě musíte mít rádi. Zvláště, když má pod kapotou dvanáctiválec, dost možná jeden z posledních, které kdy spatří světlo světa. Flying Spur kašle na emise (nemá ani systém start-stop) a místo zelených kytiček na přístrojovém panelu nabízí nekompromisní sílu a luxus. Pokud vám v žilách koluje alespoň trochu vysokooktanového benzinu a sledujete trendy vývoje osobních vozů v posledních letech, musí vám být vůz jako Bentley Flying Spur prostě a jednoduše sympatický.
Nejlevnější verze modelu | 5.029.098 Kč (W12, 460 kW) |
Základ s testovaným motorem | 5.029.098 Kč (W12, 460 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 5.573.037 Kč (W12, 460 kW) |
Plusy
- Dostupnost výkonu, síla a zvuk motoru
- Bohatá základní výbava
- Vynikající celkové odhlučnění
- Kvalita zpracování interiéru
- Vnitřní prostornost
- Vysoká prestiž
Minusy
- Vyšší pořizovací cena
- Slabší brzdy
- Absence USB
Foto: Petr Homolka